Jde o systémovou opatrnost, která kastruje výraznou osobní autorskou výpověď. Netočí se filmy, jaké bychom chtěli točit, ale jaké se dají zafinancovat. Navíc autoři předem vědí, že určité látky a témata neprojdou systémem, a tak se sami začínají cenzurovat a přizpůsobovat,
aby nebyli odmítnuti. Zdrojů financování je v Česku málo, zato zájemců hodně. A kvůli tomu jsou vybrané projekty většinou bezpečné volby, které nikoho neurazí, ale taky se nikoho nedotýkají.
Je to taková neviditelná řetězová reakce. Zásadní problém vidím v opatrném českém uvažování, s nímž se pojí značná emoční negramotnost a neuvědomělá komunikace.
Tomasz Wiński, Tereza Vejvodová
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.




Napsat komentář