COOLna

„Obavy lidí, kteří žijí často na periferii zájmu, nemusejí mít reálný základ, ale nejsou proto méně skutečné. Pokud chceme udržet v Česku liberální demokracii, musíme vysvětlovat její výhody i těm, kdo z nich v současné době neprofitují, nebo jen málo,“ napsal ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) při pohledu na výsledek slovenských voleb. „Lidem ve vyloučených lokalitách, lidem chudším, zklamaným. A vytvářet společnost odolnou proti strachu.“

Málokdy se podaří v krátkém příspěvku na sociální sítě tak přesně vystihnout podstatu nějakého problému. Rakušan to zvládl bezchybně, akorát bohužel u jiného tématu, než zamýšlel.

Vicepremiér v plné nahotě předvedl, jak moc jsou naše politické elity odtržené od reality. Rakušan dokáže pojmenovat problém. Chce jej – zřejmě v dobré víře – začít řešit. Zároveň nemá nejmenší potuchy, jaké jsou jeho příčiny, a s vážnou tváří předestírá „řešení“, jehož jediným výsledkem bude víc naštvaných lidí než předtím.

Vysvětlovat spoluobčanům sužovaným mizernou kvalitou života, nedejbůh existenčními problémy, výhody liberální demokracie se blíží snaze vysvětlovat tonoucímu krásy českých rybníků. A nevyhnutelně se dočká totožné odezvy.

„Dobrý den, já jsem Rakušan. Jdu vám vysvětlit výhody liberální demokracie. Tak například můžete cestovat, kam se vám zachce.“
— „Nemám za co. Chcípla mi lednička a nemám prachy na novou.“
„Snad se to nějak vyřeší. Ale můžete svobodně volit.“
— „Nemám koho. Ušatýho estébáka nechci, pětikolka ukradla mámě důchod a Okamura je debil.“
„Copak chcete zpátky komunisty? Vždyť je to dneska o tolik lepší než za totáče!“
— „Nechci komanče. Chci ledničku.“

Není těžké odhadnout, kolik z těchto konverzací by skončilo obrácením občana k liberalismu, a kolik naopak brachiálním násilím vůči ministrovi. Svoboda a demokracie jsou bezesporu zásadní pilíře kvalitního života, leč pivo si v nich nevychladíte.

Běžný Čech se ráno nebudí s myšlenkou na demontáž společenského systému. Nebudí se ani vzrušením ze střetu konzervativních a progresivních proudů. Nestuduje za úsvitu exotická lákadla anarchokapitalismu. Typický exemplář našeho spoluobčana nechává ideové spory na pár tisícovkách twitterových bojovníků a po ránu řeší, aby se nezasekl v zácpě a dorazil včas do práce.

To předpokládá, že nějakou práci má. Prizmatem miniaturní nezaměstnanosti za celou Českou republiku by měl mít zaměstnání každý, kdo o něj stojí. Situace je ovšem značně odlišná, pokud jste padesátník na Bruntálsku, bývalý horník z Karviné, kterého se stát pokouší rekvalifikovat na programátora, nebo Rom se základním vzděláním z libovolné části naší vlasti. Pak budete shánět obživu mnohem obtížněji.

Ani pofidérní jistota zaměstnání navíc nezaručuje, že dokážete s úsměvem poplatit veškeré účty. Kupní síla českého občana stále výrazně kulhá za západní Evropou, takže mizerně placený Čech si může dovolit výrazně méně než jeho nizozemský či dánský protějšek.

Souhrnné statistiky také nevystihují situaci samoživitelek, jejichž potřeby jsou státu i většině firemního sektoru ukradené. Nevystihují existenční obtíže penzistů bez vlastního bydlení, jímž valorizace důchodů zdaleka nepokryje strmě rostoucí nájmy. A to jsme se ještě nedostali k problematice statisíců lidí v exekuci, často kvůli lichvářskému navýšení druhdy únosného dluhu na několikanásobek.

Tohle všechno jsou jedinci, kteří „v současné době neprofitují z výhod liberální demokracie“. Vít Rakušan se domnívá, že potřebují cosi vysvětlit. Ve skutečnosti by stačilo, aby vláda dělala nejpodstatnější část své práce, tedy zlepšovala jejich život.

O nic lépe nedopadne ani bližší pohled na úvod ministrova příspěvku o obavách lidí „na periferii zájmu“, které „nemusejí mít reálný základ“. Jaké obavy by to měly být? Války s Ruskem se bojí leckdo napříč společenským spektrem. Snad z migrantů? Těmi nás ještě nedávno strašili i vyhlášení intelektuálové, politici a novináři. Nakonec i současný premiér se před osmi lety nechal fotit v bahně u maďarského hraničního plotu a nemohl si jej vynachválit.

Lidé samozřejmě věří spoustě pitomostí, od likvidace tradiční rodiny prostřednictvím homosexuálních sňatků až po čepičky proti chemtrails. To však nesouvisí s periferií zájmu, nýbrž s rezignací státu na potírání dezinformací, nedostatečnou mediální výchovou ve školách a poškozováním seriózních médií daňovými a zákonodárnými paskvily. Vše z uvedeného padá na hlavu vlády, v níž pan Rakušan sedí. Bylo by tudíž vhodné přesvědčovat o významu demokracie místo veřejnosti spíše kolegy poslance z Malé Strany.

Pokud Fialův kabinet sdílí pohled na svět svého vicepremiéra, bude výsledkem pěkná obrázková kampaň za desítky milionů, která potěší poroty reklamních soutěží a spolehlivě hne žlučí cílové skupině. Vláda si odfajfkuje kolonku „Podpora demokracie“, ztratí dalších pár procent podpory a všichni budeme o krok blíže návratu na planetu vodňanského kuřete.

Jako odborník a laskavý člověk ušetřím vládě balík peněz za sociologickou analýzu. Zní takto: chudí lidé ve vyloučených lokalitách na okraji zájmu nepotřebují osvětu o půvabech liberální demokracie; potřebují být méně chudí, potřebují žít v nevyloučených lokalitách a nebýt na okraji zájmu. Není zač.

Josef Bouška, nezávislý konzultant

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.