O čtvrtinu levnější potraviny lákají Čechy k nákupům v Polsku stále více. Podle Davida Navrátila, hlavního ekonoma České spořitelny, se však blíží doba, kdy na to čeští obchodníci zareagují snížením cen. Ale levně jako v Polsku tu i tak nebude.
V Polsku jsou potraviny levnější o čtvrtinu. Ale není to jen tím, že Polsko má nižší DPH potravin. Ještě před snížením DPH totiž byly potraviny v Polsku levnější o pětinu, je to tedy dlouhodobý jev. V Česku však ceny potravin za uplynulé tři roky vzrostly o třetinu. Stále více Čechů proto jezdí do zahraničí, a to nejen do Polska, ale i jiných okolních států. Levněji v zahraničí nekoupíte jen potraviny. Všichni naši sousedé mají například levnější oděvy a boty, Německo asi o 14 procent, Rakousko a Slovensko asi o 13. V Polsku je levnější i nábytek, a to v průměru o 11 procent a domácí spotřebiče o 14. Potenciální úspora tam tedy je velká.
Ukazuje se také, že spousta polských dodavatelů dováží i do vzdálenějších oblastí v Česku. Nestojí to moc, zákazníkům se tedy i tato služba může vyplatit. Situace, kdy Češi nakupují raději za hranicemi, vytváří dobrý tlak na obchodníky. Zákazníci v Česku jim totiž dříve sami dovolili ceny takto zvýšit. Teď už si to nenechávají líbit.
Jsou asi tři způsoby, jak můžeme v Česku snížit ceny potravin či oblečení. První věc je, že stát stanoví cenové stropy a ceny sníží. Ale víme, že to nedopadne dobře, vidět to bylo i na příkladu Maďarska. Druhý způsob je, že zákazníci začnou hledat levnější varianty, ať už v zahraničí nebo u konkurence. To vytváří tlak, protože obchodníci vidí, že jim klesají tržby. Pokles mohou zastavit právě tím, že ceny sníží a nalákají zákazníky zpět.
U nás to je často tak, že obchody začnou nabízet slevy. Ale ty jsou dočasné, obchodníkům jde o to, aby cenu nemuseli snížit trvale. Třetí způsob je, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže správně říká, že obchodníci sice neuzavřeli žádný kartel, ale oligopolní prostředí tu je, což k vyšším cenám vede. Úřad přitom může různými pravidly na oligopol tlačit, aby pravidla pro dodržování konkurenčního prostředí byla skutečně vymáhána, případně posílena. Nejde přitom o nic unikátního. Už před covidem vycházely analýzy i ze světa, které ukazovaly, že snižování konkurenčního prostředí vede k růstu cen. Jinými slovy, ke snížení inflace máme fiskální politiku, měnovou politiku a pak právě hlídání konkurenčního prostředí prostřednictvím příslušných úřadů.
Toto tedy stlačí ceny v Česku níž?
Jsem přesvědčený, že se nižších cen dočkáme. Ceny zemědělských výrobců i producentů potravin klesají, stejně tak suroviny. Už v inflaci za červenec potraviny souhrnně poklesly o necelé jedno procento v meziměsíčním srovnání. Ale když se podíváme na ceny výrobců a spotřební ceny, tak zlevnění mohlo být samozřejmě výraznější. Stále je však třeba si i přes pokles hlídat, zda v Polsku nejsou ceny nižší, protože i tamním výrobcům klesají ceny energií, surovin, obilí a tak dále. Je tedy potřeba se nenechat uchlácholit tím, že u nás potraviny zlevní. Rozdíl mezi Českem a Polskem může být stále zjevný a je potřeba na prodejce dál vyvíjet tlak.
Nákupy v Polsku se Čechům asi budou vyplácet ještě nějakou chvíli.
Nemyslím si, že se situace změní během jednoho roku, to určitě ne. Už před covidem byl rozdíl v cenách značný. Co však spotřebitele v Česku nadzvedlo, byl zásadní propad spotřeby českých domácností. Ta se u nás totiž propadla nejvíce ze všech států EU. Pro představu: v Česku spotřeba klesla o deset procent, za námi následuje Španělsko s pětiprocentním poklesem. Zde je dobře vidět, že dopad na české spotřebitele je značný.
Je vůbec reálné, aby jednou v tuzemsku byly ceny jako v Polsku?
Čeští spotřebitelé musí pokračovat v tlaku na tuzemské obchodníky, aby se české ceny více přiblížily polským. Neříkám, že se pak ceny dostanou na polskou úroveň, protože tato země má svá specifika. Má výrazně silnější zemědělský sektor, jinak nastavené dotace. Ale aby tam bylo levněji o čtvrtinu, to skutečně není vysvětlitelné jen tím, že Polsko má nižší DPH na potraviny. Roli opravdu do značné míry hraje zmíněné konkurenční prostředí.
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.




Napsat komentář