COOLna

Stížnosti na osobu Andreje Anastasova řešíte už rok a půl. Na co si ženy, které na jeho inzertních portálech inzerovaly, konkrétně stěžovaly?
Na vydírání a vyhrožování fyzickým napadením, jež nastalo, když se rozhodly ukončit inzerování na jeho portálech. Tedy když mu chtěly přestat platit. A to i v případě, že chtěly spolu s ukončením inzerování přestat s prostitucí. Tvrdily také, že stejné chování zažily, pokud měly k inzerování nějaké výhrady. Pak jim prý vyhrožoval, že jim zatrhne možnost inzerovat na portálech. Což pro řadu z nich mohlo být v situaci, kdy šlo o portály s největším počtem klientů, fatální. Řekly nám, že si stěžovaly na psychickou újmu, již po kontaktu s ním měly.

Dle mého s nimi jednal tak, jak není morálně přijatelné v Česku 21. století. Byť můžete mít na profesi prostitutek jakýkoliv názor, dnes už není normální, když se se sexuálními pracovnicemi mluvíte tak, že je oslovujete jako „ku*vy“ a „dě*ky“ a zvyšujete na ně hlas. Prý od něj slyšely věty jako „co zase nechápeš, ty kur*o“ a podobné výroky. Což naši právníci nevyhodnotili jako trestný čin, ale jako psychickou újmu, přinejmenším pokud by se dotyčné ženy chtěly aktivně bránit. A dál jsme s právníky řešili řadu situací, kdy jeho jednání nebylo možné klasifikovat jako přestupek ani trestný čin, ale bylo za hranou.

Například?

Měla to být třeba věta „já rozhoduju o tom, kdy ty ukončíš inzerci“. Osobně si to vykládám tak, že kvůli faktu, že se v tom oboru pohyboval dlouho a měl takřka monopol, získal pocit nedotknutelnosti. Pocit, že může všechno. Jako by se dostal mimo realitu a už nechápal, co se může a co už ne.

Přitom jim mohl třeba říct, že teď inzerce zrušit nejde a odkázat na obchodní podmínky, že musejí počkat na dobu, kterou mají ujednanou ve smlouvě. On jim však údajně řekl, že ukončení vůbec nepřipadá v úvahu a že on je ten, kdo rozhoduje, kdy skončí a kdy přestanou platit. Na naše právníky to působí jako nucení k prostituci, ale stále to ještě řešíme.

V uplynulém roce a půl, kdy se kauzou spolu s policií zabýváte, se žádnou z dotčených žen nepodařilo přesvědčit k podání trestního oznámení. Máte pro to vysvětlení?
Po celou dobu jsme byli v kontaktu s policií, ale pohybovali jsme se v začarovaném kruhu. Dostávali jsme informace od sexuálních pracovnic, ale ty se s tím bály jít ven. Kvůli tomu, jak se Anastasov choval, se věci nehnuly dál. Tvrdily, že se bojí o život. Ani policie to neměla za co chytit. Řešili jsme to v několika vlnách. Někdy už to vypadalo, že několik žen trestní oznámení podá, pak se ale zase začaly bát a ustoupily od toho.

Ženy měly strach. Byly nešťastné z toho, jak se chová, chtěly, aby s tím někdo něco dělal, ale žádná z nich neměla odvahu spustit onen stroj sama za sebe.

Vyhrožoval jim Anastasov sám, nebo přes někoho?
Pokud vím, tak vždy přímo.

Máte představu o tom, jak dlouho to celé mohlo trvat?
Jak dlouho celkově, to nevíme. Víme, že přituhlo přinejmenším od začátku pandemie covidu. Před rokem a půl jsme to začali řešit my, tedy Spolek pro ochranu žen. Za celý rok a půl se nepodařilo s žádnou ženou dojít až k podání trestního oznámení. To znamená, že od nás fakticky nemohl vzejít důvod, proč teď Andrej Anastasov a jeho kolegové byli dle informací médií zadrženi a obviněni.

Anastasov měl údajně desítky webů a policie je nechala kvůli vyšetřování vypnout. Víte, kolika žen se vypnutí dotklo?
Dle našich informací jde o zhruba 1300 žen. Weby jsme v poslední době poměrně dost monitorovali. Chtěli jsme zjistit, kdo jsou oběti chování Andreje Anastasova.

Kolik se za možnost inzerovat na jeho webech platilo?
Nejdříve 3500 korun měsíčně, pak to zdražili kvůli inflaci. Tedy přesněji základ byl 3500 korun, pak však měl začít ženám individuálně částky navyšovat. A to až na 5000 korun. Dle mého si s nimi prostě hrál, jak chtěl.

Jak to vypadá v běžné praxi sexuálních pracovnic? Jedná se s nimi tak, jak to měl dělat Andrej Anastasov?
Běžné to není. Že by ženy nějaký majitel podniku vyloženě shazoval, ponižoval, byl na ně hrubý. Někde se to může dít, ale rozhodně to normálně není. Je to spíš minorita.

Jak se chovají klienti?
To hodně záleží na tom, v jaké lokalitě jste a v jakém podniku se pohybujete. Je to o úrovni zákazníků, vzdělání a kultivovanosti. Čím okrajovější lokalita a nižší ceny, tím hůř. Hrubé chování zažívají ale i ženy pracující v lepších podnicích a escort servisech. Tam se to stává nejméně.

Jak často se sexuální pracovnice setkávají s násilím?
To závisí na tom, v jakém podniku pracují. Když jsou v horším a levnějším, tak se to stane i několikrát za měsíc. Když budou mít lepší zákazníky, tak párkrát do roka. Zjistili jsme, že když jsou ženy napadeny a dokážou se ubránit a situaci zvládnout, tak pak dokážou i detailně popsat, co se dělo. Jakmile se ubránit nedokážou, tak to nepopíšou. Celé se jim to slije do jednoho obrazu a vytěsní to.
Nejčastěji se setkávají s nucením k sexu bez ochrany násilím. Zákazník se nejdřív zeptá, jestli to může být bez kondomu. A když žena trvá na tom, že vše kromě orálního sexu bude s kondomem, slušnější to respektují. Problematičtější se dohadují a když to nikam nevede, tak si to vezmou násilím. Což i podle vyjádření ministerstva spravedlnosti, které máme k dispozici, lze kvalifikovat jako znásilnění a žena se může právně bránit.

Jinak se často objevuje ještě nerespektování dohod. Zvlášť nepříjemné je to v případě, že si domluví nějaké sadomasochistické praktiky a klient pak nerespektuje předem domluvený stop-signál. I to je znásilnění. Stěžují si i na kořistění z prostituce. To je stav, kdy si berete peníze za něco nebo jen tak od člověka, který si je vydělal prostitucí. Dlouho se nevědělo, že se to týká i partnerů prostitutek.

Ženy mají možnost obrátit se na policii. Dělají to?
Moc ne. Problém je s tím, že se v oboru o mnoha věcech donedávna ještě nevědělo, že jde o trestné činy a dokonce znásilnění. Snažíme se ženy edukovat a říkat jim, co je v pořádku a co už není a že to můžou hlásit. Ale trvá dlouho, než ženy přesvědčíte, že si opravdu nevymýšlíte.

Pomáháte ženám komunikovat s policií?
Ano. Podobně jako v případech stížnosti na pana Anastasova. Nejčastěji jsme pomáhali sexuálním pracovnicím, když je vydíral jich partner nebo zákazník.

Nakolik důvěřují policii?
To je složité téma. Protože konkrétně kolem pana Anastasova se šířily informace, že nemá cenu nic hlásit, že má kontakty všude. Což mělo před stížnostmi oběti odrazovat. Určitá nedůvěra ještě panuje, ale už několik let dochází k proškolování policistů, jak problematiku řešit a jak s ženami komunikovat, proto důvěra roste.

Některé prostitutky nyní nejspíš řeší, jak si nahradit příjem, když jsou původní portály mimo provoz. Vy jste přišli s náhradním řešením a šíříte mezi svěřenkyně jiné weby, které jsou zdarma, takže tam nehrozí ani podezření z kuplířství.
Je to tak, mnohé řeší pokles poptávky. Zákazníci klikají na weby a nikam se nedoklikají. Zjišťovali jsme na ministerstvu vnitra, zda je opětovné zapnutí otázka dohledné doby. Dostali jsme informaci, že není nic jasné a že se spíš mají poohlédnout po jiném místě na inzerování.

Jak probíhá vaše spolupráce s policií? Jak vám vlastně policie může pomoct?
Řešíme pořád něco, máme na ministerstvu své kontakty, s nimiž můžeme řešit urgentní věci obratem. Jinak probíhá ještě skvělá neoficiální podpora – policisté jsou i mezi zákazníky prostitutek a často se stane, že se jim snaží pomáhat, když to jde. Většinou jsou to lidi, kteří se chovají slušně a ptají se jich, zda jim s něčím nemůžou pomoct. Od jednoho takového muže dostal náš spolek přes jednu svěřenkyni rady, jak se připravit na případné ohrožení.

Zdeňka Pecharová, koordinátorka Spolku pro ochranu žen