COOLna

Jak se ze dvou socioložek stanou stand-up komičky? V roce 2011 přednesly Lucie Jarkovská z Pedagogické fakulty a Kateřina Lišková z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity na Druhé československé konferenci feministických studií příspěvek o odpůrcích sexuální výchovy na školách.

„Byl to vtipný a svižný příspěvek, který jsme stihly odprezentovat za sedm a půl minuty, přestože limit byl deset minut a většina ostatních přednášejících na konferenci ten limit přetáhla. Reakce byly jednoznačné – měly byste s tím vystupovat!“ vzpomínají obě akademičky a kamarádky.

„Inspirací nám byl třeba John Oliver, kdybychom měly laťku nastavit docela vysoko. I když on má samozřejmě za sebou celý tým rešeršistů. Takhle by se měla komunikovat sociální věda – i když on je komik,“ směje se Lišková.

Zásadní „nakopnutí“ přišlo od týmu, který připravoval vyhlašování ceny Sexistické prasátečko. Ten oslovil Lucii Jarkovskou, která připravila cimrmanovskou přednášku na reálné téma: zachovala si akademickou roli, ale vtipně v ní vysvětlila rozdíl mezi sexem a sexismem.

„Nesehnutí, které Sexistické prasátečko pořádalo, bývalo často vytýkáno, že je prudérní. Chtěla jsem ukázat, že je rozdíl mezi sexem a sexismem a že je možné být takzvaně sex pozitivní, ale odmítat sexismus. Vyšlo to perfektně, sklidila jsem potlesk, publikum se skvěle bavilo. Druhý den jsem se viděla s Káčou a bylo jasné, že konečně jdeme do toho. Vymyslela jsem i název Duo docentky, přestože jen Káča je docentka akademickým titulem, já uměleckým jménem,“ vzpomíná Jarkovská.

To byl podzim roku 2018, první společný výstup Dua docentky se konal na MDŽ v roce 2019. Po jejich živém vystoupení o rok později následoval první lockdown.

„Pro lidi, co přišli, jsme byly nejspíš poslední živá zábava na dlouhou dobu. Když tedy nepočítáme černý humor, co nám od té doby bez ustání chystá vláda,“ glosuje Lišková.

Duo docentky má dva základní programy, na kterých staví, na každé vystoupení však chystají aktuální vstupy s ohledem na konkrétní události u nás i ve světě, variují i podle toho, kde zrovna stand-up hrají. Když se rozvolnila opatření, začaly objíždět kluby, divadla a festivaly. Nově zahrály třeba i Úvod do genderových studií – ten nachystaly letos na zahájení semestru pro studující na Katedře sociologie Fakulty sociálních studií MU.

„Na kurzu je osmdesát lidí napříč fakultou, jsou to posluchačky a posluchači v prvním semestru prvního roku studia, takže opravdu naprostý úvod. Připravily jsme stand-up nazvaný Co Tomio Okamura neví o genderu a co by se měl dozvědět, aby se mu ulevilo,“ směje se Jarkovská. Studující prý nejprve vyděšeně hleděli, co se to děje, postupně jim začal narůstat úsměv.

Když potom na druhou hodinu, už „klasickou“, přišla jen Kateřina Lišková přednášet standardním způsobem, sklidila potlesk, který se prý na konci každé hodiny opakuje. „Což se na vysoké škole opravdu neděje, nastavily jsme teatrální laťku a studující si teď možná připadají trochu jako v divadle, ne ve škole, je to pro ně kulturní zážitek,“ říká Lišková pobaveně.

Jejich angažmá v Duu jim vynesly i pozvání na školení „píáristů“ akademických institucí o tom, jak dělat marketing sociálních věd. „To my samozřejmě nevíme, ale intuitivně jsme zjevně jedním z kanálů, kterými to jde,“ dodávají Docentky.

Jak moc je to skutečně intuitivní? „Děláme angažovanou vědu a víme, co chceme sdělit, takže otázka po tom, jak moc jde o intuici, je namístě – možná je naše forma víc promyšlená než klasické přednášky, na které jsou všichni zvyklí, všichni vědí, že jsou nezáživné, ale všichni jsou s tím tak nějak smíření.“

Docentky získaly Cenu děkana Pedagogické fakulty MU za tvůrčí čin v popularizaci vědy. „To mě nesmírně těší. Podobně mě těší i reakce mých zahraničních kolegů a kolegyň. Litují, že nevystupujeme v angličtině. To, že hrajeme v češtině, je pro mě ale velmi podstatné – je to prostor, ve kterém mám plně v rukou to, jak se moje výzkumy dostávají k česky mluvící veřejnosti, protože jinak publikuji výhradně v angličtině. Český stand-up pro české publikum je náš, není tam žádný prostředník,“ vysvětluje Lišková.

Vystoupit na divadelní prkna není, co se týče trémy, o nic horší než učit. „Když nemám trému před studenty, nemusím ji mít ani při stand-upu. Navíc neimprovizujeme, máme poměrně jasný scénář a jen sem tam reagujeme na něco, co se na jevišti aktuálně stane. Když nefunguje technika, uděláme fórek na muže a techniku. Čím víc máme praxe, tím víc jsme uvolněné i pro jevištní formu. A zpětně má stand-up vliv na moji výuku. Jsem v ní uvolněnější, umím se vyladit lépe na studující,“ popisuje Jarkovská.

„Reprezentovala jsem stand-upem Pedagogickou fakultu na Noci vědců. Dostala jsem za ni odměnu, ale nebylo to automatické, musela jsem si o ni říct. Přípravy mi zabraly třicet až čtyřicet hodin práce, dotáčel se podcast. To je spousta energie, kterou do toho ráda dám, protože v tom vidím smysl, ale systémové ohodnocení by mi ušetřilo čas a energii investovanou do vyjednávání a zahrnulo by všechny, kdo se na Noci vědců podílí, ne jen ty, kteří si řeknou. Instituce i vědci a vědkyně mají někdy pocit, že popularizace je takový koníček. Moje kolegyně, která také natáčela video pro Noc vědců, říkala: Budu to muset točit v pracovní době místo práce, nemám na to jindy čas. Ale tak to není – to není místo práce, to je ta práce. Popularizace není zábava navíc, ale regulérní práce,“ uzavírá Jarkovská.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.