COOLna

Dnes nám ekonomika stojí na místě nebo klesá a inflace, i když velmi očekávaně klesla, byla v září na 6,9 procenta. A za celý rok bude nejméně deset. Když porovnám data roku 2003 a 2023, žádný důvod k radosti tady být nemůže.

Trápí mě, že se naše politická scéna naprosto netváří, že by v tomto kontextu žila a vůbec si tyhle souvislosti uvědomovala. Zaujal mě bilboard Petra Fialy, který se teď vynořil po Česku, na němž stojí „Děláme, co je třeba“. To je úžasná věta. Ta do nebe volající sebejistota toho člověka! Navíc s vědomím, že je ekonomika v naprosto tragickém stavu a že všichni lidé vědí, že vláda nedělá, co je třeba.

Jak byste popsal současný stav politiky a ekonomiky?
Politika, zdá se mi, se absolutně míjí vším. My neděláme politiku pro Českou republiku. Děláme politiku pro a za Evropskou unii, děláme politiku pro a za Ukrajinu. Teď se na základě vývoje posledních dní děsím, že budeme dělat politiku ještě i pro a za Izrael. Chybí ono Fialovo „dělání, co je třeba“ pro nás, pro naši ekonomiku.

Bezmocnost naší vlády považuji za něco mimořádného. A to se vládní orgány překvapivě posilují úplně novými osobnostmi. Řadu lidí upoutalo, že na Úřadu vlády už zase sedí slavná Kateřina Jacques, která byla před 20 lety považována za úplnou absurditu. Vrátil se nám i Martin Bursík. My totiž stále žijeme hlavně evropskou zelenou agendou a nežijeme potřebami a zájmy občana České republiky. To je alfa a omega absolutně všeho a od toho je třeba při hodnocení všeho vycházet. Diskutovat o tom, zda je horší situace v rozpočtové kapitole A, nebo v kapitole B, je trochu irelevantní, je to unikání někam jinam.

Dá se s tím něco dělat?
Jsem velmi pesimistický ohledně toho, co se dá očekávat od této vlády. Můžeme to vztáhnout na tisíc a jednu věc kolem nás.

Bylo by potřeba, aby se začala přesouvat a přeskupovat politická scéna. Aby se začala vytvářet jiná politická struktura. Ta se zatím nevytváří. A bohužel se nevytváří nejen v realitě, ale – jak je vidět z průzkumů veřejného mínění – ani v hlavách lidí. Skutečnost, že posilují dvě opoziční strany v parlamentu oproti vládní koalici, je signál, který bych nebagatelizoval. Ale stále mám pocit, že spousta lidí hloupě věří tomu, že tato vláda je skutečně jejich vládou a že dělá, co je třeba. Myslím, že není jejich vládou, je cizí vládou a vůbec nedělá, co je třeba.

Dal byste této vládě ve svém hodnocení nějaký pozitivní bod?
Nevidím žádný důvod, abych něco takového dělal. Abych pátral v mysli, jestli ten či onen zásah byl správný. Nic se mi nevybavuje v politice vnitřní, nic v politice zahraniční. Když vidím v hlavních mediálních titulcích souboj, který je veden mezi předsedou vlády a ministrem zahraničí, kdy předseda vlády říká „akcelerujme přesun české ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma“, a ministr zahraničí okamžitě replikuje „ne, to není možné“, tak co si lze myslet? Přesun vyslanectví byla hloupůstka a schválnost jedné vlády, bohužel za potlesku prezidenta Zemana. A dnešní debata o tomto stěhování v momentě, zrovna když se děje to, co se v Izraeli děje, je důkazem, že je všechno postavené vzhůru nohama.

Jsme schopni takové hloučky, tedy hloučky, které budou dlouhodobě košatět, vytvářet? Vždy před volbami přece vidíme bezpočet nových hloučků typu Hornodolňáci sobě, které ale po volbách opět zmizí…
Vy ale vidíte ty hloučky jen jako politické strany. Ale my tady musíme vytvořit nějaké jiné metody asociování, agregování lidí, nejen na půdorysu politických stran. Vidíme z naší historie, ze soubojů s Rakousko-Uherskem, že jsme věděli, že musíme vytvářet česká divadla, Sokol, stavět Národní divadlo, držet národní jazyk a tak dále. Takže hledejme možnosti, jak se dávat dohromady a bránit rozpadu společnosti na atomy i v těch jiných sférách.

Dnešní autonomizace života daná digitalizací, home officem a internetem rozbíjí lidskou komunitu do atomizovaných jednotek a ty se nemohou nikdy shodnout na ničem. Učme se to aspoň na těch menších jednotkách než na pokusech udělat politickou stranu s 51 procenty hlasů.

Jenže charakteristickým rysem dnešní doby je právě atomizace společnosti…
Atomizace a fragmentace, to je chtěný proces vládnoucích tříd. Vždycky. Pan biskup Baxant ve své řeči ve Staré Boleslavi řekl, že hlouček se nedá zmanipulovat, tak jako se dá zmanipulovat dav. Dav je manipulovatelný, ale hlouček, zůstávám-li u jeho terminologie, je konzistentnější, kompaktnější a jde si za svým. Pokoušejme se vytvářet tyto hloučky. Připomenu výrok Thila Sarrazina, slavného německého politika a ekonoma. Ten také nedávno řekl: „Vytvářejme ohniska racionality a ohniska pozitivního myšlení.“ Takhle vybízí Němce!

Ostatně myslím, že u nás byly poměrně málo komentovány – kvůli tomu, co se děje v Izraeli – výsledky dvojích voleb v Německu. Nikoliv v bývalém východním Německu, ale v baště křesťanské demokracie, v Bavorsku a v Hesensku, jež dohromady čítají skoro čtvrtinu obyvatel Německa. Všechny politické strany tam šly dolů a jediná, která v obou zemích zlepšila svou pozici, byla AfD (krajně pravicová Alternativa pro Německo).

Jak hodnotíte vládní opatření k redukci rozpočtového schodku a podpoře ekonomického růstu?
Já žádná opatření nevidím – když vynechám naprosto nesmyslné ambice Fialovy vlády v oblasti infrastruktury, kde si kabinet založil Vládní výbor pro strategické investice. Jestli se něco podobá komunismu, je to tenhle výbor. Myšlenka, že bychom mohli strategickými investicemi změnit náš svět, se mi zdá naprosto nesmyslná. Když jsem se podíval, kdo vlastně v tom vládním výboru je, zjistil jsem, že většina členů jsou ministři vlády. Takže výbor pro strategické investice je taková menší vláda. To je fascinující.

Vytváření takových orgánů ale splňuje jeden úžasný cíl. Umožňuje uměle zvyšovat zaměstnanost, zaměstnat spoustu absolventů neproduktivních vysokých škol se společenskovědním vzděláváním a velmi dobře je platit. Umožní to obsadit některé budovy v hlavním městě, které jsou nevyužívané. Umožní to vytvářet mlhu, že něco děláme. To určitě ano. Ale jinak nic.
Vláda nepotřebuje takový ani jiný strategický plán. Vláda má jeden obří nástroj, jímž naznačuje a prosazuje svou strategii. Jmenuje se státní rozpočet. Takže odezírejme strategii vlády z připraveného státního rozpočtu. A výsledky mého odezírání jsou velmi smutné…

Výrazně méně peněz mají dostat i ministerstva pro místní rozvoj (MMR) a životního prostředí (MŽP)…
Pozor, ta čísla jsou fiktivní. Dochází tady ještě k jiným procesům. K procesům, proti nimž jsem jako ministr financí od samého začátku v roce 1990 bojoval. Zásadně jsem protestoval proti vzniku nejrůznějších mimorozpočtových fondů, které žijí svým vlastním životem. Naopak jsem měl zájem slučovat všechny výdaje státu do jedné položky, která se jmenuje státní rozpočet. O tom se odehrával jeden ze soubojů začátku 90. let, to je všeobecně známo.

Na začátku jsme vyhráli, ale pak jsme začali prohrávat. Vznikaly mocné, silné hloučky, abych se vrátil k úvodu našeho rozhovoru. Prvním byli naši slavní filmoví režiséři, kteří si vydupali Státní fond kinematografie. Opakovaně k tomu zneužívali karlovarský festival, kde jsem mnohokrát vedl jednání se zástupci filmařů – chtěli víc peněz. A hlavně je chtěli mít na věky, bez každoročního schvalování rozpočtu. Chtěli fond. Protože ten žije svým životem. Nejde o to, zda bude fond schválen, nebo neschválen v Poslanecké sněmovně. O fond nejsou politické souboje. Vlády padají kvůli tomu, že přijdou s velkým deficitem a nesplní státní rozpočet. Kolem nesplnění fondu X či Y se politické dějiny netočí.

A teď se podívejme na to snížení výdajů MŽP – je jen zdánlivé. Když slyšíte obrovské plány ministra Petra Hladíka (KDU-ČSL), tak byste se divila, že jeho rozpočet má v příštím roce být jen na 60,3 procenta rozpočtu letošního čili klesnout o 40 procent. Anebo že rozpočet MMR má klesnou o 60 procent. Že by pan Hladík a pan Bartoš (Piráti) tak radostně akceptovali pokles svého rozpočtu? Tak to není. Jim se podařilo vyčlenit peníze, jdoucí z různých směrů a zejména z Evropské unie, pro své mimorozpočtové fondy. Které umožní to, abyste si zrekonstruovala starou chalupu po babičce a udělala si tam nejmodernější topení. Na to peníze budou, jenže na úkor něčeho jiného. Takže by nás ta čísla rozpočtů MŽP a MMR neměla mást. Nejsou skutečná…

Vraťme se ještě ke struktuře státního rozpočtu…
Zaujala mě jedna další kapitola, jež bezprostředně nemá svou Černochovou a svého Hladíka ani svého Bartoše. Kapitola, k níž se nikdo nehlásí a kterou má pod palcem ministr financí. Ta kapitola se jmenuje státní dluh. Její výdaje příští rok porostou o 36 procent. Takže obrana a státní dluh jsou dvě heroické kapitoly státního rozpočtu, které rostou, zatímco všechny ostatní klesají. Po tisící se ptám: vědí to všichni občané České republiky? Vědí to voliči koalice nebo voliči proti koalici? Je důvod, aby byli lidé při těchto číslech i nadále v klidu?

V poslední době stále více a více čtu již jednou zmiňovaného Thila Sarrazina. Jeden svůj moc pěkný článek, v němž rozebírá beznadějnou situaci v Německu kolem Zelených, Green Dealu a tak dále, nazval Woher kommt ihre Ruhe? neboli Kde se bere váš klid? Na to se ptá Němců. Já teď ten název použiji a zeptám se: kde se, vážení, bere váš klid?

Za zvýšením výdajů na obranu je podle vlády plnění závazku vůči NATO dávat na obranu dvě procenta HDP. Nyní prý závazek konečně začneme plnit.
NATO je výmluva, která se samozřejmě hodí. Ve skutečnosti jsou to ambice paní Černochové, jak nalít nekonečné množství peněz do naší armády. NATO přece není skutečná mezinárodní organizace. Je to organizace USA s 29 neamerickými členy. A Američané chtějí bojovat tu v Afghánistánu, tu v Iráku, tu na Ukrajině, a proto nutí všechny členské země, aby zvyšovaly své výdaje. Dlouhá léta to nikdo nedodržoval a teď, po Ukrajině, se dodržování stalo módou. Jsou válkychtivé země typu Polska, které už dávno jdou nad ta dvě procenta. Já válkychtivý nejsem.

Jak podle Vás dopadne na Česko konflikt v Izraeli?
To, co se děje momentálně v Izraeli, na Česko bezprostředně nedopadne. Myslím, že tam nepůjdeme bojovat a že zatoulané rakety nebudou padat na území České republiky. To určitě ne. Ale je to nákrok k výrazné destabilizaci jednoho z nejriskantnějších regionů soudobého světa, což je Blízký a Střední východ. To už své nepříjemné vedlejší dopady samozřejmě mít bude i na nás. Když bych to vzal hmatatelně a na první pohled, nemusí dojít k zabrzdění plavby Suezským průplavem, to snad ne. Ale je to pokus o další destabilizaci arabského světa, když už se začalo zdát, že to může být trošku jinak. Takže vedlejší dopad na Česko určitě bude nenulový.

Václav Klaus

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.