COOLna

Kvůli brutálnímu násilí gangů volají zástupci Haiti po zahraniční intervenci už téměř rok. Naději jim poskytla Keňa, která se nabídla, že misi povede. Mnozí se ale obávají, že tato země není správnou volbou, protože její jednotky nemají příliš dobrou pověst.

„Chceme bezpečí!“ křičel dav při jedné z posledních demonstrací na Haiti. „Nemůžu pracovat, nemůžu ani vyjít ven. Jsem jako vězeň ve vlastním domě,“ řekl Wilene Joseph, pouliční prodejce a otec dvou dětí, který se demonstrace zúčastnil. „Bojím se, že někdo zastřelí mé děti, protože kulky létají ze všech stran,“ dodává.
Podle odhadů gangy ovládají 80 % území hlavního města Port-au-Prince. Dopouštějí se násilí na civilistech a brání dodávkám humanitární pomoci. Na pět milionů lidí, zhruba polovina obyvatel Haiti, je ohroženo akutním hladem.

O pomoc ze strany Organizace spojených národů a USA požádal loni na podzim dočasný haitský prezident Ariel Henry. Přestože mnoho zemí v minulosti vyjádřilo podporu vyslání mise, žádná z nich se ale nakonec neměla příliš k činu. Až do konce července, kdy se k akci přihlásila východoafrická země.
„Keňa stojí při lidech afrického původu na celém světě, včetně těch v Karibiku,“ uvedl na Twitteru její ministr zahraničí Alfred Mutua.

Keňa je připravená na Haiti poslat tisíc policistů, kteří by měli asistovat haitským složkám se znovunastolením pořádku. Tomu však bude v nadcházejících týdnech předcházet hodnotící mise, jež má specifikovat požadavky pro následné zapojení.

„Haiti oceňuje toto vyjádření africké solidarity,“ reagoval tamní ministr zahraničí Jean Victor Geneus. Krok keňské vlády uvítaly také USA, které zároveň slíbily, že zajistí zdroje financování operace, přímé zapojení do ní pak nabídly Bahamy či Jamajka. Rezoluci o zásahu na Haiti bude muset schválit Rada bezpečnosti OSN.

Keňská iniciativa potěšila i generálního tajemníka OSN Antonia Guterrese, který k intervenci vyzýval již dříve. „Musíme dát Haiti na mezinárodní politickou mapu a udělat z tragédie Haiťanů prioritu mezinárodního společenství,“ řekl v červenci při návštěvě Port-au-Prince. „Cítím vyčerpanost místních, kteří příliš dlouho čelí sérii krizí a nesnesitelným životním podmínkám,“ dodal.

V metropoli tohoto středoamerického státu střílejí ozbrojené skupiny do lidí na ulici i v jejich domovech, zapalují autobusy i s cestujícími, mrzačí a popravují oponenty i zcela náhodné obyvatele. Do svých řad rekrutují děti a znásilňují ženy a dívky.
Jen v prvním čtvrtletí letošního roku bylo zabito, zraněno nebo uneseno na 1600 lidí, o 30 % více ve srovnání s předchozími třemi měsíci. Násilí se šíří i do dalších oblastí země a hrozí, že se krize změní v občanskou válku.

Na Haiti působí méně než deset tisíc policistů (v Česku jich je na zhruba stejný počet obyvatel bezmála 40 tisíc). Více než 30 z nich bylo zavražděno jen během letošního roku, na 800 příslušníků letos složky opustilo a stav policie je celkově ve velmi špatném stavu. Právě do této sféry míří nabídka Keni. Schopnosti jejích policistů však mnozí zpochybňují.

„Koukej mami, zasáhlo mě to,“ křičel třináctiletý Keňan Yasin Hussein Moyo, když si ho našla jedna z policejních střel během akce proti porušování zákazu nočního vycházení v období covidu. Chlapec byl doma na balkóně a projektil se mu zavrtal do břicha. Yasin během několika hodin zemřel.

Taxikář Hamisi Juma Mbega zase podlehl zraněním poté, co ho policisté zmlátili. V noci vezl do nemocnice rodící ženu, čímž porušil zmíněný zákaz vycházení. Tehdy v Keni kolovala videa, která zachycovala násilí pořádkových složek.

Podobné excesy keňské policie, k nimž došlo při několika letošních protestech, dokumentovaly Human Rights Watch (HRW) a Amnesty International (AI).

Studenta střední školy Briana Carlose Oduora policie napadla při březnových nepokojích. Oduor měl v ruce plynovou láhev, kterou potřeboval doplnit. Policisté ho vytáhli z auta a začali do něj kopat. Pak zazněl výstřel. Díky včasné pomoci kolemjdoucí mladík naštěstí přežil.

Elijaha Okumu policie podle svědků zastřelila ve chvíli, kdy zavíral svůj obchod. I přesto, že ho příbuzní dopravili do nemocnice, zemřel. Rodina čin nahlásila, žádné vyšetřování ale neprobíhá.

„Demonstrace byla mírumilovná, lidé skandovali, byli šťastní, mávali. Ale když došli k místu, kde byla policie, byl proti nim nasazen slzný plyn,“ líčil jeden ze zpovídaných novinářů. Policisté také žurnalistům bránili ve vysílání a vodními děly ničili natáčecí zařízení.

Příslušníci bezpečnostních sil také házeli slzný plyn do obydlí. „Jeden z kanystrů přistál na střeše a plyn se dostal dovnitř, kde byla moje čtyřměsíční dcera Precious,“ svěřila se Joyce Kemunto. „Začala brečet. Vodou jsem hned jí a dalším dětem oplachovala obličej. Nebylo ale kam jít, slzný plyn byl všude,“ popisuje svůj hrůzný zážitek. Precious zemřela cestou do nemocnice.

Při červnových protestech proti zvyšujícím se nákladům na život v Keni bylo zabito na 30 demonstrantů. V průběhu červencových demonstrací pak zemřelo více než 20 lidí.
„Během konzultací s organizacemi keňské občanské společnosti panoval všeobecný konsenzus, že jejich vláda by neměla vyvážet násilnou policii do dalších částí světa,“ uvedl Otsieno Namwaya z HRW.
Obavy mají i další lidskoprávní experti. Podle některých by mise vedená keňskými složkami mohla situaci na Haiti dokonce zhoršit. „Nejsem si jistý, že policisté z Keni mají dostatečné schopnosti pro vedení takové skupiny, a kromě toho nemají příliš dobrou reputaci,“ řekl Louis-Henri Mars z haitské organizace Lakou Lapè.

„Čím déle budeme čekat, tím více Haiťanů bude zavražděno, znásilněno a uneseno, víc lidí bude trpět hlady,“ varuje Ida Sawyer, krizová a konfliktní ředitelka Human Rights Watch. Organizace kritizuje nečinnost OSN, která má žádost o intervenci na stole od loňského října. Sawyer zároveň upozornila, že případné zapojení jednotek z Keni bude vyžadovat důsledný dohled. Při zahraničních misích se totiž podle ní příliš neosvědčily.

„Keňa se podílela na několika mírových misích OSN napříč Afrikou a jejím složkám poskytly protiteroristický výcvik Spojené státy. To znamená, že mají některé potřebné zkušenosti, aby se mohly postavit haitským ozbrojeným kriminálníkům,“ řekl Benedict Manzin, analytik zabývající se Středním východem a Afrikou. „Jejich pověst je však smíšená,“ dodal s tím, že třeba v Somálsku pokračují útoky teroristické skupiny aš-Šabáb, přestože tam Keňané operovali více než deset let.
Somálsko také obvinilo Keňu z vměšování se do místních voleb. Nakonec se zemí přerušilo diplomatické vztahy a vyhostilo keňské diplomaty. Keňané obvinění odmítají.

Mírotvorci z Keni jsou navíc obvinění z podílení se na pašeráctví v zemi. Manzin se obává, že je pravděpodobné, že na Haiti – protkaném organizovaným zločinem – se zahraniční síly zapojí do kriminální ekonomiky.
Keňa měla být také jedním z členů plánované mise v Súdánu, jež měla ukončit již více než sto dní trvající konflikt mezi armádou a místními polovojenskými skupinami. Súdánský generál pomoc od Keni odmítl s obviněním, že podporuje rebely.

Situace na Haiti je tragická již mnoho let. Jde o jeden z nejchudších států světa, zatížený obrovskými mezinárodní dluhy a velkou mírou korupce. Zemi navíc pravidelně sužují ničivé přírodní katastrofy. V průběhu let Haiti zažilo několik intervencí, na začátku 20. století invazi a 19letou okupaci USA, které se pak v 90. letech vrátily, aby odstranily tehdejší vládu.
I v časech, kdy se zahraniční jednotky na Haiti snažily pomoct, k výraznému zlepšení situace nikdy nedošlo, ba naopak. Například mise OSN, která měla přispět ke stabilizaci země po zemětřesení v roce 2010, přinesla choleru. Ta zabila na deset tisíc lidí.
Účastníci misí navíc znásilňovali haitské ženy a zanechávali za sebou potomky, o které se nestarali. Z doby dvanáctileté mise se objevilo na dva tisíce obvinění ze sexuálního násilí, obětmi byly i děti.

Mnoho lidí na Haiti uvedlo, že zahraničním jednotkám nedůvěřuje. V současné situaci, kdy dennodenně čelí brutálnímu násilí a stále se zhoršující humanitární krizi, však neexistuje mnoho dalších možností. Například Olivia Thimot, kterou znásilnil příslušník OSN a počal s ní syna, tvrdí, že i přesto, co zažila, byla situace podle ní tehdy lepší a doufá v návrat zahraničních jednotek.

Skupiny občanské společnosti dříve odmítaly vyhlídku na zahraniční intervenci a volaly po místních řešeních. Dnes se shodují na tom, že je potřeba. Musí být ale komplexní, zahrnovat vznik přechodné vlády a podporu nefungující policie. Součástí mezinárodního zapojení by podle prohlášení haitských organizací mělo být uznání selhání OSN během předchozích misí a závazek, že se nebudou opakovat.
Skupina také doporučila, aby USA a Francie uznaly způsobení historických škod. Haiti se stalo v roce 1804 první republikou na světě, jejíž obyvatelstvo tvořili vesměs Afroameričané. Francie pak požadovala „dluh za nezávislost“ ve výši 150 milionů zlatých franků – na kompenzaci ztracených otroků a půdy. Země ochromená finančními závazky následně platila francouzským a americkým bankám až do roku 1947. Jejich dopady Haiti pociťuje dodnes.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.