Rozdíl ve výši důchodů pro zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné si můžeme ukázat na velmi jednoduchém příkladu tzv. švarcsystému, kdy pracující osoby jsou zaměstnanci, ale formálně vykonávají podnikatelskou činnost na živnostenský list.
Místo pobírání měsíční hrubé mzdy například 40 000 Kč tento „zaměstnanec“ vystavuje svému „zaměstnavateli“ fakturu na 40 000 Kč. Protože nemá žádné náklady, uplatňuje pro výpočet daně a pojistného výdajový paušál 40 %. V případě zaměstnance je odhadovaný starobní důchod minimálně 16 393 Kč (pro dobu pojištění 35 let), v případě OSVČ jde o 10 340 Kč. To znamená, že díky práci na živnostenský list bude v důchodu každý měsíc dostávat o 6 000 Kč méně. Důvodem je to, že za OSVČ neodvádí žádné pojistné na důchodové pojištění zaměstnavatel a pojistné se počítá z poloviny daňového základu (příjmy mínus výdaje).
Mnoho OSVČ odvádí státu minimální důchodové pojistné, které činí 2 944 Kč měsíčně. To odpovídá ročnímu vyměřovacímu základu ve výši 120 972 Kč. Pro zjednodušení můžeme tvrdit, že z pohledu výpočtu starobního důchodu je na takového podnikatele pohlíženo jako na zaměstnance s průměrnou hrubou mzdou 10 081 Kč, čemuž při minimální odpracované době 35 let odpovídá starobní důchod ve výši 9 333 Kč.
Specifická situace nastává u osob samostatně výdělečně činných, kteří jsou v režimu paušální daně. V režimu paušální daně je placené pojistné o 15 % vyšší, což se také odráží ve vyšším starobním důchodu, a to ve výši minimálně 10 126 Kč. U OSVČ, kteří jsou zařazeni v tzv. 2. pásmu (jejich obrat je 1 mil. Kč až 1,5 mil. Kč) je starobní důchod 14 421 Kč a ve 3. pásmu (obrat je 1,5 mil. Kč až 2 mil. Kč) je 16 257 Kč. Jak je vidět, stát již téma nízkého starobního důchodu u OSVČ vyřešil, ale jen u těch, kteří jsou v režimu paušální daně. Problém u ostatních OSVČ zůstává.
Dušan Šídlo
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář