COOLna

řibývá lidí včetně lékařů, kteří se ho zastávají. Někteří spíš v soukromí, jiní se nebojí říci svůj názor i veřejně. Lékaři sice nesouhlasí se vším, co Dušek říká, ale mnozí s ním souzní v tom, že lidé sami sobě ubližují tak dlouho, dokud neonemocní. A někteří i pak.

„Ne Dušek, ale celá společnost je nemocná,“ řekl MF DNES profesor Roman Havlík, chirurg, který od března 2012 let řídí Fakultní nemocnici Olomouc a od července přechodně také Psychiatrickou nemocnici v Kroměříži (bývalý ředitel skončil poté, co se proti němu postavili lékaři a hrozili hromadným odchodem)

To, že v populaci je stále více nemocí, souvisí podle Havlíka s tím, že se dožíváme vyššího věku, ale také s tím, že nežijeme přirozeně jako dříve. „Společnost podporuje nezdravé návyky, zvyšuje hladinu stresu a často nenabízí pozitivní životní vizi,“ vyjmenoval lékař.

Dušek je podle Havlíka umělec, který umí expresivně a ve zkratce podat silnou myšlenku. „Až s takovým zjednodušením, že rakovina je volba lidí, kteří nenávidí život, nesouhlasím. A rozumím i panu ministrovi, že se musel ohradit, protože to není fér vůči mnoha nemocným. Když se ale na tento konflikt podíváme z širší perspektivy, tak je to další důkaz toho, jak je společnost nemocná a rozpolcená. V konfrontaci s odlišným názorem se spíš snažíme proti němu bojovat, místo abychom o něm přemýšleli a třeba alespoň částečně přijali,“ uvedl Havlík.

I ředitel Fakultní nemocnice Olomouc Roman Havlík, stejně jako Dušek, míní, že každý člověk je odpovědný za své zdraví. A jako lékař propaguje prevenci. Ale uznává, že možnosti jednotlivce mají hranice.

„Náš vlastní vliv, tedy životní styl, strava, pohyb, spánek, je zhruba stejně významný jako kvalita zdravotní péče. Ale ještě větší je vliv společnosti, zejména limity ekonomické, sociální, environmentální i jiné. Nemoc je zkrátka reakcí organismu na náš život,“ vysvětlil Havlík.

Příčin je podle něj vždy víc. Některé ovlivnit můžeme, jiné ne. „Mnohé faktory ani neznáme, ale řekněme, že ve svých rukách máme asi čtvrtinu toho všeho. Ale ani tu nevyužíváme ve svůj prospěch. I proto je dobře, že se rozpoutala diskuse na toto téma,“ dodal ředitel Havlík.

Podobně to vnímá i Radan Gocal, moravskoslezský interní lékař s třicetiletou praxí. Dříve řídil okresní nemocnici a věnoval se sportovní medicíně. Dnes má soukromou ordinaci, v níž využívá kromě moderní medicíny i jiné cesty při hledání příčin potíží pacienta. A snaží se je vést ke zdravému životnímu stylu.

S Duškovými slovy souhlasí. Kdo ne, měl by se podle něj začít ptát, zda na tom něco není. „Proč se lidé nejvíc bojí rakoviny? Není to proto, že onkologická léčba v řadě případů nevede k vyléčení? Pokud by léčba byla obvykle úspěšná, většina lidí by si řekla jako u jiných nemocí, skočím k lékaři, on mě vyléčí. Vysokého tlaku se lidé nebojí, i když sekundárně zabíjí víc lidí než rakovina, a my většinou neumíme odstranit příčinu. Léčbou umíme tlak jen udržovat ve správných mezích, a tím výrazně snížit riziko vážných komplikací,“ nastínil lékař. „Jen otevřená diskuze lidí s různými názory může posunout svět i medicínu dopředu – tak vnímám Duškovo poselství,“ podotkl.

Také je přesvědčený, že lidé si vědomě škodí a jdou nemocem naproti. „Většina lidí se mnohem lépe stará o své auto než o sebe. Nikdo si ho schválně nepoškrábe ani nekoupí nekvalitní palivo, aby si nepoškodil motor. Když ale mluvím s pacienty, většina říká, že jí nekvalitní potraviny, především průmyslově zpracované, plné transmastných kyselin a přísad, které jsou oficiálně označené jako škodlivé. I když jim vysvětlím, jak moc si tím škodí, mnozí v tom pokračují,“ vylíčil lékař. A přidal další otázku: „Pokud člověk ví, co může dělat pro své zdraví, ale nedělá to, má se rád?“

Ve své ordinaci lékař pomáhá s životním stylem i mnoha pacientům s rakovinou. Podle něj se shodují v tom, že k nemoci jim „pomohla“ psychika. „Za hlavní příčinu nemoci považují hlavně přetížení a chronický stres. Je to snad něco jiného, než tvrdí Jaroslav Dušek? Lidem nejen s rakovinou bych rád vzkázal: Přemýšlejte, diskutujte, ptejte se a chtějte odpovědi,“ řekl Gocal.

Ani on přitom nepopírá, že příčin onkologických i jiných nemocí může být více včetně dědičných.

„Kdybychom znali přesnou příčinu vzniku rakoviny, tedy stavu, kdy se v těle nekontrolovaně množí zdivočelé buňky, bylo by to moc dobře. A někdo už by dostal Nobelovu cenu. Ale například genetika je jen předpokladem pro vznik této nemoci. Aby se rakovina mohla rozběhnout, musí k tomu mít podmínky. A opět jsme u psychiky, životního stylu, životního prostředí. Je důležité mluvit o tom, že lidé mohou ve svém životě něco změnit a tím snížit riziko vzniku nemoci či zvýšit šanci na vyléčení,“ dodal lékař.

Stejný názor má česká hematoonkoložka Zuzana Rethmann, která se už několik let věnuje pacientkám s rakovinou prsu na onkologické klinice v německém Neuwiedu. Snaží se je přivést k poznání, co předcházelo vzniku nemoci a co by měly změnit. Na klinice by časem ráda otevřela centrum, které by ženám nabízelo současně se standardní léčbou jógu a řadu dalších léčebných terapií.

„Někdo si možná slova pana Duška chybně vyložil tak, že rakovina je vědomá sebevražda, ale bylo tím myšleno, že každý člověk může svým myšlením a způsobem života přispět ke vzniku potíží. Řada z nás si ubližuje, čímž ovlivňuje své zdraví. Nejpozději v době nemoci je s tím pacient konfrontován a pak často platí, že nemoc je jako výzva ke změně,“ řekla lékařka.

Když člověk onemocní, lékař ho podle ní nemůže odsoudit nebo necitlivě obvinit, že si za to může sám. „Měl by mu pomoci, psychicky ho podpořit a dát prostor k tomu, aby hledal a pochopil příčinu svého stavu. Nelze také doporučit odmítání moderní léčby, protože možnost uzdravit se bez zásahu lékaře sice existuje, ale ve velmi malém procentu. Důležitá je vždy komplexní terapie včetně zdravé výživy a způsobu života. Tak jako školní medicína se neobejde bez podpůrné léčby, tak podpůrná léčba většinou nestačí sama o sobě. A k tomu je třeba obrátit pozornost celé společnosti,“ dodala lékařka.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.