COOLna

Povýšený tón provázený výhružností výčtu zdravotních rizik ve veřejné diskusi panuje již od devadesátých let a co do osvěty boje proti nikotinové závislosti se u nás změnilo pramálo (pokud odhlédneme od represivní regulace, jako je zákaz kouření v restauracích a pravidelné zvyšování cen tabákových výrobků). Vláda žádnou jinou moderní ucelenou strategii nenabízí, naopak s nástupem elektronických cigaret jako mírnější a přijatelnější formy uspokojení nikotinové závislosti ve společnosti se mylně zdá, že je téma tabakismu a nikotinové závislosti překonáno či zcela upozaděno.

Když aktivně hledáte pomoc, jste odkázáni na svou silnou vůli nebo do poradny pro odvykání kouření či vehnání do náruče pofidérních alternativních metod.

Nejvíce ze všeho bych si ale samozřejmě přála, jako drtivá většina kuřáků, abych nikdy kouřit nezačala, aby pro vznik mé závislosti nikdy nebyl v dané době prostor.

Zajímal by vás přímý náhled do světa těžkých kuřáků a kuřaček? Velmi často to lze udělat prostřednictvím kontroverzní, ale stále vysoce sledované reality show Výměna manželek. Každý týden můžeme sledovat páry, které i s příjmem těsně nad hranicí životního minima kouří, a to i v bytech s několika malými dětmi. Finanční situace rodin je v pořadu často diskutované téma a věta „Na cigára mají, ale dětem ovoce nekoupí“ z úst vyměněné manželky je už ustálená fráze pořadu.

Kdo ale pronikne do tajů nikotinové závislosti hlouběji, pochopí, že rodiny kuřáků ve své situaci často nemají šanci bludný kruh závislosti a souvisejících výdajů prolomit. Závislost na nikotinu je suverénně nejdostupnější a nejlevnější forma závislosti a každá závislost je formou úniku z reality. Realita nízkopříjmových rodin je vše, jen ne útěšná, a únik ve formě cigarety je to nejmenší, čím se mohou odměnit.

Mezi Pepou, který v sedmém patře chrudimského panelákového bytu típá vajgly do kuchyňského popelníku, a kravaťákem úzkostně nasávajícím jedovatý kouř v přísně ohraničeném prostoru byznysového centra na Pankráci není žádný rozdíl. Oba na chvíli touží uniknout ze své reality, prokázat sami sobě kus iluzorní svobody projevující se paradoxně podlehnutím závislosti. Zatímco ale kravaťák má k dispozici přístup k informacím, jak přestat, a motivaci v podobě širšího nekuřáckého okolí, Pepa tyto možnosti postrádá – a zůstává tak v osidlech závislosti zpravidla mnohem déle.

I v dobách, kdy byl můj osobní rozpočet napjatý, jsem přesto peníze na kouření vždy nějak našla. Během studia v zahraničí jsem kouřila ručně balené cigarety, na střední škole jsem si cigarety kupovala za peníze na svačiny a obědy. Nevnímala jsem je jako luxusní výdaj, ale naopak jako výdaj naprosto základní, ve stejné položkové kategorii jako nájem nebo potraviny. Závislosti vás přesvědčí o nezbytnosti své investice a po velmi krátké době částky vydané na tabákové výrobky vnímat přestanete úplně – bez ohledu na výši vašeho příjmu.

• Musíte se naučit znovu prožívat celý svůj život bez cigaret. V situacích, ve kterých jste byli s cigaretou, budete sami a budete mít pocit, že vašemu životu něco chybí. Musíte se naučit znovu chodit na pracovní pauzy. Musíte se znovu naučit pít kávu. Musíte se znovu naučit pít alkohol. Musíte se znovu naučit prožívat napjaté stresové situace.
• Nenechávejte odvykání na silné vůli – protože ji nemáte. Příprava na nikotinovou abstinenci může znamenat týdny promýšlení, studia psychologických strategií, ale až dojde na lámání chleba, je to z velké části o vyhýbání se příležitostem si zapálit a o omezení alkoholu. Mezi alkoholem a ztrátou sebekontroly je přímá úměra a ano, stačí opravdu dvě skleničky vína, aby váš úsudek a odhodlání vyletěly oknem.
• „Přestat kouřit je snadné. Já sám jsem to zvládl už nejmíň stokrát.“ Cigareta vám nepřináší úlevu od napětí, ale naopak vám další napětí přináší. Cigareta jen krátkodobě uleví napětí pramenícímu z fyzické a psychické touhy po nikotinu, která by nenastala, pokud byste na něm nebyli závislí. Tento začarovaný kruh pozvolna zvyšuje dávkování a skutečná úleva se vlastně nikdy nedostaví.
• Jen úplná abstinence je cesta. Jsem přesvědčena, že nikotin je natolik silná droga, že trochu kouřit je podobný nesmysl jako trochu otěhotnět (stejný názor zastává i Allen Carr, autor legendární knihy „Snadná cesta, jak přestat kouřit“, podle které jsem přestávala kouřit při svém prvním pokusu, ale nepřestala).
• Chuť na cigaretu netrvá věčně. Tato informace, jakkoliv zní jasně a jednoduše, byla pro mě v prvních dnech odvykání zcela zásadní. V okamžiku bažení po cigaretě si však racionálně neuvědomujete, že se jedná jen o několik minut krize, naopak celým vaším tělem projíždí pocit, že může skončit jen a pouze dopravením další dávky nikotinu do těla. Ve skutečnosti se říká, že tyto krize trvají tři až pět minut.
• Přemýšlí za vás závislost. Jako jednu z prvních věcí si musíte přiznat, že jste pozbyli svobodné vůle a že jste omezeně svéprávnou loutkou vysoce návykové drogy, byť společensky akceptovatelné a dostupné. To není vůbec jednoduché, ale všechny důkazy hovoří proti vám. Vztah s cigaretou se stal natolik důvěrným, že kuřáci mají tisíc a jednu výmluvu, proč v něm setrvávají, nejčastější argument je, že nám kouření chutná. (Nejzajímavější výmluvou, kterou jsem si našla pro obhájení kouření, byl chasidský princip „osvobozování jiskřiček božství v tabáku“.)

Zbavení se závislosti má, objektivně, řadu velmi hmatatelných výhod. Ustaly moje záchvaty ranního kašle, ustal třes v rukou, zlepšil se mi spánek. Mám menší výkyvy nálad a nervozity, vrátila se mi chuť k jídlu. Jen tak mimochodem jsem ušetřila cca 3500 za měsíc. A pracuju efektivněji, protože nejsem rušená pauzami na cigaretu ani myšlenkami na ně.

Tento text píšu s vědomím toho, že cílí na mnohem širší publikum, než se na první pohled může zdát. Fyzickou závislost překonáme snadno. Psychickou závislost už hůře.

Heroine