COOLna

Co je štěstí v práci?
Když lidé dělají práci, která je pro ně smysluplná, kde mohou tvořit výsledky, jejichž jsou součástí. Zároveň je důležité spojení s lidmi, se kterými si člověk rozumí a s nimiž vznikají hodnotné vztahy. To jsou ty největší klíče a je třeba myslet na oba. A pak je hodně věcí kolem, ať už je to potřeba růstu a učení se novým věcem, nebo úplně na nejnižší úrovni potřeba toho, že má člověk postaráno o základní potřeby, zdraví a podobně.

Je to něco jiného než spokojenost?
V češtině je to složité z několika ohledů, třeba proto, že štěstí je jak výhra v loterii, tak ten vnitřní pocit. Někdo přitom pod slovem štěstí tu spokojenost chápe a někdo ne. Já rád rozdíl ukazuji na tom, co popisuje držitel Nobelovy ceny za ekonomii Daniel Kahneman, tedy že mozek funguje dvourychlostně. My si o sobě myslíme, že jsme racionální, ale pravda je taková, že nás daleko víc ovlivňuje to, jak se cítíme a jaké emoce v nás jsou.

Spokojenost si definuji jako racionální vyhodnocení toho, jak se mám. Neboli mám se fajn, dělám práci za dobrou mzdu, máme v ní jídelnu a podobně. Zkrátka jsem spokojený s vnějšími věcmi, které dostávám. Bohužel to ale nejsou ty hlavní věci, které přinášejí štěstí v práci. To spočívá v tom, jak se cítím teď a tady, když práci dělám. Jak se cítím s lidmi, kteří jsou teď tady kolem mě, a jak rozumím úkolu, který mám splnit. To je podle mě štěstí.

Co tedy konkrétně člověka šťastným v práci udělá?
On sám. Nikdo to za něj neudělá. Jednou z našich misí je právě boření mýtu, že štěstí v práci znamená natřít kanceláře na zeleno, udělat relax room, kde bude hrát meditační hudba, nebo nakupovat banány pro všechny. Člověk si to musí odpracovat sám. Na jednu stranu je dobrá zpráva, že nepotřebuji, aby mi někdo něco kupoval a abych něco dostával. Ale znamená to, že se zabývám tím, co je pro mě důležité. Nejjednodušší příklad je, že zjistím svoje silné stránky, a to, které činnosti mě baví, naplňují a dávají mi smysl. A pak se snažím tyto věci promítnout do práce, kterou dělám. Tímto vždycky oponuji představě „Dělejte to, co milujete, a budete v práci šťastní“. Ve skutečnosti je cestou podívat se na práci, kterou mám, a hledat si směr k tomu, co mám za práci, a promítat do ní to, co mě definuje.

Slouží k tomu řada nástrojů. Ať už je to hledání silných stránek, nebo právě definování toho, jací lidé v práci sedí, s kým z nich bych chtěl spolupracovat a jak k tomu mohu dojít. Člověk vlastně svoji práci přizpůsobí sobě. To znamená, že nejdříve musí trochu poznat sám sebe a pak hledat. Realita je přitom taková, že ve firmě nikde není popis pracovní pozice o každé minutě, co kdy přesně mám dělat, vždycky je tam dost manipulačního prostoru, kdy můžu proaktivně vystoupit nebo se s někým potkat nebo něco udělat.

Co může udělat zaměstnavatel, aby byli jeho zaměstnanci šťastní?
Nemusí nakupovat ani banány, ani kanceláře. Paradoxně ty nejúčinnější věci nestojí nic a není to asi jenom o té práci. Z pohledu zaměstnavatele je to o tom, na co se často zapomíná – hezky to popisuje Simon Sinek v knize Začněte s proč. To je první, co bych radil. Pojďte zkusit lidem vysvětlit, proč firma existuje a co vlastně dělá. Jsou o tom hezké studie a příklady z firem, kde třeba udělali úplně jednoduchou věc. Pozvali klienty produktů, které firma vyrábí, nebo služeb, které prodává, a nechali je, aby lidem povyprávěli příběhy toho, co jim služba nebo produkt přinášejí. Motivace a spokojenost lidí v práci díky tomu najednou stoupla, protože porozuměli tomu, proč práci dělají.

Takže když budu někde pracovat jako uklízečka a budu denně vytírat podlahy, mohu si říci, že vytírání je opravdu nezajímavá práce, nebo taky to, že díky tomu mají lidé kolem mě čisté prostředí a cítí se příjemně?
Jeden příklad rád cituji na přednáškách, týká se uklízeček v nemocnici v New Jersey. Průzkumem se zjistilo, že tamní tým pracuje úplně jinak a s úplně jinou vnitřní motivací než v jiných nemocnicích, takže zjišťovali, čím to je. Výsledkem bylo, že na rozdíl od jiných nemocnic uklízečky v New Jersey souzněly s myšlenkou, že jsou nedílnou součástí nemocnice, přestože „jen“ uklízejí. Díky čistému prostředí se totiž méně šíří infekce, lidé se v něm cítí lépe a rychleji se uzdravují. Přímočaře to ovlivňuje způsob, jak nemocnice dokáže pomáhat pacientům. A najednou to není „trapná“ práce, která se musí udělat.

Proč by mělo zaměstnavateli záležet na tom, aby u něho pracovali šťastní lidé?
Třeba kvůli tomu, že udělá něco dobrého pro svět. Za chvilku vám řeknu lepší odpověď, ale proč jsem se rozhodl věnovat štěstí v práci, je uvědomění, že v práci v průměru lidé stráví za život 80 tisíc hodin. Většinu z toho času přitom lidé čekají na to, až bude padla, víkend nebo dovolená a oni vypadnou z práce a budou moci konečně žít.

Zdá se mi škoda strávit třetinu života čekáním na to, až začnu žít. Protože se ukazuje, že štěstí v práci není jako jedna uzavřená krabice a štěstí v životě jiná věc. Neboli když člověk je v práci, která mu dává smysl, s lidmi, se kterými si rozumí, potom přichází domů plný energie a rád se podělí o to, co dělal. Tu energii může přenášet do komunit kolem sebe a do toho, jak pomůže s řešením krizí. Zodpovědností firem a manažerů by mělo být přispět lidem pozitivně k životu a oni přispějí dál někam jinam. Proto jsem si to vybral. Zdálo se mi, že když se mi povede pomoci firmám a v nich jsou stovky lidí, tyto stovky lidí jsou šťastnější a mají dále vliv na další stovky mikrokomunit.

Nepřispěla pandemie k větší frustraci v práci?
Určitě ano. Trochu se totiž zapomnělo na vztahy. Vždy zdůrazňuji, že to jsou dvě spojené nádoby a že výsledky a vztahy jeden bez druhého nebudou fungovat. Můžeme být ve firmě super parta kamarádů, ale když nebudeme dělat něco, co dává smysl a v čem někam postupujeme, tak to dlouhodobě nebude fungovat. Krátkodobě nám možná bude dobře, ale časem se v tom dobře cítit nebudeme. Stejně tak to platí na druhou stranu – a to se stalo teď v covidu. Lidé se zavřeli doma, dokázali si najít čas na práci, ale ta se scvrkla jen na doručování výsledků. A nebyl čas na to jít spolu do zasedačky, potkat se na obědě nebo na cigaretě. To najednou zmizelo a práce se zredukovala jen na to, že jsem na telefonu a odvádím práci. Vše kolem, co buduje vztahy ať už k firmě, nebo ke kolegům, vymizelo.

Michal Šrajer, firma Inmite, kde se zabýval štěstím v práci