COOLna

Od září se ruské školní děti na středních školách budou učit z nové učebnice moderní historie. Kniha pokrývá události do dnešních dnů, takže se středoškoláci naučí, že „Ukrajina je ultranacionalistický stát“.

Učebnici historie bychom neměli podle komentátora Tonyho Barbera zahazovat jako jenom další jedovatou kapku v protiukrajinském, protizápadním moři, které se postupně vynořuje z Ruska během 23leté vlády Vladimira Putina.

Znásilňování historie slouží širšímu účelu. Cílem je mobilizovat populaci na podporu Putinovy agresivní a expanzionistické zahraniční politiky. Už po více než dekádu dává Kreml obrovské zdroje na vybudování a posílení oficiální verze historie. Cílem není nic menšího než zfalšovat a vystavět novou ruskou identitu.

Jde o mnohem víc, než jsou oficiální školní učebnice. Celé úsilí sestává z festivalů, filmů, televizních show, klubů vojenské historie, na historii zaměřených výletů pro děti, studentských diskusních sdružení, muralů, soch a monumentů, jako je pomník Michaila Kalašnikova, vynálezce a designéra ruského samopalu AK-47.
Jiné země – v minulosti i současnosti – zakládaly či zakládají svou identitu na náboženství, občanském patriotismu a státní ideologii. Vezměme si třeba protestantskou Anglii po období reformace nebo americké ideály svobody či francouzská občanská práva po roce 1789, nebo dokonce sovětský komunismus. Nic z toho v současném Rusku nefunguje.

Je to společnost více náboženství, občanské svobody byly za Putina potlačeny a komunismus je mrtvý. Jediné, co zůstává, je historie: jediná její nadiktovaná verze s tím, že nesouhlas a kritika jsou trestány jako zločin. Základem kremelské propagandy je paměť sovětského vítězství ve druhé světové válce, které se v Rusku říká Velká vlastenecká válka, což je výkon, kterým se Rusko zapsalo do věčné slávy.

Svým způsobem je to pochopitelné. Rusko 20. století je jinak zemí nepopsatelného násilí a hororů, které rozdělovaly a určitě nesjednocovaly společnost: revoluce, občanské války, hladomor a za Stalina i později státem řízený a organizovaný teror.

Jenže triumf nad nacistickým Německem byl dosažen za cenu nesmírných lidských obětí a vzpomínání na to je dnes to jediné, co drží Rusko pohromadě. Oficiální verze války a poválečného období oslavuje tuto dobu jako čas, kdy bylo Rusko (či Sovětský svaz) supervelmocí. A nenechává se žádný prostor pro nepohodlná fakta. Nemluví se o tom, jak Stalin nechal deportovat celé národy, jako Čečence nebo krymské Tatary. Nemluví se o vojenských okupacích nebo o vládě jedné strany v Sověty ovládané východní Evropě.

V době vlády Michaila Gorbačova v letech 1985–1991 to byl jiný příběh. Gorbačov oficiálně odsoudil tajný protokol německo-sovětského paktu Molotov–Ribbentrop, který vedl k invazi do Polska v roce 1939 a k anexi baltských států.

Později převzal Gorbačov odpovědnost za masakr 20 000 polských důstojníků a polské elity v Katyni. Zkoumání zločinů stalinismu bylo otevřeno jako nikdy v historii. Tím, že Gorbačov takto otevřel historii, podkopal kontrolu Kremlu nad východní Evropou i represivní mocenské struktury doma v Sovětském svazu.

A to je přesně to, co zlobí Putina. Osvobození historie od oficiální kontroly otřásá národní jednotou a ohrožuje autoritu státu. Putinova slavná verze historie sestává z událostí, jako je rozšíření křesťanství na širé Rusi v desátém století, teritoriální zisky Kateřiny Veliké a Petra Velikého nebo porážky Napoleona. Je třeba litovat obtížného období na počátku 16. století, kdy ruský stát málem přestal existovat, nebo obou revolucí roku 1917 ze stejných důvodů. Velmi je kritizována Leninova národnostní politika, která prý nahrávala Ukrajincům a dalším národům na úkor Rusů. Zvláště jsou zatracovány právě Gorbačovovy reformy a anarchie 90. let pod taktovkou Borise Jelcina.

Putin pochopitelně není jediný v ruské historii, kdo se pokouší dostat dějiny pod kontrolu. V dobách Stalina byl třeba oslavován Ivan Hrozný jako moudrý státník, protože se dokázal vypořádat se zrádci. Období 1565–1572, tzv. opričninu, kdy docházelo k masovým represím, Stalin nechal oslavovat jako dobu progresivní politiky. Mnoha Rusům za Stalina připadala paralela dvou tyranů zjevná, a právě proto z ní mrazilo a mělo mrazit.

Putinovo přepisování historie je třeba brát stejně vážně. Jde o hlavní element jeho útoku na Ukrajinu. Krvavá agrese je ospravedlňována tím, že Ukrajinci nejsou národ a Ukrajina prý nemá nárok na samostatnou existenci a státnost.

Jan Macháček