COOLna

Každý chce, aby se cítil dobře v místě, kde žije. O rozvoj měst a obcí se starají městské samosprávy a úředníci státní správy, urbanisté, krajinní architekti, dopravní inženýři a spousta dalších odborníků. Někdy se ale zdá, že drobné změny, které vycházejí „zdola“, z iniciativy rezidentů, mohou mít větší dopad, než nákladné a dlouze plánované rekonstrukce. Minimálně jsou alespoň důležitým krokem, který může ukázat nové možnosti a posunout plánování veřejného prostoru směrem k novým obzorům.

Dočasné cyklostezky, chodníky odlišené jen barevně, ulice bez aut, kde si mohou hrát děti nebo povídat sousedé, umělecké intervence, které mění veřejný prostor a jeho využití. Podobné projekty jsou známé jako „taktický urbanismus“, někdy se mluví také o „temporary use“, „meanwhile use“ nebo „urban art intervention“. Spojujícím prvkem je experiment, vyzkoušení nového využití veřejného prostoru.
Smyslem většinou bývá podpora komunitního a sousedského života, zvýšení pobytových kvalit veřejného prostoru a důraz na bezpečnost pro pěší nebo cyklisty. Projekty taktického urbanismu jsou snadno realizovatelné, levné a rychlé, nepředstavují tedy velké riziko a jsou případně snadno odstranitelné.

Ukazuje se však, že když lidé dostanou možnost si změnu vyzkoušet, jsou většinou spokojení a dočasné projekty tak dosahují svého cíle, kterým je dlouhodobá změna.

Mike Lydon, ředitel newyorkského studia Street Plans, který je považován za otce taktického urbanismu, hovoří o jeho pěti klíčových charakteristikách:

• Jedná se o postupné promyšlené zavádění změn, které probíhá v několika fázích.
• Projekty taktického urbanismu přináší lokální řešení pro lokální problémy v oblasti územního plánování.
• Taktický urbanismus využívá krátkodobé změny s nízkými materiálovými náklady a nízkou mírou rizika jako první krok k iniciaci dlouhodobých změn.
• Nepostradatelnou součástí projektů taktického urbanismu je sběr a vyhodnocování kvalitativních a kvantitativních dat pro posouzení toho, co funguje, a hlavně, co nefunguje.
• Projekty taktického urbanismu vytvářejí propojení, spolupráci a organizační kapacity mezi veřejnými a soukromými institucemi, neziskovými organizacemi a jejich příznivci.

Důležitým momentem je neustálé ověřování dopadu a přizpůsobování aktuální situaci. Projekty taktického urbanismu mají možnost zohlednit reakce uživatelů ulic a náměstí, pracují se zpětnou vazbou a vychází vstříc potřebám lidí, kteří v místě žijí nebo pracují. Místo toho, aby se změny náročně plánovaly z kanceláří a od psacích stolů, prostě se vyzkouší a pokud fungují, je snazší cesta k tomu, aby se v ulicích usídlily natrvalo.

Dočasná změna se často pojí s jednorázovou nebo opakovanou akcí, jako jsou sousedské pouliční slavnosti, parking days (dočasné vyparkování vozidel z vybraných ulic) nebo dny bez aut. Můžeme se setkat se školními ulicemi, herními ulicemi (play streets) nebo otevřenými ulicemi, které veřejný prostor na vymezenou dobu nabízí k využití především dětem, ať již k bezpečným cestám nebo volné hře. Místo jednoho nebo i více parkovacích míst lze zřídit parklety, místa pro zahrádku kavárny, posezení či malou zahrádku.

O svůj kousek veřejného prostoru můžete pečovat prostřednictvím guerilla gardeningu. Taktický urbanismus využívá širokou paletu nástrojů: květináče a rostliny v jakékoliv podobě, balisety a jiné mobilní zábrany, jednoduchý městský mobiliář jako lavičky nebo stolky a židle, úpravu vodorovného značení nebo nejrůznější formy umění na asfaltu.

Experimentování s veřejným prostorem a dočasné intervence nejsou nic nového, skutečný boom nízkonákladových rychlých řešení přišel s potřebou protipandemických opatření během vlny onemocnění COVID-19. Pandemie a společenské změny, které přinesla, ukázala, jak důležité je, aby lidé ve městech měli možnost pobývat mimo čtyři stěny svých bytů, trávit čas venku, přesouvat se pěšky nebo na kole a umožnit dětem jít si hrát ven.

Během pandemie v mnoha městech, která na to byla připravená narostl počet cyklopruhů a cyklostezek, počet zemí, které podporují školní ulice se mezi lety 2019 a 2021 zdvojnásobil.

V českém prostředí je dobře známý festival Zažít město jinak, který začínal už v roce 2005 jednodenním happeningem na pražském Smetanově nábřeží. Dnes se sousedské slavnosti konají ve více než 160 lokalitách. V Praze se ujal projekt Pražské židle a stolky i navazující projekt Pražské plácky.

S dobrou odezvou se setkala myšlenka školních ulic, bezpečnější cesty do školy díky tomuto opatření mají školáci v Praze, Plzni, Mladé Boleslavi, Dobříši nebo Žďáru nad Sázavou. V ulicích se často můžeme setkat s malou oázou květinových záhonů v rabátkách pouličních stromů. Praxe parkletů se v Česku zatím moc neujala, pokud nepočítáme improvizované posezení na korbě náklaďáku, které nabízí v jedné karlínské restauraci.

„Díky projektům, které byly realizovány celkem ve 44 městech, jsme se přesvědčili, že ulice navržené s uplatněním umění, barev a kreativity mohou mít okamžitý dopad na bezpečnost a kvalitu života v daných komunitách,“ uvedla Janette Sadik-Khanová, ředitelka pro dopravu ve společnosti Bloomberg Associates a bývalá komisařka newyorského odboru pro dopravu. „Dalším rozšířením Asphalt Art Initiative do Evropy můžeme pomoci městům v celé Evropě rychle přeměnit veřejný prostor a znovu dokázat, že touha po bezpečnějších, přívětivějších a krásnějších ulicích existuje bez ohledu na lokaci.“

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.