COOLna

Velké firmy mají často striktní manuál na marketing, kterým se řídí. Výhrou je, když je přesvědčíme, aby ho dokázaly překročit a dát nám volnou ruku.Tak vznikají unikátní věci, které jsou zajímavé a „sharovatelné“.

„Sharovatelné“, to je hezké slovo. Ideálem jsou tedy počiny, které se snadno samy šíří na sociálních sítích?
Zní to šíleně, ale taková je realita. V dnešní době je úspěchem, když se obsah virálně a organicky šíří. Jde o něco tak zajímavého, že to lidi baví a chtějí to sdílet s ostatními.

Říká se, že kvalitní design prověří čas.
To je určitě pravda. Pro mě je kvalitní design takový, který je prověřen časem. Produkt, jenž prošel rukama mých rodičů či prarodičů a který i já nadále považuji za relevantní a rád ho používám. Pak tu jsou také ikonické designy, které jsou tak nadčasové, že se stále vyrábí ve stejném designu po desetiletí a stále se výborně prodávají.

A jak se pak cítíte, pokud si někdo koupí vaše svítidlo jen jako statusovou věc, ani ho nevnímá? Prostě proto, že mu to jeho architekt poradil.
Mně to nevadí, bude mít kvalitní věc, a i když sám nemá vkus, kultivuje ho to. Od toho si také lidé najímají interiérové architekty, aby jim poradili, co si mají pořídit, a aby jim interiér fungoval jako celek, a co je kvalitní a krásné. Mnohdy se jedná i o investice, protože některé designové klasiky se prodávají za neuvěřitelně vysoké ceny, a pokud se o ně člověk dobře stará, tak spíše nabírají na hodnotě, než že by ji ztratily. Je to někdy až škoda, jak moc jsou tyto produkty pro normální lidi nedosažitelné.

Mluvíte o odkazu pro další generace, děti… Přemýšlejí designéři i o tom, co po nás zůstane a kolik toho bude? Není frustrující vymýšlet nový nábytek nebo svítidla, když na světě je zboží a produktů spíš až moc a vyzdvihuje se minimalismus?
Já o tom přemýšlím určitě, někteří moji spolužáci dostali z konzumu závrať a rozhodli se, že žádný design dělat nechtějí. Zavřeli se na vesnici, kde tvoří rukama a na design zanevřeli. Já každý rok jezdím na několik veletrhů, kde vidím, jak kvalitní, zajímavé produkty, tak velkou záplavu ošklivých nefunkčních věcí. Mnoho lidí dostane depresi a znechutí je to. Já na to nahlížím jinak. Vidím v tom příležitost! Když je tu tolik nevzhledných věcí, existuje stejné množství šancí je zlepšit. Má smysl dělat kvalitní a funkční design, a když ho bude víc, ubude těch nekvalitních a špatných.

Byl jsem na stáži v Dánsku, kde je kvalitní design na všech úrovních běžnou součástí života. Na každé návštěvě v rodině sedíte na židlích od ikonických návrhářů. Nebo mají krásné vypínače a zásuvky! Takové malé, minimalistické, s bílým rámečkem… V Česku se nejčastěji používá jeden typ, ocucaný, ohromný, ošklivý. A přitom je podobně drahý jako jeho mnohem hezčí hranatý kolega. Říkáte si, je to jen vypínač, na tom tolik nezáleží. A sžijete se s ním, stejně jako s krabicí od bot, která zůstala nevyklizená po stěhování v obýváku. Ale nějaký vliv takové prostředí na vás má.

Máte profesní deformaci? Jsou interiéry, které vám nedělají třeba až fyzicky dobře, jak jsou zařízeny?
Pokud je interiér opravdu špatně vymyšlený a zařízený, tak to negativně působí na všechny lidi. Na mě ještě o trochu víc. Může se jednat o nevhodné osvětlení, špatně zvolené barvy, špatnou akustiku, moc vysoké či nízké sezení nebo blbě rozvržený půdorys. Různé typy interiérů mají rozdílná pravidla a kritéria, kterými se musí designér a architekt řídit, aby výsledek mohl dopadnout dobře. Do interiérového designu se pouští kdekdo, protože na první pohled to nepůsobí tak složitě. Interiéroví designéři a architekti mají v hlavě svoji vizi a vůbec nepočítají s tím, že prostory, které navrhují, budou obývat a využívat jiní lidé, kteří nemusí stoprocentně sdílet jejich představu. Skvělým příkladem jsou recepce, které jsou vždy navrhnuté jako reprezentativní okno do celé budovy. Já si často fotím, jak tyto designové kousky jsou mnohdy „dostylovaný“ paní recepční či uklízečkou. Plastové květiny, odpadkové koše s igelitem, obrázky, kalendáře. Nejlepší realizace je taková, co vypadá skvěle, ale hlavně perfektně funguje, a toho není tak jednoduché docílit.

Až vás někdo uvidí s metrem v obchoďáku, jak přeměřujete pokladnu, došlo na ni?
To je na naší práci to krásné. Co projekt, to nová věc. Nikdy nic neděláte znovu, jde o jiný materiál, jiné použití, jiný produkt. Jsou to pro mě vždy výzvy, kterým málokdy říkám ne. Možná to bude příště pokladna nebo něco jiného. Moc se těším, až jednou budu starý a budu si procházet projekty, na kterých jsem pracoval. Je to zajímavé zpětně sledovat, co jsem se během každého projektu naučil, koho jsem poznal a kam mě nasměroval.

designér Václav Mlynář

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.