COOLna

Končíme, oznámil v červnu jeden z klíčových výrobců penicilinu. Medikament odmítl do Česka dodávat, jako důvod uvedl příliš nízkou cenu. Za částku kolem 87 korun za krabičku se mu prý antibiotikum dovážet nevyplatí.

K návratu ho přesvědčilo až urputné jednání s úřady, které mu nakonec přikleply o trochu vyšší cenu. Za balení tablet o síle 0,8 miligramu dnes může dostat až 117 korun.

Jenomže výrobce penicilinu není zdaleka sám, komu vadí tuzemská cenová politika. Z trhu mizí i další léky.

Jen od ledna letošního roku přijal Státní ústav pro kontrolu léčiv 782 hlášení výrobců o ukončení dodávek některého přípravku. Ve 13 případech výrobci bez okolků přiznali, že jim vadí právě nízká cena či úhrada. U dalších 383 léčiv jako důvod zmínili „obchodní a marketingové důvody“, což může podle odborníků nespokojenost s rentabilitou medikamentu zahrnovat. „Výrobce to jenom přímo nepřizná,“ vysvětluje farmakoekonom Josef Suchopár.

Ministerstvo zdravotnictví už proto řeší, co s tím. Aby výpadkům nejdůležitějších přípravků zabránilo, umožní části výrobců, aby si cenu určitých medikamentů nově stanovili sami. Už se tedy nebude určovat ve správním řízení na lékovém ústavu, ale vyhlásí si ji příslušná farmafirma dle svého uvážení. „Stačit jí k tomu bude jediné: s vyšší částkou bude muset souhlasit alespoň jedna zdravotní pojišťovna,“ vysvětluje náměstek ministra Jakub Dvořáček.

Výrobce se kromě toho bude muset zavázat k tomu, že za tuto sumu lék do Česka skutečně dopraví. A to v takovém množství, které uspokojí potřeby celého trhu. Ministerstvo už podle něj vytipovalo 40 skupin léčiv, kterých se budou nová pravidla týkat. „Jde hlavně o přípravky náchylné k výpadkům,“ řekl. Rozdíl mezi novou cenou a úhradou, což je příspěvek od pojišťovny, ale budou muset zaplatit pacienti. „Vzhledem k tomu, že jde většinou o velmi levné léky, doplatky poskočí jen v řádu desetikorun,“ slibuje ředitelka odboru farmacie Daniela Rahmaniová.

Experti na lékovou politiku tento nástroj vesměs vítají. „Je pravda, že ty nejpalčivější problémy, se kterými se v Česku aktuálně potýkáme, to do jisté míry řešit může,“ hodnotí novelu takzvaného cenového předpisu ministerstva zdravotnictví právník se specializací na trh s léčivy Vladimír Bíba. Vedení resortu by ale podle něj nemělo ustrnout jen u této krátkodobé „záplaty“. Mělo by co nejrychleji najít i řešení dlouhodobé a systémové.

„Mnohé příčiny nedostupnosti léčiv na českém trhu jsou totiž dávno známé. Jednou z nich je například to, že lékový ústav stanovuje maximální ceny přípravků ve správním řízení často na základě virtuálních a nedoložitelných podkladů. To ale výsledek pochopitelně zkresluje,“ uvádí právník. Odkazuje přitom na platný zákon, podle kterého má lékový ústav najít tři nejnižší ceny daného medikamentu v Evropě a jejich zprůměrováním pak stanovit cenu českou. Výrobci si ale opakovaně stěžovali na to, že ceny zahrnuté do řízení neumí ústav doložit.

„Pro větší předvídatelnost a stabilitu celého systému by proto bylo dobré, pokud by se kultivovaly mimo jiné i podmínky těchto správních řízení,“ upozorňuje Vladimír Bíba.

Podobně reagoval i farmakoekonom Josef Suchopár. „Opatření hodnotím kladně. Co se mi líbí obzvlášť, je podmínka, že výrobce bude muset saturovat český trh. Nic podobného se totiž dnes po firmách nechce, což je špatně,“ popisuje. Požadavek na to, aby se výrobci zavázali k dodávkám konkrétního množství medikamentů na český trh, už tady podle něj měl být dávno.

„Co mi ale připadá zbytečné, je souhlas alespoň jedné zdravotní pojišťovny. Ta totiž bude moci tuto částku přijmout, nebo odmítnout, a to bez jakéhokoliv bližšího vysvětlení. Zkrátka jen tak,“ namítá Suchopár. Podle něj se tak znovu staví neprůhledný systém, v rámci kterého se bude o cenách rozhodovat bez předem daných a přezkoumatelných kritérií.

Přesto bude podle Suchopára mezi výrobci o nový nástroj zájem. A to nejenom proto, že si budou moci zvednout cenu medikamentů na – pro ně – únosnou mez. „Tím hlavním důvodem bude to, že získají alespoň základní jistotu. Budou totiž vědět, že pokud se s pojišťovnami dohodnou na určité částce, budou s ní moci alespoň na rok či dva počítat a plánovat podle ní své dodávky,“ vysvětluje Suchopár.

To dnes podle něj neplatí, protože lékový ústav provádí neustálé cenové revize. „Podmínky, za jakých smějí výrobci léčiva do Česka vozit, se tak neustále mění. To pak řadu firem odrazuje,“ je přesvědčen Suchopár.

Problémy však podle ní mohou být se závazkem, že do Česka firma v následujícím roce dodá určitý objem léčiv. „Řada výrobců se totiž stále potýká s narušenými dodavatelskými řetězci,“ připomněla mluvčí České asociace farmaceutických firem Eva Zahradnická. Firmy navíc nebudou mít žádnou garanci, že se jejich léky nakonec skutečně odeberou a spotřebují. „Výrobce tak bude vždy čelit zvýšenému obchodnímu riziku, neboť případná likvidace nespotřebovaných léků jde vždy na vrub farmaceutických firem,“ uvedla.

Podle mluvčí VZP Viktorie Plívové se zatím žádný výrobce s žádostí o dohodu nepřihlásil. „Ale už před účinností této úpravy jsme u tří desítek léků ke zvýšení maximální ceny za účelem jejich dostupnosti přistoupili,“ řekla.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.