Ještě před prázdninami byl Tomáš zdravý sedmnáctiletý kluk, který plánoval s přítelkyní prázdniny plné zážitků. Pár dní před jejich začátkem však dostal plané neštovice, kvůli kterým se náhle ocitl na hranici života a smrti. Po dvou týdnech v umělém spánku se probudil bez nohou, s nefunkčními ledvinami a s malou nadějí na přežití. Zůstává v nemocnici a nepřestává bojovat o svůj mladý život.


Plané neštovice prožije většina dětí bez vážnějších příznaků, ovšem pokud je člověk neprodělá v dětství, stává se pro něj v dospělosti onemocnění rizikové. Když Tomáš dostal plané neštovice rok před dovršením plnoletosti, znamenalo to pro něj smrtelné ohrožení života.
Situace se pro něj od začátku vyvíjela nepříznivě.
„Tomášovi se dokonce neštovice objevila i v oku, následkem čehož dostal septický šok a musel být lékařem uveden do umělého spánku. Lékaři mi pak volali, že mu moc šancí na přežití nedávají,“ má ještě v čerstvé paměti maminka dospívajícího mladíka, který byl ještě před prázdninami v plné síle.
Následovaly další vážné komplikace: Tomášovi přestaly fungovat ledviny, dostal zápal plic, objevila se mu plíseň v plíci a musel prodělat operaci krku a hlavy. Začal boj o jeho mladý život.
Tomáš však ukázal všem, že je obrovský bojovník, a jako lev se bil za svůj doposud krásný život, ve kterém bylo vše tak, jak má být. Když se však jeho maminka dozvěděla, že budou muset synovi amputovat obě nohy nad kotníky, protože se kvůli septickému šoku neprokrvovaly, zhroutil se jí svět.
Přesto nepřestávala věřit, že to její chlapec zvládne a jednoho dne se znovu postaví na nohy, i kdyby neměly být jeho.
„Tom byl na sále 4,5 hodiny a lékaři tam o jeho život bojovali znovu. Jeho tělo tento nápor už nezvládalo a lékařka mu nakonec musela nohy amputovat až pod koleny. Týden po amputaci musel navíc znovu na sál, a to v jeden den hned dvakrát, protože se rána na končetině špatně hojila a na JIP začal krvácet,“ popisuje hrůzné okamžiky mladíkova maminka.
Sama tři týdny prakticky nespala ve strachu o synův život.
Jeho příběh komentovala i @Jarča Dudová, která sama bojuje o život. „Tome, nevzdávej to. Také právě bojuji o návrat do života, jsem ochrnutá na polovinu těla, bojuji jako lvice. Každá bolest ale jednou končí, tak na to budeme myslet! A ty se naučíš chodit s parádními protézami!“
Kdyby se rodině podařilo vybrat ve sbírce více peněz, investuje je do předělání domova na bezbariérový, aby se v něm mohl Tomáš samostatně pohybovat.
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.




Napsat komentář