COOLna

Co čtyři měsíce se v lidském těle kompletně obnoví všechny červené krvinky. Kožní buňky jsou za nové nahrazeny každých několik týdnů. Říká se, že během sedmi let je každá buňka v našich tělech vyměněna za jinou a my jsme tak stále novými lidmi. Sedmiletý cyklus je přitom samozřejmě myšlen orientačně. Různé typy buněk totiž „žijí“ různě dlouhou dobu, takže se obnovují zkrátka neustále.

Z fyziologického hlediska jsme tedy během života hned několikrát zcela novými lidmi. Zdá se, že jediným trvalým pojítkem, které drží pohromadě všechny verze konkrétního člověka, je paměť. Právě ta je totiž klíčová pro udržení identity a vědomí sebe samého.

Americký neurovědec David Eagleman však pokládá provokativní řečnickou otázku, zda i tato kontinuita není jen iluzí. „Představte si, že bychom šli do parku a potkávali sami sebe v různých stádiích života. Bylo by tu naše šestileté já i naše seniorské já. Mohli bychom se společně posadit na lavičku a vyprávět si stejné příběhy ze života, a tím tahat za jedinou společnou nitku jediné identity. Anebo by to bylo jinak? Máme sice společné jméno a původ, ale jinak jsme každý trochu jiný, máme trochu jiné cíle a hodnoty. Naše vzpomínky na to, jací jsme byli v patnácti, se liší od toho, kým jsme tehdy opravdu byli,“ tvrdí Eagleman.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.