COOLna

Biodiverzity na Zemi v současné době rychle ubývá. Nejde však jen o vymírání jednotlivých druhů (vyhynul například pták dronte mauricijský, známý též jako dodo), snižuje se také celková druhová pestrost v přírodě a dochází ke stírání rozdílů mezi různými místy naší planety. To jsou tři různé aspekty ubývání biodiverzity, které se dějí na mnoha úrovních – od té globální až po rozměry v řádu čtverečních metrů. Ve všech případech jsou nicméně důsledky stejné: živý svět se postupně stává chudším, monotónnějším a často i zranitelnějším vůči náhlým změnám podmínek. Ukázkovým příkladem malé odolnosti druhově chudého prostředí je kůrovcová kalamita.

Proces ubývání biodiverzity je dobře pozorovatelný, zejména pak v menším měřítku: například v určitém regionu, v jednom údolí v horách, ve vodách jezera nebo třeba na kousku louky. Nejčastěji vědci prostě druhy spočítají, existují však i sofistikovanější metriky, které sledují například relativní vyrovnanost mezi různými druhy – les, kde je stejně smrků, buků a jedlí (od každého druhu po třetině), potom nemá stejnou biodiverzitu stromů jako ten, kde je 90 % smrků a po 5 % buků a jedlí.

Zatím bylo na světě objeveno asi 1,5 milionu druhů živočichů, rostlin nebo hub a je pravděpodobné, že několikrát tolik druhů dosud neznáme. Každý rok se také najdou tisíce nových druhů (většinu z toho tvoří hmyz). Různé druhy též odjakživa vznikají a mizí. Vědci však odhadují, že současné tempo vymírání je o jeden nebo dva řády rychlejší, než kolik činil průměr v minulých 10 milionech let. Jinými slovy: druhy dnes mizí deseti-, ba možná stonásobně rychleji. V živočišné říši je v důsledku toho dnes vyhubením více či méně ohrožena zhruba sedmina všech ptáků, čtvrtina savců, pětina plazů, třetina paryb (žraloků a rejnoků) a dvě pětiny obojživelníků.

Mizí především specializovanější nebo náročnější druhy. Krajině více a více dominují přizpůsobiví generalisté, kteří dovedou žít ledaskde. Navíc v ní ubývají specifické skupiny, které přírodní svět z velké části utvářely (a přímo či nepřímo tvořily podmínky pro život mnoha dalších druhů): velké staré stromy nebo velcí savci jako bizoni, vlci, sloni a další.

Na celosvětové úrovni bývá hlavní příčinou ubývání biotopů zabírání půdy ve prospěch polí a plantáží – typickou ukázkou je mizení tropických pralesů kvůli pěstování palmy olejné v Indonésii. Když vědci zkoumali 8688 druhů (převážně obratlovců), které se ocitly na světovém Červeném seznamu IUCN, zjistili, že zemědělství je spojeno s vymíráním u 5407 z nich a těžba dříví u 4049 druhů. Kdyby agrární expanze pokračovala současným tempem, během příštích tří dekád přijde přinejmenším o čtvrtinu svého současného biotopu bezmála 1300 druhů obratlovců.

Většinou si nadměrnou exploataci spojujeme s pytlačením slonů či nosorožců nebo s pašováním papoušků a korálů. Problém se ale týká především ryb. Třetina populací komerčně využívaných mořských ryb je přelovená a dalších 60 % se loví na hranici udržitelnosti.

Vážným problémem se pro biodiverzitu stává také šíření nepůvodních druhů, které v různých částech světa vytlačují domácí faunu a flóru. Již zmíněný populární pták dronte mauricijský vyhynul nejen proto, že jej ve velkém konzumovali námořníci, ale také kvůli potkanům, prasatům a opicím, které jejich lodě přivezly – vyžírali totiž jeho vejce. Některé druhy se šíří v důsledku měnících se přírodních podmínek (například změn klimatu), nicméně zásadní z hlediska šíření exotických druhů je člověk a jeho aktivity (například cestování či doprava zboží po celém světě.

Z globálního hlediska sice změny klimatu zatím hlavní příčinou ubývání biodiverzity nejsou, na lokální úrovni ale může leckdy být jejich dopad na konkrétní biotop významný – uvést lze třeba biotopy pramenišť a rašelinišť, které jsou ohrožené vysycháním a nedostatkem srážek. Důležitou roli bude nepochybně hrát další nárůst koncentrací skleníkových plynů v atmosféře – a jak velkých rozměrů změny klimatu v příštích dekádách dosáhnou. Kromě toho však bude (lokálně) záležet také na kombinaci tří dalších faktorů: schopnosti konkrétních druhů se na nové klimatické podmínky adaptovat, přesouvat se jinam a také na tom, jestli mají kam (a kudy) se přesunout. To je u jednotlivých druhů velmi různé.

Patrně nejvíce ohrožená je fauna a flóra izolovaných biotopů v neobvyklých klimatických podmínkách. Dobrým příkladem jsou tropické hory – relativně chladnomilné druhy zde žijí v izolaci, obklopeny podstatně teplejší krajinou. Migrace jinam pro ně nepřichází v úvahu a při přesunu do vyšších poloh přirozeně dříve či později musí narazit na vrcholky hor (nebo na skálu). Podobná omezení platí pro obyvatele izolovaných menších mokřadů v pouštích či polopouštích.

K jak velkým ztrátám biodiverzity vlivem klimatických změn nakonec dojde, dokážeme zatím odhadnout jen přibližně pomocí teoretických modelů. Reakce organismů na tyto změny je totiž složitější: důvodem k migraci často nemusí být přímo nárůst průměrné teploty, nýbrž i další důsledky oteplení, například vlhkost půdy v určitém ročním období. Druhy navíc nemusí na měnící se poměry reagovat lineárně – tedy po nějakou dobu mohou změny tolerovat a zareagovat ve velkém měřítku teprve ve chvíli, kdy toho už nejsou dál schopny.

Ve střední Evropě se přírodní biotopy v zemědělskou půdu či produkční lesy z velké části změnily už před stovkami let. I v člověkem utvářené krajině nicméně po staletí zůstávalo množství míst, které sloužily jako útočiště pro svéráznou faunu a flóru. Hlavní příčinou, proč biodiverzita dnes klesá také ve středoevropských podmínkách, je právě ubývání těchto drobných biotopů v důsledku regulace řek, rozorávání rozptýlené zeleně a květnatých luk, kácení starých stromů s dutinami, vysazování monokulturních plodin na polích a dřevin v lesích či meliorace mokřadů. Vysoké dávky dusíkatých hnojiv a herbicidů vytlačují kvetoucí okraje polí včetně hmyzu a ptáků, kteří se zde živí – proto u nás polních ptáků rychle ubývá a druhy jako sýček nebo chocholouš, které bývaly v naší venkovské krajině dříve zcela běžné, patří dnes mezi kriticky ohrožené.

Fakta o klimatu

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.