COOLna

Je to výsada, ke které se nedostane nikdo bez vlivných známostí. Možnost zdarma si zastřelit v národním parku divokou zvěř znamená také ušetřit až stovky tisíc korun. Ministr životního prostředí Hladík tomu chce udělat přítrž.

Když reportér Jirka Pšenička popisoval okolnosti nově vznikajícího národního parku na Křivoklátsku, často slyšel: Bude to jen další papalášská honitba, navíc kousek za Prahou, aby to vyvolení neměli daleko.
Víc nebylo třeba vysvětlovat. I v Lánské oboře řádil někdejší hradní kancléř Vratislav Mynář. Rozdával povolenky k lovu zdarma lidem, jimž byl zavázán. Anebo těm, kteří se mu mohli výhledově hodit. Kontroloři spočítali, že jen mezi lety 2019 a 2021 se v honitbách lánské lesní správy odehrály bezpoplatkové lovy za necelé čtyři miliony korun.
Ale to šlo jen o Lány. Zajímalo nás, jak je to v národních parcích, kde je komerční lov zakázán úplně a praktikuje se pouze ten bezpoplatkový. Jirka Pšenička se proto obrátil na Ministerstvo životního prostředí a s pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím se pokusil soupisku lovců v národních parcích získat. Vedle zaměstnanců jednotlivých parků tam našel známé lékaře, podnikatele či senátora Tomáše Czernina. Když se jich ptal, za co povolenku dostali, zpravidla narazil na nepochopení. „Máte nějaké divné otázky,“ reagoval podrážděně například Alexandr Ferko, někdejší primář chirurgické kliniky ve Fakultní nemocnice Hradec Králové, který si v roce 2018 zastřelil v Krkonoších jelena zdarma. Prý za to, že tam má chalupu a přátelské vztahy…
V komerční honitbě by za trofejního jelena zaplatil v závislosti na jeho věku až stovky tisíc korun. V krkonošském parku ho to nestálo ani korunu. A to je podstata novodobého papalášství: Přátelům, známým či obchodním partnerům se zdarma rozdávají „benefity“ v podobě povolenek k odlovu trofejové zvěře, za které se jinde platí desítky, či dokonce statisíce korun.

Svým způsobem je to návrat do středověku. Šlechta výsadu lovu držela pro privilegované vrstvy. Jen dnes o té výsadě nerozhoduje panovník, ale ministr životního prostředí a ředitelé jednotlivých parků. A současná lovecká šlechta se stává součástí vlivových sítí, kde se počítá se systémem služeb a protislužeb, jak dobře ilustruje případ státního úředníka Romana Schindlera.

Pro ty, co ten feudální přežitek stále nechápou, to dobře shrnul Petr Ješátko, někdejší vedoucí pracovník šumavského parku: „Proč v parcích smí zadarmo střílet třeba senátor Czernin, proč tam místo něj nemůže střílet někdo, kdo dá státu za ten lov peníze? To přece nedává logiku. To je, jako kdybyste někomu z toho parku dával zadarmo dřevo.“

Pokud by někdo chtěl střílet jelení zvěř ve Vojenských lesích a statcích, musí si s sebou přibalit vedle kulovnice a zelené kamizoly i hodně napěchovanou peněženku. Protože tam se za zvěř platí.

Jak popsal mluvčí státního podniku Jan Sotona, za ulovení jelena třeba v honitbách kolem Ralska se v závislosti na kvalitě účtuje lovci od 36 tisíc korun (průměrná trofejová zvěř) až po 420 tisíc korun za „zlatou“ trofej. Ve výjimečných případech – jaké si vybavil dva během deseti let – může jít i o půl milionu korun.

To jen pro srovnání, aby bylo zjevné, jak hodnotné dárky se dlouhá léta bez většího zájmu rozdávají některým myslivcům v národních parcích.

Petr Ješátko – dnes už penzista, ale dříve vedoucí pracovník ze Správy Národního parku Šumava – vzpomíná doma, jak po založení parku na začátku 90. let se za lov v šumavských lesích také platilo. A to až do roku 1996. Potom se ale přešlo na bezpoplatkové lovy, aby se z národního parku vyhnala komerce. „Ochranáři tehdy říkali, že to není etické tam dělat kšeft s trofejemi,“ vypráví Ješátko. Ale místo toho se podle něj rozšířila netransparentní šedá zóna.

Podle Ješátka se myslivost v parcích mnohde zvrhla do té podoby, že se nebojí hovořit až o korupčním prostředí, v němž funguje systém služeb a protislužeb.

Někdejšímu manažerovi národního parku vadí, že na Šumavě byly například zrušeny tradiční výstavy trofejí ve Vimperku. „Bylo tam třeba naráz 150 trofejí. A každý si mohl udělat představu, kdo kolik v uplynulém roce ulovil, tedy jaký kdo dostal dar,“ viděl Ješátko výstavy jako přínosné pro transparentnost.

Poslední taková výstava byla v roce 2017. „My jsme tuto ‚tradici‘ zrušili z toho důvodu , že v našich honitbách se loví pouze kvůli nutné redukci spárkaté zvěře. A protože se neloví trofejní zvěř, tak taková výstava pozbývá smyslu,“ popisuje aktuální praxi mluvčí správy šumavského parku Jan Dvořák. Odmítá, že by se chovali netransparentně.

Nicméně tak jako v jiných parcích neexistuje, že by třeba seznam bezpoplatkových lovců správa parku vystavila na svém webu nebo uvedla ve výroční zprávě. „Tato informace veřejně dohledatelná není,“ přiznává Dvořák.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.