COOLna

Úsloví, že krev není voda, neplatí jen o lidech. Vědcům to předvedly kavky obecné. Kamarády tito ptáci klidně zradí pro osobní prospěch, rodinné příslušníky nikoli.

Havranovití ptáci patří k nejchytřejším opeřencům. Platí to i o kavkách obecných, které žijí ve velkých koloniích v hrabství Cornwall a jsou už dvanáct let předmětem výzkumu britských vědců zapojených do Projektu cornwallských kavek. V experimentu, jehož výsledky zveřejnil vědecký časopis Nature Communications, otestovali ornitologové vedení Alexem Thorntonem z Exeterské univerzity loajalitu kavek k jejich přátelům a příbuzným.

„Prokázali jsme, že kavky jsou velmi loajální. Svých nejbližších se drží v časech dobrých i zlých,“ přibližuje výsledky studie Thornton.

V hnízdních koloniích nasadili vědci stovkám ptáků na nohu kroužek s čipem, jakým jsou označováni třeba domácí psi nebo kočky. Identifikační čipy nosily často celé kavčí rodiny – tedy sameček, samička a jejich potomci. Díky tomu pak mohli vědci sledovat vazby mezi pokrevními příbuznými i vztahy panující mezi kavkami pocházejícími z různých rodin.

Kavky obecné žijí ve složitých společenstvech. Hnízdí v koloniích čítajících i několik set jedinců. Ty mají vlastní hierarchii. Samci a samice uzavírají svazky na celý život a s jejich potomky je vážou silná pouta. Vedle toho ale uzavírají přátelství s nepříbuznými ptáky.

Kavčí kamarádi poznají jeden druhého nejen podle vzhledu, ale i po hlase. Každá kavka se ozývá jedinečným voláním. Přátelé spolu tráví více času a pomáhají si. Thornton se svými spolupracovníky už dříve zjistil, že když se kavka ocitne v nebezpečí a zavolá o pomoc, přilétají ji chránit nejčastěji její rodinní příslušníci a hned po nich i spřátelení ptáci. Často se tak vytvoří poměrně početné hejno ochránců, které útočícího dravce nebo šelmu zažene.

Zachránci přitom sami riskují, že se stanou obětí predátora. Není jim proto jedno, komu jdou na pomoc. Nejmenší ochotu k záchranné misi projevují, když o pomoc volá pták jiného druhu, např. havran. O něco ochotněji přispěchají na pomoc kavce z cizí hnízdní kolonie. S ještě větším nasazením brání člena vlastní kolonie. Nejméně otálejí při záchraně kamarádů a už vůbec neváhají riskovat zdraví a život pro člena rodiny. Dopouštějí se přitom genderové diskriminace – samcům pomáhají s větší ochotou než samičkám.

V novém experimentu vědci prověřili pevnost kavčích přátelství a rodinných pout silným pokušením. Ptáky rozdělili náhodně do dvou skupin označených A a B a v blízkosti hnízdní kolonie jim nabídli v krmítka se dvěma typy potravy – s málo oblíbenými semeny a velmi žádanými sušenými moučnými červy.

„Červi jsou pro kavky stejná pochoutka, jakou představují pro lidské gurmány lanýže,“ říká Alex Thornton.

Dvířka ke každému krmivu se otevírala automaticky v reakci na čipy ptáků, kteří ke krmítku usedli. Pokud přiletěl samotný pták ze skupiny A nebo B, otevřel se mu jen přístup k semenům. Pokud se kavky dostavily ke krmítku ve dvojici, záleželo na tom, ze které byly skupiny.

Pro pár tvořený ptáky ze skupiny A a B zůstalo krmítko zavřené. Dvěma příslušníkům stejné skupiny ale zpřístupnilo krmítko oba typy potravy a kavky samozřejmě upřednostnily sušené červy. Při rozdělení do skupin A a B vědci nerespektovali kavčí rodinné vazby ani přátelství. Ptáci tak na jejich udržování začali doplácet. Když se dostavili ke krmítku s nevhodným rodinným příslušníkem nebo kamarádem, vyšli naprázdno.

„Kavky to rychle pochopily,“ konstatuje Thornton. „Stará přátelství ukončily a začaly si hledat nové kamarády mezi ptáky, v jejichž přítomnosti se jim otevíral přístup k sušeným červům. Často můžeme slyšet, že schopnost zvládnout nástrahy života ve složitém sociálním prostředí je jednou z věcí, které vedly k evoluci inteligence u lidí a některých dalších zvířat. V našem experimentu jsme chtěli zjistit, zda se to ptáci naučí, když změníme dopady jejich spojení s různými jedinci. A ukázalo se, že to zvládnou.“

Pokušení sušenými červy však nebylo dost silné na to, aby narušilo rodinné vazby. Kavky se nestranily svých rodičů, potomků nebo sourozenců, i když vědci každého z nich zařadili do jiné skupiny a krmítko pro ně zůstávalo zavřené. „Ptáci z jedné rodiny drží při sobě i v situacích, kdy na to doplácejí,“ shrnuje výsledek experimentu Alex Thornton.

Kavky žijící v párech jsou si věrné a plodí potomky výhradně se svými partnery. Tohle evidentně nehodlají obětovat vyhlídkám na pár sušených červů. Náhrada rodinného příslušníka cizím, nepříbuzným ptákem je riskantní, protože by ohrozila dlouhodobě fungující vazby v rodině, a ty jsou důležité pro přežití a úspěšné rozmnožování. Jinak je tomu v případě nepříbuzných kamarádů. Tam si kavky pamatují, co se jim vyplatilo a co ne, a řídí se tím při rozhodování, zda udržovat staré vazby, nebo navázat nová přátelství.

Thornton však přiznává, že neví, zda kamarádství uzavřená u krmítka fungují i v jiných situacích, a přibližuje to na příkladu z lidské společnosti: „Máte kamarády, s kterými je fajn posedět v restauraci, ale kteří vám asi moc nepomůžou s vašimi pracovními povinnostmi.“

Britský ornitolog také hájí kavky před nařčením, že se chovají ke svým přátelům cynicky a vypočítavě. „Ony prostě jen chytře přizpůsobují své vztahy tomu, aby pro sebe dosáhly co nejlepšího výsledku. A když se zamyslíte nad tím, jak my organizujeme své vztahy s druhými, zjistíte, že se řídíme podobnou strategií, i když to často děláme podvědomě a nejsme si toho plně vědomi.“

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.