COOLna

Zlo ani dobro překvapivě žádnou univerzální definici nemá. Jde o kategorie, které si určujeme výhradně my lidé. Věci, které se dějí v přírodě a celém vesmíru, nejsou ani dobré, ani zlé. Prostě jsou. Je to takový zvláštní paradox. Když vyslovíte slovo „zlo“, každý vnitřně rozumí, že je to něco hodně špatného.  S definicí zla má problém i křesťanská teologie, která praví, že vše, co Bůh stvořil, je dobré. Jak tedy může existovat zlo? Jeho definice tudíž musí být vyjádřením absolutní negativity a odporu. Je protikladem dobra a vyjadřuje cokoliv, co je špatné, nevhodné, nemorální či škodlivé. Nicméně i při této definici se dostáváme do problémů, protože také musíme definovat dobro. To je ovšem rovněž velmi nesnadné.

Dobro můžeme definovat minimálně ve třech významech. „Subjektivní“ dobro je to, co nás těší. Ovšem subjektivní dobro může druhému způsobovat újmu. Takže tento typ dobra musíme nechat v uvozovkách. Dále můžeme definovat „objektivní“ dobro. Tedy takové, které prospívá všem. I když i tady je to tenký led, protože jen stěží najdeme dobro, které by bylo bez výhrady prospěšné pro vše živé. Jako příklad se uvádí voda. Ta se rozlévá a nikomu neškodí. Nicméně když je vody moc, i to může být velmi zlé. Jako třetí úroveň dobra se definuje dobro „mravní“. Za to se považuje chování, jež se vztahuje k nějakému vyššímu principu, který je ovšem definován lidmi. Nicméně i zde narazíme, protože to, co se považuje za vysoce mravní chování, může být v různých kulturách i poměrně odlišné. Zatímco pro některé kultury a náboženství je zabití „neznaboha“ vysoko hodnoceným mravním dobrem, pro jiné může být i zabití mravence považováno za mravně problematické.

Jak si zlo definujete sám pro sebe?
Mně osobně se nejvíce líbí buddhistická definice, která říká, že zlo znamená cokoliv, co poškozuje štěstí jakýchkoliv bytostí nebo brání jeho příčinám. Líbí se mi, protože je univerzální a nutí nás uvažovat trošku za roh, i mimo náš vlastní svět, čili i o štěstí toho druhého. Tím nás vede k větší odpovědnosti za ty ostatní. Samozřejmě se však nikdy nestane, že svým konáním nikomu nijak neublížíme. Protože jak se říká, i cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly.