COOLna

Soud potrestal někdejšího šéfa olomoucké pobočky Raiffeisenbank, k překvapení všech se zjistilo, že důvěryhodný bankovní úředník pět let obíral movité klienty, aby peníze mohl prosázet. Propadl totiž hazardním hrám. Teď podvedení zvažují žalobu na banku. Viní ji, že si svého zaměstnance nedokázala ohlídat.

„Vlastně to začalo úplně banálně. Vykradli mi auto,“ popisuje svůj příběh jeden z poškozených, olomoucký podnikatel, který si přál svou identitu nezveřejňovat.

„Protože mi ukradli i klíče od domu, kde jsem měl v tu dobu v sejfu uložené peníze, dostal jsem strach, aby mi je neukradli taky. Tak jsem je vzal a odnesl do banky,“ pokračuje. Hned odpoledne zazvonil telefon. Volal šéf olomoucké pobočky Raiffeisenbank – Horní lán Jiří Schmidt. „Říkal, že mi ty peníze dokáže zhodnotit. Tehdy mi to nepřišlo vůbec zvláštní, ve dvou splátkách jsem mu svěřil dohromady dva miliony korun,“ pokračuje podnikatel s tím, že žádný výstražný alarm, že by o své peníze mohl přijít, nesepl. U banky měl účet deset let.

Toto se podle něj odehrálo někdy v roce 2019. V té době se už ale minimálně čtyři roky bankéř Schmidt pohyboval v kolotoči hazardu a internetových sázek. Jak se později zjistilo, jen u společnosti Fortuna prosázel mezi roky 2015 a 2020 skoro 39 milionů korun.

„Další tři miliony a tři sta tisíc u Tipsportu,“ napsali policisté do usnesení o zahájení trestního stíhání, do kterého reportér měl možnost nahlédnout. Celková škoda přesáhla padesát milionů korun a poškozených klientů je na tři desítky.

Model u většiny podvedených byl podobný, buď si bankéř půjčoval s tím, že záhy vrátí větší částku, nebo sliboval, že peníze výhodně investuje. A v řadě případů klíčovou roli hrálo, kolik měly jeho „oběti“ na účtu.

Ze své pozice ředitele banky totiž měl možnost zjistit, jaký má kdo zůstatek.

O dvanáct a půl milionu korun přišel klient, který exřediteli uvěřil, že mu peníze zhodnotí pomocí „krátkodobých investic do úvěrových produktů Raiffeisenbank“. Stejná historka pak podle soudu dalšího z podvedených přišla na osm milionů.

V některých případech dokonce měl bankéř dokázat klienty přesvědčit, aby si vzali úvěr. Sám jim ho pomáhal vyřídit, načež mu peníze dobrovolně převedli. Směnku, kterou věřitelům následně podepsal, však už nikdo neproplatil.
Jedna z poškozených klientek takto přišla o tři čtvrtě milionu.

Jiří Schmidt si ale půjčoval na ledasco, na „plnění obratu“ pobočky, na investice, na podnikání svého bratra, na výhodnou koupi bytů. A všichni podvedení pak svorně uvádějí, že v něj měli bezmeznou důvěru – léta ho znali jako solidního bankovního úředníka.

„Když se mě ptáte, vystupoval velmi žoviálně. Jako člověk s nadprůměrným majetkem, nadprůměrnými příjmy, který cestuje po světě. Navíc to byl ředitel banky,“ vysvětluje v úvodu zmíněný olomoucký podnikatel, proč bylo tak snadné naletět.

Soukolí lží a polopravd se zadrhlo na přelomu let 2019 a 2020, kdy už bankéř nebyl schopný plnit své závazky a musel se ke všemu přiznat. Nutno dodat, že poctivě kontaktoval jednoho věřitele za druhým, aby jim oznámil, že svěřené miliony prosázel.

„Do bezvýchodné situace se Jiří Schmidt dostal na podzim 2019, kdy byl nucen věřiteli R. S. vracet týdně částku 500 tisíc korun, kvůli čemuž si musel půjčovat od dalších věřitelů,“ píše se v policejním usnesení, kde se bankéř ke své závislosti doznává. Zároveň zde uvádí jeden mimořádně zajímavý detail. A to, že jeho vášeň se stala nezvladatelnou od doby, kdy bylo v České republice spuštěno online sázení.

Samotná banka zareagovala tak, že ho propustila a inkriminovanou olomouckou pobočku zrušila.

A to mohl být konec příběhu. Jenže…
Někteří poškození se nehodlají smířit s tím, že své peníze již neuvidí, a chtějí je vysoudit alespoň na samotné Raiffeisenbank. Jsou přesvědčeni, že část viny leží i na ní, protože nedokázala svého vysokého manažera ohlídat. Banka však dává ruce pryč jak od svého bankéře, tak i od odpovědnosti za prosázené miliony svých klientů.

„Poškození jednali s panem Schmidtem vždy jako se soukromou osobou a ne jako s pracovníkem banky. Pan Schmidt tedy jednal svým vlastním jménem, nejednal za banku. Z tohoto důvodu banka odpovědnost nepřebírá, a to ani zčásti,“ brání se mluvčí Raiffeisenbank Tereza Kaiseršotová. To ale obalamucení klienti odmítají a chystají se na další soudní bitvu.
„Je jednoznačné, že banka neměla dobře nastavené kontrolní mechanismy,“ říká advokát Tomáš Vymazal, který v této kauze zastupuje část poškozených. „Já zkrátka vidím jako pochybení banky, že měla zaměstnance, který lustroval klienty podle toho, kolik mají na účtu, a postupně je kontaktoval. A to i klienty, kteří pod něj nespadali. Neměli vůbec žádný systém zpětné kontroly,“ uvádí. Podle něho se ze strany banky jedná o „jednoznačné porušení povinnosti mlčenlivosti“.

„Tady se banka nemůže schovávat za to, že jednal svévolně jejich ředitel. Banka jakožto instituce je povinna zajistit, aby tato citlivá data nebyla zneužita nikým, a už vůbec ne ředitelem pobočky. Přístup banky je neuvěřitelně přezíravý, nevěřím, že by takto postupovala Raiffeisenbank v Rakousku,“ dodává advokát s tím, že s poškozenými v těchto dnech zvažují podání žaloby, protože i když exbankéř slíbil, že se pokusí dluhy nahradit, šance na získání nějaké reálné kompenzace je malá. Po vyhazovu se totiž živil jako zaměstnanec v olomoucké elektrofirmě.

Podle experta na bankovnictví a poslance ANO Patrika Nachera by měla Raiffeisenbank převzít plnou odpovědnost. „Tento případ vlastně otřásá důvěrou v celou instituci. Zvlášť když šlo o takto vysoce postaveného zaměstnance,“ myslí si.

Pro tento finanční ústav to není jediná nepříjemnost spojená s jejími manažery. Jeden z nejvýše postavených Čechů v Raiffeisenbank Petr Vitásek, který vedl sekci pro nejmovitější klienty, byl loni odsouzen za to, že podvedl pětaosmdesátiletou italskou farmářku. Podle soudu vyvedl miliony eur do nastrčených firem na Mauriciu a v Dubaji. Pak peníze, v přepočtu přes 80 milionů korun, zmizely.
Vitásek byl za podvod odsouzen k šesti letům vězení.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.