COOLna

Český archeolog Radomír Tichý se nedávno vrátil z časů před osmi tisíci lety. S týmem dobrovolníků brázdil Egejské moře v replice člunu z mladší doby kamenné. Experimentální výprava ukázala pravděpodobnou cestu, po které lidé tehdy pluli z dnešního Turecka na jih Evropy, kde začali šířit základy zemědělství.

Jak začal váš zájem o pravěk?
Jako kluk jsem si půjčil Lovce mamutů, U veliké řeky i všechny další knihy Eduarda Štorcha. A pak jsem jen četl a četl. Tehdy možná vznikla myšlenka vyrobit monoxylon, člun vydlabaný z jednoho kmene.

Proč vás zaujal zrovna tento typ plavidla?
Na rozdíl od člunů ze svazků rákosu nebo papyru je pro plavbu vhodnější. Z odborné literatury je zřejmé, že spojení jednotlivých svazků se ve vodě postupně uvolňuje a člun se rozpadává, navíc loď je stále těžší, protože vlákna nasáknou vodou. Dlabané čluny, které jsme zkoušeli už při čtyřech experimentálních plavbách na moři, tyto problémy nemají.

Nedávno jste se vrátil z expedice Monoxylon IV., pro kterou jste vyrobili zatím nejdelší a nejtěžší dlabaný člun. Kde jste pro jeho stavbu sháněli informace?
Pokud jde o rozměry a použitý materiál, jde o repliku plavidla z mladší doby kamenné, nalezeného v 90. letech v italském jezeře Bracciano. O stavbě tohoto člunu existuje jen málo dokladů. V odborném článku italských archeologů jsme našli zmínku o stopách nástrojů, které tehdejší tvůrci používali. Hodně by pomohlo, kdybychom našli rozpracovanou loď, ale takové štěstí zatím archeologie ve Středomoří neměla. Vycházeli jsme proto z poznatků etnografů. Například víme, že příslušníci přírodních národů vyštípávají při stavbě člunu kusy dřeva ve tvaru korýtka. Zároveň víme, že lidé v mladší době kamenné už dokázali štípáním kmenů vyrábět fošny. Důkazem je i roubení studny objevené na Pardubicku. Proto jsme z našeho člunu zkoušeli vyštípávat kusy dřeva ve tvaru desek a dařilo se.

Jak dlouho jste Monoxylon IV. stavěli?
Celkem 21 lidí dlabalo člun 1300 hodin. Ovšem kamenné sekery používali jen ve střední a zadní části plavidla, ostatní partie jsme opracovávali elektrickými pilami a bruskami. Potřebovali jsme dovézt loď k moři v době, kdy je počasí pro plavbu nejpříznivější.

Proč jste plavidlo nazvali Král?
Postavili jsme ho z dubu starého téměř 300 let, rostl v opočenské oboře Mochov a byl nazýván jako Král. Tento strom vyvrátila vichřice.

Člun nalezený v Itálii měl stěžeň, nebo jste si jeho konstrukci a upevnění podle něčeho odvodili?
Italští vědci v článku zmínili zářez uprostřed člunu, možná tam tedy nějaký stěžeň byl, ale jisté to není. Lze ale předpokládat, že lidé tehdy vítr využívali. Archeologické nálezy takových technických detailů existují, ale pocházejí z pozdějšího období. Lodě s plachtou známe z kreseb starých šest tisíc let, podle nich jsme odvodili konstrukci stěžně.

Vyplout na moře před 8000 lety musel být velice riskantní krok. Kdo tehdy takové plavby podnikal?
Patrně rybáři, ale ti asi používali menší lodě, ostatně i takové archeologové v Itálii našli. Další skupinou mohli být obchodníci s obsidiánem. Valouny sopečného skla představovaly v mladší době kamenné luxusní materiál na výrobu nožů, hroty šípů, škrabky na kůže… Nejkvalitnější valouny se nalézaly na ostrově Mélos v půli cesty mezi dnešním Tureckem a Řeckem. Na moře možná vyráželi také mladíci, aby dokázali svou zdatnost, a jako důkaz toho, kam až dorazili, mohli přivážet obsidián. A velmi pravděpodobně pluli z východu na západ muži, ženy a děti. Tyto rodinné klany s sebou vezly domácí zvířata a obilí, aby zabydlovaly ostrovy i břehy jižní Evropy a postupně šířily zemědělství po kontinentu. Důkazem jsou genetické rozbory pšenice, ovsa, ječmene a ovcí i koz.

Co přimělo rodiny k odchodu z původního území?
Těžko říct. Žádné písemné záznamy z tohoto období neexistují. Kolonisté mohli odplout třeba kvůli nedostatku půdy vhodné pro zakládání políček a pastvu zvířat, důvodem mohly být také rozsáhlé záplavy či jiná ekologická katastrofa, možná i epidemie, před kterou se chtěli zachránit.

Expedice ověřovala, zda mohli lidé v mladší době kamenné přeplouvat moře. Proč jste posádku nesestavil ze sportovců, kteří by měli k výkonnosti tehdejších lidí asi blíže?
Určitě by šlo vytvořit posádku ze sportovců, ovšem vodák obvykle řídí loď, kterou nese řeka. Museli by to tedy být lidi, kteří se věnují vytrvalostnímu pádlování. Zároveň existovalo riziko, že ze sportovců nevznikne tak sehraná posádka, jakou jsme měli. Platilo totiž pravidlo: na moře pojede jenom ten, kdo hodiny a hodiny pracoval na výrobě člunu. Takový člověk získal k lodi vztah a jsem přesvědčen, že kdyby se plavidlo dostalo do potíží, udělal by všechno pro to, aby člun zachránil a nenechal ho napospas vlnám. Navíc posádka složená z lidí různých profesí nabízela zajímavější škálu reakcí na různé situace. Vidíte, proč někdo během plavby na určitou dobu odpadnul, jiný se snažil vydržet a podobně.

Z čeho jste měl na poslední, čtvrté výpravě největší obavy?
Z několika věcí. Před odjezdem mi dělala starost především délka expedice. Trvala měsíc a z vlastní zkušenosti vím, že po třech týdnech se dostává člověk do jiného světa. Spíte pořád jenom na zemi, na lodi je stále vlhko až mokro, nemůžete si pořádně odpočinout. Celý den jíte jinou stravu než obvykle. Do jisté míry to ovlivňuje psychiku. A když k tomu přidáte fyzicky náročný výkon – pádlovali jsme čtyři a výjimečně i jedenáct hodin denně –, začnou lidi hledat na ostatních mouchy. Někdo je dominantní, jiný konfliktnější, další introvert. Atmosféra expedice ale přispívala k tomu, že každý v sobě objevil to lepší. Nestalo se, že by někdo už nevydržel se sousedem na lavičce.

A ty další obavy?
Když jsme trajektem dopravili člun do Egejského moře na ostrov Samos, meteorologové předpovídali silný vítr a veliké vlny. Nemýlili se, moře bouřilo a já si říkal: „No, nazdar, to asi vůbec nevyplujeme.“ Všechna předchozí příprava by padla pod stůl. Čekali jsme skoro celý den na lepší počasí. Taky mě trápilo, jestli jsem vybral dobrou trasu. Ve východní části Egejského moře je často velké vlnobití, západní část je mírnější. Ukázalo se, že plavba na klidné hladině je náročnější než ve vlnách, protože v úmorném vedru nás aspoň osvěžovaly spršky z vln. Zároveň jsme zjistili, že pokud chceme vyzkoušet a využít plachtu, bude výhodnější změnit směr plavby. Proto jsme zpočátku pluli přímo na jih místo na západ, abychom měli vítr v zádech, až později jsme odbočili k západu.

Kolik dní jste pluli s plachtou?
Příznivý vítr jsme měli celkem šest dní a při nejlepších podmínkách dosahoval člun rychlosti 7,5 km/h. Ovšem pádlovat jsme museli pořád, loď z jednoho kmene má tendenci se převracet a na udržení stability by pouze plachta nestačila.

Posádku tvořilo 21 lidí. Měl každý nějaký specializovaný úkol, anebo na lodi všichni prostě měli „jenom“ pádlovat?
Dva kormidelníci se střídali, dva háčci udávali rytmus, další dva lidi ovládali lana pro natáčení plachty. Ale pádlovali všichni.

Neodnášely vás mořské proudy stranou od trasy?
Archeologická literatura pracovala a občas stále pracuje pouze s proudy, nicméně během čtyř expedic na Středozemním moři jsem zaznamenával rychlost člunu v souvislosti se sílou větru a směrem vln, srovnával rozdíly mezi předpověďmi a reálným počasím… Na základě toho můžu říct, že zásadní vliv na plavbu nemají proudy, ale pouze vítr a vlny. To je základní objev a zásadní přínos našich pokusů v terénu. Tyto poznatky nyní vyhodnotím a zasadím do představ, nakolik mohli lidé v mladší době kamenné překonávat moře a jaké to mělo důsledky pro rozšiřování zemědělství v Evropě.

Překvapila vás na moři někdy bouřka?
Nikdy. Pokud podle předpovědi hrozila, udělali jsme si na ostrově delší přestávku.

Jak jste vybírali místa k přistání?
Podle satelitních snímků, ale neměli jsme vždycky jistotu, že tam půjde přistát. Až při bližším pohledu z moře se ukázalo, že na některých plážích jsou balvany a člun by se mohl o kameny rozbít, a proto jsme museli hledat příhodnější místo.

V pravěku kompas neměli. Jak jste zvládli navigaci?
Pluli jsme pouze ve dne a na dohled od ostrova k ostrovu. Vizuální kontakt jsme měli i na posledním úseku dlouhém 45 kilometrů, kdy se v dáli rýsovalo řecké pobřeží. Nikdy jsme tedy nezabloudili tak, že bychom pluli úplně jiným směrem.

Proč na Monoxylonu IV. pádlovala stálá posádka, když se při předchozích třech výpravách posádky střídaly?
Šlo o nápad jednoho z účastníků expedice, který jsem uvítal, protože bylo potřeba sestavit početně větší posádku. Sociálně je to náročnější, měli k sobě hodně blízko, ale postupně si zvykli na svoje místa a nevadili jim stejné tváře. Lapidárně řečeno: sedli si. Sledoval jsem také výkonnost stálé posádky, protože lidský faktor byl největší nejistotou celého pokusu. Potřeboval jsem proto zjistit, zda lidé dokážou urazit takovou vzdálenost.

Jak jste na lodi odpočívali?
Vždy nejprve pádlovali všichni 90 minut, poté mělo šest lidí střídavě 15minutové pauzy. Odpočívali a něco pojedli. Když někdo umdléval a méně zabíral, obvykle mu soused řekl, ať raději vytáhne pádlo z vody, aby nenarušoval rytmus. Ale to se stávalo výjimečně.

Na moři jste byli denně šest a výjimečně až jedenáct hodin. Co jste během plavby jedli?
Trvanlivé salámy, čokoládu, sušenky s polevou, hroznový cukr, iontové nápoje… každý si do vaku dal, co potřeboval pro rychlé doplnění energie. A všichni si povinně brali tři litry vody kvůli dehydrataci. Vaky si uvazovali na lavičku, aby nepřekážely na podlaze, protože bylo nutné vylévat vodu. Snídaně a večeře jsme si připravovali během mezipřistání na ostrovech.

Plavba vaší poslední výpravy končila u jeskyně na břehu Řecka, kterou člověk obýval asi 38 tisíc let. Co jste tam přivezli?
Pytlík obilí podobně jako pravěcí kolonisté. Oni kromě žen a dětí vezli také domácí zvířata, osivo, zemědělské náčiní… Na našem člunu bychom mohli vézt až 500 kilogramů nákladu. Tuto hmotnost jsme nahrazovali odpočívající částí posádky.

Našli jste pravděpodobnou trasu plavby z Turecka do Řecka. Jaký je ohlas odborníků?
Na to je ještě brzy, musím zpracovat všechny poznatky a pak napsat článek do vědeckého periodika. Zároveň chystám o výpravě knihu komiksů.

Co by vás inspirovalo k další expedici?
Buď nález o existenci plachty, kormidla, člunu s vahadlem, nebo katamaránu z mladší doby kamenné.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.