COOLna

Jak vést dítě, které se něčím vymyká průměru (ať už jménem, zjevem, zálibami, jinakostí), od posměšků okolí? Naučit ho poznámky ignorovat nebo vysvětlovat?

Budovat u dětí zdravé sebevědomí a celý balík emoční inteligence. Je to nejcennější, co můžete do života dítěti dát. A budujte mezi sebou zdravou komunikaci. Pro dítě, které má ke svým rodičům důvěru a není vychováváno zastrašováním, je rodič někdo cenný, za kým se jdou svěřit, protože je to bezpečné. Pokud dítě nemá sebevědomí, tak mu ani ignorace a vysvětlování nepomohou, protože se pak sám v sobě bude potýkat s bolestí a smutkem.

Pojďme k pubertě. Co si s ní počít?

Puberta je období, kdy mnohdy nezůstane kámen na kameni. Jako by ta poslušná holčička nebo poslušný kluk byl najednou pryč. Jako by někdo vzal kouzelný proutek a vaše dítě přímo začaroval. A celá rodina jako by absolutně nevěděla, jak s touto dívkou nebo chlapcem zacházet. Období, kdy rodiče často hledají návody, co s tím, jak k tomu všemu přistupovat.

Má rada vždy zní: puberta se musí přežít. Můžete plavat v hromadách literatury, ale možná zjistíte, že co ty knihy kážou, vám absolutně nepomáhá. Snažíte se a nic. Důležitým krokem je s pubertou nebojovat, neválčit. Máte před sebou dceru nebo syna, kteří se mění v dospělé, a ani pro ně to není lehké. Najednou ani oni nerozumí, proč se to vše děje, proč se tak chovají, co se děje s tělem po psychické i fyzické stránce. Najednou se mohou cítit jako cizinci ve svém těle. Je to boj hormonů a to, co bylo zajeté, už nefunguje. Ale ne vždy tomu tak je. Mluvím zde opravdu o pubertě se vším všudy. Někdy puberta přijde a v tichosti odejde. A to nikdy předem nenaplánujete. Někdo má náročné období s dítětem v pubertě nebo roky před nebo po. Je tu opět jedinečnost. Několik podobností a pak mnoho růzností.

Co se s našimi miláčky v tomto období děje?

Krédo puberťáků je: zakázané ovoce nejvíc chutná a naším cílem je rodiče a všechny dospělé vytočit. Já jsem tady král, královna, nikdo mi nemá právo diktovat, co mám a nemám dělat. Ty pravěké názory odmítáme poslouchat. Utvářejí si svůj svět a stavějí si své hranice. My jako rodiče buď rezignujeme, nebo si stojíme za tím, co je pro nás důležité. Hranice jsou i v pubertě velmi důležité. Doporučuje se stavět do role parťáků, ale s hranicemi a pravidly. Co nejméně se pouštět do hádek a urputných příkazů a zákazů, to se pak tvoří peklo v rodině.

Jak tedy na všechny ty krále a královny?

Ano, zakazujte a vysvětlujte to, co je zásadní a přes co vlak nejede. Ale vaše NE je ne, nepouštějte se s puberťákem do hádek a přesvědčování. Tohle neslyší a nevidí, čím více tlačíme, tím více chtějí jít za hranice. Neustupte, stůjte si za svým, ale ne křikem a výhrůžkami. Pouštět se do hádky s puberťákem je boj emocí. Když se přidají emoce ještě vaše, nic z toho rozumného nemůže vzejít, spíše naštvání, vyčerpání, vztek. Pokud chcete něco důležitého s puberťákem řešit, dbejte na svůj klid, ať už tam nejdete s extrémními emocemi, to situaci může zhoršit.
Dejte dospívajícím důvěru, ale důležitá jsou pravidla a hranice. A také, pokud vaši důvěru zklamou, měli by vždy předem vědět, co z toho pramení, jaké budou důsledky jejich chování. Není dobré jim to říkat až ve chvíli, kdy se vše odehrálo. Vždy předem vědět a ty sám rozhodneš o tom, jak to bude. Otevřenost a jasnost je v tomto období důležitá.
Když něco slíbíte, dodržte to. A to i zákaz, cokoli. Jakmile vás jednou přesvědčí, přeprosí, tak si pak dobře pamatuje, že to zase dobře dopadne a že změknete. Jestli chcete, aby vás vaše dítko bralo vážně, buďte důslední, jinak kopete jámu sami sobě.

Lucie Mucalová,psychoterapeutka pro děti a dospělé

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.