COOLna

Filozof Miroslav Petříček se v knize Myšlení obrazem zamýšlí nad samotným gestem čáry na papíře. Znamená jakési gesto, vstup do prázdné plochy i vytyčenou hranici, ale také ilustraci začátku a konce. Humanitní vědy se obrazů, které nás obklopují, tedy i reklamě, věnují od 20. století. Je to pochopitelné, čelíme stále většímu přívalu vizuálních vjemů, což internet ještě umocnil.

V obrazech tak přemýšlíme už tak nějak všichni. Na svět se díváme často prostřednictvím objektivů uvnitř vlastních telefonů. Nakonec i pro memy je důležité a typické vyjádřit situaci svého tvůrce pomocí všeobecně pochopitelného a známého obrazu. Internet nám dal k dispozici nepřebernou studnici obrazů, jejichž prostřednictvím můžeme ztvárňovat, jak se cítíme, vtipné příhody nebo se i strefovat do společensko-politické situace. Nutnou podmínkou je však jakési obrazové myšlení, skládání osobních a veřejných kontextů k sobě.

Memy mohou odpovídat Petříčkově uvažování o obrazu jako ilustraci myšlenky a myšlenky jako ilustrace obrazu. Filozof píše, že „úvaha, která vedle sebe klade obraz a myšlení, může mít totiž smysl jenom tehdy, jestliže nutí ke vzájemnému osvětlování a vymezování jednoho stejně jako druhého“.

Na tohle osvětlování jednoho druhým si lze vzpomenut kdykoli, kdy vidíme nesmyslnou reklamu. Snažím se přemýšlet, jak se vztahuje inzerovaný produkt k tomu, co jsem zrovna viděl, jaká byla asociace tvůrců, že spojili tancující křečky, šíleně vlezlou hudbu jak z raných 10. let se spodním prádlem s odlehčenými motivy. Reklamám se nedá utéct, ale je možné se jimi zabavit. Třeba i díky pitvání jejich vizuálního myšlení.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.