COOLna

Bylo jich asi sto, přijeli desítkami aut jako loupeživá karavana a během pár minut vybílili luxusní obchody v centru Filadelfie. Metodicky postupovali krám po krámu a dopadlo to, jako když prolétnou kobylky. Applestore, Foot Locker, Lululemon a tak dál. Samé dobré zboží. Zůstaly jen prázdné regály a očesané figuríny. Takhle vypadá nová vlna amerického nakupování. Podílejí se na tom organizované skupiny, které mají specialisty nejen na krádeže, ale také na prodej kořisti a zametení finančních stop.

Je to obrovský nový byznys za sto miliard dolarů. Zhruba tolik gangy za rok ukradnou přímo z obchodů. Ne po nocích, ale během otvírací doby. Přímo mezi zákazníky.

Některé skupiny berou všechno a podnikají kobercové nálety na nákupní centra nebo obchodní domy, jiné se specializují na určité zboží, třeba jen elektroniku. Typické jsou tenisky nebo smartphony.

Zavírají kvůli tomu celé obchodní domy a supermarkety. Řetězec Target před dvěma dny oznámil, že kvůli nájezdům lupičů ruší devět poboček, většinu v centrech měst. Wallmart zavírá čtyři v Chicagu, Whole Foods končí s vlajkovým obchodem v San Francisku, který se otevřel před rokem. Řetězec drugstorů CVS zavře kvůli krádežím do konce roku 900 poboček.

Lupiči dělají s obchody rychlý proces – vniknou dovnitř a berou, co potřebují. Kde jsou nákupní vozíky, použijí je na odvoz k autům. Pokud nejsou, přinášejí si speciální velké tašky nebo pytle.

V losangelské pobočce luxusnějšího obchodního domu Nordstrom ukradli během pár minut zboží za víc než sto tisíc.

Nájezdníci se nemusí bát. Někde se sice chovají jako desperáti za starých časů a nastříkají na personál sprej proti medvědům, ale většinou pochopili, že jim nikdo nic neudělá. Ilustrativní je krátký dialog mezi členem ochranky a jedním z lapků, jak ho zaznamenal redaktor listu New York Post, který byl zrovna v přepadeném obchodě. Ochranka přišla k jednomu lupiči, který rval oblečení z figurín, a řekla: „Ale no tak, člověče…“ Načež ji lupič usadil: „Vy mě neuznáváte! Trochu respektu!“

Celé to má totiž své pozadí. Počet krádeží v amerických obchodech stoupal už nějakou dobu, ale s protesty po smrti George Floyda, černocha zabitého v roce 2020 bílým policistou, přišla úplná exploze. Protesty se ihned zvrhly v masové rabování. Jenže velká část Ameriky se tvářila, že to nevidí, aby nemohla být nařčena, že snad shazuje boj proti „systémovému rasismu“. Rabování se tak trochu legalizovalo.
Kdekdo předstíral, že věří, že nájezdníci pleněním bojují za lepší zítřky, vycházely knížky jako „Na obranu rabování“, omlouvalo se to tím, že jde vlastně o přerozdělování a reparace za rasovou diskriminaci.

Došlo k jakémusi kulturnímu posunu, který bere krádeže v obchodech jako neškodné, protože škodí jen „bohatým“ firmám. Není to pravda, protože jen na daních kvůli tomu státy a města přicházejí o patnáct miliard ročně.

Slavným se už stalo vysvětlení od progresivistické demokratické kongresmanky Alexandrie Ocasio-Cortezové, která prohlásila, že ti lidé to dělají, protože „potřebují chléb, jinak půjdou spát o hladu“.

A tak majitelé obchodů raději nechávají lidi loupit, aby se snad nedostali do řečí jako rasisté. V létě byla v Georgii vyhozena prodavačka za to, že se pokusila lupiče zastavit. Jiná jinde dopadla stejně, protože zavolala policii, a další skončila na ulici kvůli tomu, že chtěla lupiče natočit na video.

Je tady ještě jedna věc. Za krádeže se už do vězení nechodí. Aby americké státy omezily počet lidí ve věznicích, během let posunuly hranici, kdy krádež přestává být přestupkem a stává se zločinem. Ve většině států se limit pohybuje od tisíce dolarů do patnácti set. Jenže málokdo tušil, co to spustí. To se to krade bez rizika.

Příležitost dělá zloděje. Gangy navíc nejsou zoufalci, kteří kořist prodávají pod cenou po hospodách. Pěšáci kradou, pak lup převezmou chytřejší členové gangu, kteří ho prodávají na internetu. Gangy mají i lidi zvané čističi, kteří z lupu odstraňují bezpečnostní prvky, a lidi na praní peněz, kteří transakce zpracovávají.

Zní to sofistikovaně a také to sofistikované je. Jenže lidé vidí na videích jen to, jak „sarančata“ vlétnou do obchodu, sbalí, co vidí, a prodavači i ochranka si při tom hrají na sochy.

Někdy pocit bezvládí a bezmoci majitelů vede až k tragikomičnu. Když jeden gang potřetí za rok dokonale vybral obchod s drahými kuřáckými potřebami v San Francisku přímo před očima majitele (poslední nájezd byl za sto tisíc), chudák musel říct: „Tady je to horší než v Afghánistánu nebo Iráku.“ Je totiž opravdu Afghánec a přišel do Ameriky hledat klid a pořádek.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.