COOLna

Leckdy na nás z billboardů i z internetu vyskakuje mantra „Kéž jsou všechny bytosti šťastny“. Knihy radí, jak milovat sám sebe, jak být pozitivní… Společenský tlak na neustálý optimismus je obrovský. Co se to v naší společnosti vůbec děje? „Není jednoduché a asi ani možné najít jedinou správnou odpověď. To je možná ten problém,“ říká psycholog Boris Štepanovič. „V současnosti bychom všechno chtěli mít hned jasné, přehledné, rozumět tomu, ovládat to, kontrolovat. Naštěstí, když pak jsme v kontaktu s okolím, zjišťujeme, že požadavek být sluníčkový je spíše prezentován médii, než že by vycházel z lidí samotných. Můžeme říct, že se média zabývají vytvářením umělých problémů a jejich následným řešením zjednodušenými návody.“

Podle psychologa není možné všemu dokonale porozumět a být neustále v pohodě. Důležité jsou v životě snaha, zájem, otevřená mysl, odvaha zkoušet, nenechat se odradit, být připravený udělat chybu a nebýt ve všem jenom úspěšný. „Přehlcení všemožnými informacemi v dnešním světě je veliké. Zapomínáme na regenerování sil a místo toho na sebe vyvíjíme další tlak. A když mluvím o regeneraci, tak samozřejmě ideálně v přírodě,“ radí odborník.

Jak tedy na situaci, kdy naše nálada není právě nejlepší, máme pohlížet? Pokud to budeme brát jako své selhání, ničemu nepomůžeme. „Že se budeme z něčeho obviňovat a přisuzovat si selhání, nesvědčí o našem dobrém vztahu k sobě samým. Obavy, že jsme nedostateční, když nezvládáme vše na sto procent, necítíme se „správně“ dle očekávání okolí, však bohužel patří k dnešní době,“ říká Boris Štepanovič. Podle něj není užitečné maskovat pozitivitou vlastní problémy, pochyby nebo nejistotu. Při špatné náladě určitě neselháváme, ale na chvilku prostě zapadáme do klišé „cítit se špatně znamená nezvládat“.

Všechno v životě má svoji odvrácenou tvář a svůj stín. „Pamatuji si na obálku časopisu Mladý svět s portrétem kardinála Tomáška a jeho citátem: I to slunce na nebi má své skvrny. Na to si často vzpomenu, když někdo vidí věci jednostranně. Dá se tedy říct, že optimismus i pesimismu ses mají výhody i nevýhody. Je fajn vidět přínos obou pohledů na věc,“ tvrdí psycholog.

Mizerná nálada ostatně není jen úplně černá, ale má různé odstíny. A ty odstíny budou souviset s důvody, proč jsme se do této nálady dostali. Jsem spíše nervózní? Zklamaný? Smutný? Cítím beznaděj? Co je vlastně tou mojí mizérií? „Negativní pocity nás na něco upozorňují a je na nás, pokud jsme zdraví, co s nimi uděláme. Jestli je přijmeme, budeme se snažit je pochopit a brát jako výzvu nebo impulz k nové myšlence či chování,“ říká Boris Štepanovič a pokračuje: „Dám takovou malou radu: Je vhodné o špatné náladě přemýšlet a hledat, co ji způsobilo. Hlavně si ale dejte pozor na to, abyste neudělali v tomto nastavení nějaké důležité rozhodnutí, které by mohlo být náladou ovlivněno.“

Emoce jako strach, úzkost či žárlivost nás mají posouvat někam dál. I když je vnímáme spíš negativně, mají svoje místo a přínos. Strach patří k naší existenci. Má vysloveně ochrannou funkci, protože nás může nejenom ochromit, ale i vyvolat aktivitu, odvahu. Samozřejmě platí, že když začnou emoce tohoto typu převládat a stanou se nezvladatelnými, je potřeba vyhledat pomoc. Strach, který přeroste do úzkosti, žárlivost, která přeroste do touhy ovládat a podřídit si druhého, to jsou situace, které je nutné řešit.

Hranici, kdy už je čas vyhledat odbornou pomoc, člověk překročí, když sám svoje emoce nezvládá. Může to pociťovat sám, nebo ho na to může upozorňovat okolí. Často se připojí i fyzické potíže, nespavost, pocity únavy, zažívací těžkosti, vysoký tlak, bolesti hlavy a podobně. Úzkost člověka uvězní doma, přestává být schopen sociální interakce, stres ho nutí sahat po alkoholu nebo drogách. To jsou vykřičníky, které bychom měli vzít na vědomí a vyhledat pomoc odborníka.

„V běžném životě, kdy ještě není nutné zvažovat odbornou léčbu, nám mohou se zvládáním špatné nálady pomáhat aktivity, které přinášejí radost – například koníčky, rekreační sport, tvořivost, zažívání něčeho nového třeba při cestování, dobré jídlo a samozřejmě pobyt v přírodě. To vše ve společnosti lidí, které máme rádi a vážíme si jich,“ dodává Boris Štepanovič.