Vím, kdosi přijít má.
Světlo anebo tma.
Za lásky zrezivělý západ
budu snad moci tiše chápat
a odpouštěti krutým svým.
Bolí to, když se uzdravím.
Bolí to, když se neuzdravím.
Jsem ponížený tam, kde slavím.
Jsem ztracen v říši ztracených.
Krvácím v sobě, žiji v nich.
Jen skrze trýzeň k míru dojít,
neopíti se, neopojit,
čekat, kde nikdo nečeká,
na jediného člověka,
jenž ještě přijít má
se světlem, v němž je tma.
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář