COOLna

….dědictví času a kultury…


nesamozřejmý vztah tatů a synů

Většina mužů dnes řekne, že nechce být nedotknutelnou autoritou, jíž se každý v rodině bojí, jakou býval jejich vlastní táta. Jenže se obávají, že když budou se synem kamarádi, syn si jich nebude vážit. Nic nemůže být dál od pravdy. Samozřejmě že není možné dělat si ze syna vrbu a řešit s ním třeba problémy s manželkou, synovou matkou. A přitom je to tak jednoduché: stačí žít tak, jak by muž chtěl, aby jednou žil jeho syn. Děti se stejně nejvíc vychovávají příkladem. Ve chvílích, kdy ani nevíme, že „vychováváme“. Zkrátka je třeba hledat zlatou střední cestu, kdy je otec vzorem, který synovi přirozenou formou ukazuje životní cestu, práci a celý ten takzvaný mužský svět. Pokud otec chce být tím, kdo nastavuje pravidla a dohlíží na jejich dodržování, musí se jimi řídit především on sám. „Je skvělé, když syna učí vše, co jde a je vhodné pro jeho věk. Když s ním tráví hodně času, aby viděl, jak se správný muž chová, jak komunikuje s jinými, jak si jej lidé váží a on jich, jak řeší situace a problémy, jak se raduje, jak ventiluje agresivitu, jak na sobě pracuje a vzdělává se. Je fajn, když může táta vzít syna do práce a když umí otevřeně mluvit o tom, co se mu děje a co cítí. A je krásné, když syn vidí, jak táta dává najevo, že miluje svou ženu, myslí na ni, na rodinu, přátele a komunitu. Aby tohle mohlo fungovat, musí mít otec sám jasno, jaký je jeho svět,“ říká kouč Pavel Kučera.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.



krematorium