COOLna

Žadatel o turistické vízum za 2700 korun (1600 poplatek, 1100 platba čínskému centru v Praze u stanice Invalidovna) musí například uvést, kdo je jeho nadřízený v zaměstnání, a pokud je navíc z médií, tak se musí zavázat, že v Číně nebude pořizovat a následně publikovat jakýkoliv materiál. Jejda. Zatímco na vytištění všech požadovaných dokumentů padne celý les a doživotní zásoby trpělivosti, vyřízení prohlášení o bezcovidovosti zabere jen pár minut a představuje snadnou formalitu odklikatelnou z telefonu.

Procházíme supermoderním a nutno dodat že i velice vzhledným letištěm Ta-sing, jež bylo dokončeno teprve v září 2019 a patří k největším na světě. O to větší je mé překvapení, když za celou dobu na jedné z největších křižovatek světa nepotkám turistu, byznysmena či zkrátka kohokoliv bílé pleti. Na imigračním je natolik prázdno, že jsem přesměrován mezi čínské občany na vstupu.

Exodus zahraničních turistů je dechberoucí a do očí bijící nejen v Pekingu, ale i v Šanghaji a dalších městech, která navštěvujeme. V roce 2019 jsem byl jeden ze 145 milionů cizinců, již se do Říše středu podívali, nyní jen jedním z „mála“. Poslední zveřejněná statistika hovoří o osmnácti milionech zahraničních turistů v Číně za první pololetí. Důvodů, proč se čínskému politbyru nedaří lákat více zvědavců do země, jejíž ekonomika „nevzkvétá“, je spousta.

Peníze nečínských turistů nechybí jen obchodníkům v Pekingu a Šanghaji, ale i ve městě pandy Čcheng-tu, v bývalém hlavním městě Si-anu lákajícím na Terakotovou armádu a v mnoha dalších. Patrně i z tohoto důvodu se čínská ekonomika nyní povážlivě zadrhává.

Z turistického víza se stala vzácná komodita. Kromě zjevných důvodů i proto, že je Čína vše, jen ne tourist-friendly. Přestože se před odletem z Prahy ujišťujeme v bankách, že si s kartami Mastercard či Visa vystačíme, v praxi nás většina obchodníků odmítá. Kartou ano, ale jedině skrze čínskou mobilní aplikaci. Ta se navíc téměř vždy neobejde bez napojení na čínské mobilní číslo. Zdejší big brother tak ví o každém našem kroku.

Coby západnímu spotřebiteli navyklému na služby od Googlu a spol. mi jsou veřejné zdarma poskytované Wi-Fi sítě na letišti, v restauracích či hotelech takřka k ničemu, jelikož Čína většinu těchto služeb nepřekvapivě blokuje. Používám proto digitální eSIM – vybírám tarif deset gigabajtů za 340 korun přes apku Nomad.

Ani turista vyzbrojený připojením a peněženkou v aplikaci nemá vyhráno. Chce-li navštívit nejpopulárnější památky jako Zakázané město, různé zahrady či muzea, musí uspět v honu mas na omezené množství vstupenek. Ne, prázdninový srpen není ideální doba k návštěvě Číny, kdy se dávají stamiliony místních do pohybu.

O elektromobily je u zákazníků velký zájem,“ potvrzuje obchodník z prodejny XPeng v jednom z pekingských obchodních center. O tom, že poptávku Číňanů dlouhodobě pohánějí tučné dotace, se už nezmiňuje. Že se Číně úspěšně povedlo vybudovat největší světový byznys s elektromobily, který může dobýt i evropské trhy, je nicméně nepopiratelné. Ohromné množství elektromobilů domácí výroby křižuje silnice nejen ve velkých městech, ale i těch z čínského pohledu miniaturních, jakým je zmíněné Kaili, jež je jen asi osm set kilometrů vzdálené od neblaze proslulého Wu-chanu.
„Je to tu samá Tesla, o pořízení elektromobilu ale neuvažuji. Dobíjecí infrastruktura není dobrá ani spolehlivá,“ odpovídá nám na dotaz Sü Siang, zdejší kantor a administrátor výuky na vyšší odborné škole technologií. Je pravda, že veřejně přístupných dobíjecích stanic si za celé tři týdny všímáme jen velmi pomálu, stěžejní je ovšem domácí dobíjení.

Automobilky si budou muset poradit nejen s nezájmem řady obyvatel, jejichž poptávka po omezení dotací ochladla, ale také s dlouhodobě rostoucími teplotami, které stakilovým bateriím nedělají zrovna dobře. Aplikace AccuWeather nám například v Šanghaji hlásí reálnou teplotu 36 stupňů, pocitovou pak 42.

Jako mnohem závažnější a hůře řešitelné riziko se však jeví možná ztráta pracovních míst. Těch, které lze při vší úctě k činnosti dotyčných velmi snadno zrušit nebo nahradit technologiemi, je v Číně na první pohled velmi vysoký počet. Od osmičlenné ostrahy dohlížející na průchod osob bezpečnostním rámem na vstupu do metra, přes dozorce v autobuse, jenž z okénka mává rudou vlaječkou ve snaze pomoci řidiči zařadit se zpět do pruhu, po prodejce kafe na stáncích.

K náhradě lidských pracovníků roboty už částečně dochází. Například na hlavní šanghajské třídě lze u robota všeuměla nakoupit desítky různých nápojů. Plně samostatný stroj bez přítomnosti obsluhy uchopí kelímek, naplní jej nápojem, protřepe, přidá led, kelímek uzavře a předá. Není z nejrychlejších, jeden drink mu zabere necelé čtyři minuty.

Zda bude nástup robotů a umělé inteligence chutnat nahraditelným pracovníkům nejen v Číně, ukáže až budoucnost. Zrovna Čína má přitom už nyní tak významné potíže s nezaměstnaností mladých, že v době našeho pobytu rozhodla o zastavení zveřejňování nepříjemné statistiky a o „opravě“ metodiky výpočtu. Poslední zveřejněný údaj za červen hovořil o rekordní 21procentní nezaměstnanosti osob ve věku 16 až 24 let. Celková nezaměstnanost v červenci vzrostla na 5,3 procenta.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.