COOLna

Úkoly nejsou povinné, ale musíte nám je přinést. Učitelé ze Základní jazykové školy v Teplicích se pokusili už v polovině září vysvětlit žákům, že z rozhodnutí ministerstva není možné nevypracování domácích úkolů postihovat, ale že by byli rádi, pokud by je nosili.

„Tady není problém s tím, že by někdo neměl doma například stůl nebo jiné podmínky pro to, aby nemohl udělat úkol,“ popsala třídní učitelka sedmé třídy Základní školy Metelkovo náměstí v Teplicích. Žáci si vyjádření školy však přebrali po svém. „Pro mě to znamená, že úkoly jsou dobrovolné a dělat je nemusím,“ reagoval sedmák, který chodí do místní jazykové školy.

Debaty o domácích úkolech rozseklo ministerstvo školství nečekaně poté, kdy šéf resortu Mikuláš Bek (STAN) ještě na konci minulého školního roku tvrdil, že domácí úkoly jeho resort řešit nebude. „Byl bych hodně nerad, kdyby se tím ministerstvo zabývalo. Tohle je věc, kterou mají mít ve své režii školy. Jejich přístup ke vzdělávání se může lišit. Nemyslím si, že na všechno by měl být předpis ministerstva. Není na místě striktní regulace ze strany státu,“ řekl v červnu.

S novým školním rokem se však situace změnila a ministerstvo upozornilo školy na to, jak se mohou a nemohou chovat. „Co se týká hodnocení domácích úkolů, MŠMT omezilo případy, kdy a jak škola úkoly hodnotit může. Školy, které úkoly nehodnotily, je nebudou hodnotit ani nadále. Pouze školy, které hodnotily úkoly způsobem podle uvedeného stanoviska nepřípustně, tedy například dávaly pětky za nevypracování, budou muset takové hodnocení změnit,“ vysvětlila mluvčí ministerstva školství Tereza Fojtová.

Nový manuál přišel i do ZŠ Květnové náměstí v Praze a rozvířil tam debatu mezi pedagogy, kteří nyní marně žádají žáky, aby si našli na úkoly čas. „Úkoly se známkovat nesmí, ale jakmile se tomu připne nálepka dlouhodobá práce, tak už se to hodnotit může. V hodinách českého jazyka je dokonce povinné zadat alespoň jednu takovou práci za určité období. Pro učitele je to docela podraz. V hodině se vše nestihne, a už vůbec se to neprocvičí, tak jak jinak máme žáky něčemu skutečně naučit? Učím devátou třídu, tak jim zkouším alespoň mluvit do duše, ať to dělají, že je to pro jejich dobro,“ popisuje úskalí ministerského pokynu učitelka Evelína Mošnová.

Za problematické považuje nové nařízení také ředitel ZŠ Metelkovo náměstí v Teplicích Michal Chalupný. „Stanovisko MŠMT je napsáno mírně řečeno – demagogicky. Na naší škole i nadále úkoly žákům zadáváme, ale už je netrestáme za jejich neplnění kázeňskými opatřeními či pětkami za nedonesený úkol. Snažíme se, aby byly užitečným nástrojem při výuce, aby měly smysl,“ vysvětluje praxi.

Přestože mnozí učitelé jsou kvůli nastalé situaci nespokojeni a hledají jiné způsoby, jak stihnout probrat všechnu potřebnou látku, řada odborníků má radost. A to zejména kvůli tomu, že v České republice podle nich existuje mnoho domácností, kde děti nemají vhodné podmínky pro přípravu. „Uprostřed blahobytné Evropy to vypadá zvláštně, ale takových dětí je skutečně hodně. Čtvrtinu českých domácností ohrožuje v současné době chudoba, nebo už do ní spadly. A souvislost mezi sociálním a ekonomickým znevýhodněním a neúspěchem dětí ve vzdělávání je známá,“ říká k novince analytička vzdělávací společnosti EDUin Lucie Slejšková.

Učitelé zatím hledají cesty, jak se s novým omezením vypořádat. Například u tabule, tedy s hodnocením. „Žáci dobrovolně nic neudělají, takže jediná páka, která zbývá, jsou testy,“ uzavírá debatu zkušeností z praxe učitelka Mošnová.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.