Štěstí člověka vytváří jednak vděčnost a jednak těšení se. Vděčnost je spojena s minulostí a přítomností. Jsme vděčni za něco krásné, co nás potkalo, i za něco méně krásné, co jsme alespoň dostali příležitost překonat a poučit se z toho. Těšení se je spojené s budoucností. Dokud se člověk má na co těšit, má proč žít.
A totéž potřebujeme cítit od protějšku.
Lidé nesmějí cítit, že vztah je pro ně vězení. Nesmějí ve vztahu ztrácet své Já, svou bytostnou svobodu a stávat se na druhém toxicky závislí.
Do vztahu nevstupujeme proto, abychom přišli o zdroje své energie, a tedy byli slabší, než když jsme sami. Přesně naopak, i ve vztahu potřebujeme sami sebou svým způsobem zůstat, a to i proto, že pokud ve vztahu ztratíme sami sebe, ztratíme tím třeba právě tu přidanou hodnotu, kterou jsme původně vnesli do vztahu a pro niž si nás partner vybral – aby spolu s námi dokázal víc než bez nás. To, co dělá nás námi, jsou naše přednosti, které nemusí mít nikdo jiný. A právě to nás dělá cennými.
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář