COOLna

Celosvětově se z více než 121 milionů hektarů sklidí 334,89 milionu tun sóji. Brazílie v roce 2019 předběhla USA a stala se největším producentem sóji na světě. V Evropě jsou v první trojce pěstitelů s největšími plochami Srbsko, Chorvatsko a Rakousko. Světová produkce sóji od šedesátých let dvacátého století narostla třináctkrát. Čím si sója zasloužila takovou pozornost? Je to zejména tím, že se stala oblíbeným zdrojem krmiva pro hospodářská zvířata. Celých 77 procent světové produkce sóji se používá na zkrmení zvířaty (včetně ryb a dojných krav, které potřebují přísun kvalitních bílkovin – sojové šroty obsahují 40 až 45 procent bílkovin). Pouze 19,2 procenta její produkce se promění v potraviny určené pro lidi, 3,8 procenta je použito zejména na výrobu biodieselu. Největší podíl krmiva ze sóji spotřebuje drůbež, potom prasata a až za nimi skot (krávy). Největšími světovými producenty sóji jsou Brazílie, USA a Argentina, dohromady jsou zodpovědní za osmdesát procent světové produkce sóji. Brazílie jakožto největší světový producent ročně nabízí zhruba 131 milionů tun sóji. Evropská unie je největší světový importér sójového šrotu a druhý největší importér syrových sójových bobů. Jednoznačně nejvýznamnějším evropským dovozcem sóji z Brazílie je Nizozemí, které je zároveň čtvrtým největším dovozcem sóji na světě.

Naše putování po stopách sóji nezačíná v Brazílii, hlavním místě jejího pěstování, ale v Evropě. Právě v Evropské unii totiž vzniká hned po osivu druhá základní složka pěstování sóji – agrochemikálie, tedy pesticidy. A tři evropské společnosti (německé BASF a Bayer, švýcarská Syngenta) mají 54procentní podíl na světovém trhu s agrochemií. V roce 2018 Brazílie použila více než šedesát tisíc tun pesticidů, které sice byly vyrobeny v Evropě nebo evropskými firmami v Jižní Americe, ale v samotné Evropě je jejich používání zakázáno. V roce 2019, prvním roce prezidentství Jaira Bolsonara, Brazílie navíc navýšila dovoz pesticidů o šestnáct procent na 335 tisíc tun a má jich zaregistrováno více než 2 247 druhů. Tyto pesticidy se ve formě reziduí v potravinách (jedná se zejména o sóju, třtinový cukr, kukuřici, pomerančový džus) vrací zpět do Evropské unie, a tedy i k nám, spotřebitelům. O tomto mechanismu se v akademické sféře mluví jako o „kruhu jedu“. Například v nedávné studii bylo v rámci kontrol bezpečnosti potravin v EU zjištěna přítomnost 74 reziduí v Evropě zakázaných pesticidů, třináct z nich bylo zachyceno v potravinách dovezených z Brazílie.

I v případě, že je některý z pesticidů v Evropě identifikován jako vysoce nebezpečný a evropští zemědělci ho nemohou používat, je možné ho stále legálně prodávat mimo EU. Tento dvojí standard uplatňovaný Evropou způsobuje celou řadu zdravotních a environmentálních problémů. Například zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva Baskut Tuncak po návštěvě Brazílie označil v tiskové zprávě nebezpečné látky a odpady a upozornil, že země je na „strmé cestě regrese“ a směřuje ke „stále toxičtější budoucnosti“. Brazílie je po USA druhý největší importér evropských zakázaných pesticidů. První emisní stopa tak vzniká z výroby, balení a přepravy pesticidů z EU do Brazílie. Tyto pesticidy jsou určeny mimo jiné pro pěstování sóji, u které jsou v Brazílii povoleny až dvakrát vyšší rezidua pesticidů než v Evropě, u fazolí je to až čtyřistakrát více. V roce 2017 bylo v Brazílii povoleno 35 pesticidů, které jsou v EU zakázány, přičemž 52 procent z celkového množství pesticidů používaných v brazilském zemědělství se využívá právě k pěstování sóji.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.