COOLna

Dalajlama, duchovní vůdce Tibetu, jehož vlast byla krvavě ovládnuta cizími vojsky, říká: „Odnaučil jsem se zlobit. Opravdu totiž nevím, co by mi to přinášelo dobrého. Náladu by mi zlobení určitě nezlepšilo. Naopak by se mi přitížilo, a to se mi nechce. Proč bych měl dopouštět, aby jiný člověk, který si řeší vnitřní problémy, ovládal moji náladu? Proč bych měl být z hlediska vlastní radosti a štěstí závislý na lidech, kteří se snaží kazit mou náladu vinou své vlastní neschopnosti zbavit se zlobení?“

Toto je racionální přístup – držet si myšlenky: Akorát by se mi přitížilo. Přesněji: I mně by se přitížilo. Protože tomu druhému už těžko je. A právě to je postoj, který napomáhá ne pomstychtivé, nahněvané, stejně toxické reakci, ale naopak má blíže soucitu. Uvědomit si: Proto se lidé chovají zle. Proto prskají jed, šíří žluč. Je to JEJICH jed, JEJICH žluč, JEJICH potřeba se zbavit zla, jež mají v sobě. A je to také jejich karma. Chovají se totiž jako hrneček v pohádce Hrnečku, vař! Šíří trpkou kaši, které ale tím není méně, ale pořád více. A jim samotným neubývá.