Individualistický a tržní náhled na problematiku mentálního zdraví samozřejmě vyvolává silnou kritiku. Nejen z levicových kruhů stále silněji zaznívá, že si musíme znovu připustit, že řada duševních potíží má vnější politické a ekonomické příčiny (namátkou třeba chudoba, diskriminace menšin, dysfunkční školství, přepracování, úzkosti z krize bydlení či změn klimatu), a proto se musíme zaměřit na systémové změny ve fungování celé společnosti a nikoliv na celý problém jen sypat antidepresiva a motivační příručky.
To je sice zcela správný a zásadní postřeh, ale mnozí kritici podotýkají, že zde teorie trochu skřípe ve střetu s praxí. Publicista James Greig to glosuje s tím, že tento typ kritiky často nenabízí moc praktických řešení, protože jako jedinou cestu ven vidí radikální transformaci společenských poměrů, či chcete-li „revoluci“, která je ale jakýmsi nedosažitelným ideálem kdesi ve vzdálené budoucnosti. V mezidobí pak nejspíš nezbývá nic jiného, než jen deprimovaně krčit rameny, nadávat na neduhy kapitalismu a tuto bezvýchodnost si jaksi perverzně užívat.
Pokud si uvědomíme, že velká část psychických potíží je způsobena také vnějšími společenskými vlivy a není jen výsledkem individuálního nastavení, které můžeme sami změnit, může to sice tváří v tvář zdánlivě neřešitelným strukturálním problémům svádět k nihilismu a rezignaci nebo ke glorifikaci duševních nemocí, ale i tak je to nutný předpoklad k hledání skutečných dlouhodobých řešení.
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář