COOLna

Co na průběh 3. světové války, jak ho v říjnu 1951 představil časopis Collier’s, říkáte?
Připadalo mi to realistické v tom, že to odpovídalo vojenské a politické realitě, jaká na začátku 50. let existovala. A zároveň to beru jako ekvivalent nějakého techno-thrilleru, protože podobné příběhy s válečným scénářem zaměřeným do blízké budoucnosti dnes běžně vycházejí i jako knihy. Průběh té války mi připadal relativně realistický v tom, že se tam jaderné zbraně sice používaly rozsáhle, ale ani jedna strana, tedy ani Američané, ani Rusové, jich v té době ještě neměla tolik a tak silných, aby to mohlo způsobit totální zkázu civilizace.

To je pro případ nukleární války asi hlavní rozdíl ve srovnání s dneškem, ne?
Ano, tehdy měli namísto raket bombardéry s bombami a jadernými zbraněmi je zničeno „jenom pár měst“. Samozřejmě i tak jsou ztráty obrovské, ale není to žádný konec lidstva. Zajímavá je potom i ta část, kdy Američané provedou výsadkový úder na sklady a výrobny sovětských jaderných zbraní někde za Uralem. Když tahle zařízení vyřadí z provozu, SSSR přijde prakticky o celý jaderný potenciál – něco takového by dnes nebylo vůbec možné. Co považuji za příznačné a naopak pořád aktuální, je to, že změnu v Sovětském svazu nakonec musí provést sami Rusové. Sice je část SSSR okupována nějakými silami OSN, ale je vidět, že to není okupace ve stylu, jakým bylo obsazeno poválečné Německo – nikdo tam prostě netouží po dobývání Moskvy. Je tam Rusům dáno jasně najevo: „Systém musíte změnit vy a musíte si to zařídit podle sebe, jak vám samotným to bude vyhovovat. Nikdo vám to nebude diktovat.“ To je úplně něco jiného než v poválečném Německu, kde byl nový politický systém nadiktován zvenku – na Západě jim nadiktovali demokracii a ve východní části Německa komunistickou totalitu.

Existují podobné scénáře 3. světové války i pro dnešní dobu?
Záleží na tom, jestli se bavíme o oficiálních vojenských, nebo těch z popkultury. Ty vojenské bezpochyby existují, ale o těch se samozřejmě nic nedozvíme. Chci ovšem zdůraznit, že v poslední dekádě začíná přibývat knih, které už tvoří nový žánr, jemuž se anglicky říká „fictional intelligence“ (zpravodajsko-politická beletrie). Jsou to v podstatě romány, ale nepíšou je spisovatelé beletrie, jde většinou o experty v oboru zpravodajství nebo bývalé vysoké důstojníky. Mohla by to být rozsáhlá memoranda nebo varování, ale aby to četlo hodně lidí, dávají tomu autoři formu románu.

První taková kniha o příští válce se jmenovala Ghost Fleet (Flotila duchů), vyšla u nás pod podivným názvem Třetí světová válka a napsali ji vojenští experti P. W. Singer a August Cole. Podobně jako další tituly v tomhle žánru se zaměřuje na válku USA proti Číně – to je tedy nejčastější scénář. Nejnovější taková kniha vyšla letos na začátku května, jmenuje se White Sun War (Válka bílého slunce) a napsal ji australský generál Mick Ryan, který běžně komentuje i válku na Ukrajině. Je to úchvatná kniha, jež popisuje, jak Číňané provedou invazi na Tchaj-wan a jsou odraženi. Oceňuji, že tyhle knihy jsou opravdu na vysoce odborné úrovni – ta Třetí světová válka je sice román, ale má i přes 400 bibliografických odkazů, což v beletrii běžně nenajdete.

Takže téma 3. světové války je v tomhle žánru stále aktuální?
Určitě. Za studené války se psalo o válce USA se Sovětským svazem – známý příklad takové knihy je Rudá bouře Toma Clancyho –, ale postupně se to začalo překlápět a dnes už jednoznačně dominuje konflikt USA a Číny. Byly tu ovšem i jiné scénáře: osobně za jednu z nejlepších považuji knihu Obchodní válka z počátku 90. let (Larry Bond, česky 2003), kde se Německo a Francie dostanou do ekonomické krize a rozhodnou se ji řešit tím, že spolknou východní Evropu včetně nás. Sice nás zachrání Američani a Britové, ale je to zatím jediný techno-thriller, který líčí nálet na Brno. Je v něm scéna, kdy francouzské stíhačky útočí na Tuřany! Česká armáda tam hraje roli pouze vedlejší, primárně se bojuje v Maďarsku a Polsku, ale podobnost některých scénářů s realitou je až děsivá – Francouzi a Němci mají v knize velké množství neevropských přistěhovalců, nevědí, co s nimi, a tak je začnou posílat do východní Evropy. Vezměte si, že tohle autora napadlo před rokem 1993.

Nemusíte prozrazovat nic konkrétního, ale jak ty konflikty v techno-thrillerech budoucnosti obvykle končí?
Třetí světová válka od P. W. Singera a Augusta Colea končí vítězstvím Američanů, ale není to žádné drtivé vítězství – Číňané obsadí Havaj, Američané je odtamtud vytlačí a ve velké námořní bitvě porazí, ale válka končí celkem normální mírovou smlouvou a obnovuje se předválečný status quo. Mimochodem je příznačné, že ten konflikt se odehrává až poté, co je v Číně svržen komunistický režim. Rád tedy zdůrazňuji, že Čína možná začne být opravdu nebezpečná, až v Pekingu padne komunistický režim a vezme to do ruky někdo schopnější. V téhle knize panuje něco, čemu se říká „direktoriát“, a je to neideologická junta generálů a byznysmanů, v podstatě pragmatičtí a technokratičtí nacionalisté. V románu Válka bílého slunce vládne nástupce současného generálního tajemníka Komunistické strany Číny Si Ťin-pchinga a Čína je poražená dost výrazně. Pak zmíním ještě román 2034, na němž se podílel i bývalý admirál James Stavridis, známá to postava amerického vojenského establishmentu. Tam ovšem prohrají Amerika i Čína, vzájemně si totiž způsobí obrovské škody a na pozici světové jedničky se vyšvihne Indie.

Takže je to jako v přísloví „když se dva perou, třetí se směje“?
Ano. Především z toho však vidíte, že zakončení konfliktu USA versus Čína mohou být i v techno-thrillerech různá, rozhodně to nemusí být jen dokonalé vítězství Američanů.

A kdybyste vy psal scénář 3. světové války pro týdeník TÉMA v roce 2023, které fenomény by tam nemohly chybět? Drony? Kyberválka? Vesmírné války? Umělá inteligence?
Určitě by se tam většina z nich vyskytla. Spousta věcí, které teď sledujeme na Ukrajině v zárodečné, primitivní a improvizované podobě, by v té budoucí válce byla nasazena v mnohem větším měřítku a na mnohem sofistikovanější úrovni. Typický příklad jsou zbraně bez osádky – s těmi hodně pracuje ve své vizi Válka bílého slunce generál Ryan. Obě válčící strany tam masivně používají pozemní, námořní i letecké drony a vojáci s těmi roboty už v podstatě spolupracují jako s rovnocennými partnery. Je to jen pokročilejší fáze dnešní Ukrajiny, kde se drony do bojů zapojují, ale 90 % z nich jsou čínské komerční výrobky civilního charakteru.

V konfliktech budoucnosti však budou pořád aktivnější drony vyvinuté pro vojenské potřeby. A s tím pochopitelně souvisí i zmiňovaná umělá inteligence. Také s tou kybernetickou válkou generál Ryan pracuje na obou stranách, válka se vede hodně i „na sítích“. Vesmír je důležité bojiště v knize Třetí světová válka, jednou z jejích postav je i miliardář evidentně modelovaný podle Elona Muska – excentrik, jenž disponuje kapacitami, jaké americká vláda nemá. Dlouhodobě platilo, že válka se vede ve třech doménách – země, voda, vzduch. Potom přibyla čtvrtá doména vesmír a pátou představuje internet. A dnes už se předpokládá, že 3. světová válka se povede ve všech pěti doménách, které budou propojené.

V americkém scénáři z 50. let byla lokálním spouštěčem Jugoslávie. Jaká jsou potenciální ohniska dnes? Zejména tedy konflikt USA a Číny?
K nějaké konfrontaci mezi USA a Čínou to směřuje. Jsou to dvě velmoci, z nichž USA prožívají dobu kolísání, potřebují si vyřešit vnitřní problémy, ale na konci dekády se z toho dostanou a budou silnější než dnes. Čína naopak prožívala vzestup, jenže její postup se mezitím – namátkou kvůli ekonomice, covidu, korupci, demografii či závislosti na technologiích Západu – už zpomaluje. A tahle fáze jednoho na sestupu a druhého na vzestupu nesmírně nahrává konfliktu. Neříkám, že konfrontace v Asii a Pacifiku je nevyhnutelná, avšak dost pravděpodobně to k ní míří. Nemusí to být nutně Tchaj-wan, stačí se podívat na Jihočínské nebo Východočínské moře, kde si Číňané nárokují některé sporné ostrovy.

Existují i nějaké scénáře, jež se netýkají Asie a Pacifiku?
Spousta možných konfliktů může začít v Africe kvůli zdrojům. Čína kontroluje trh s některými surovinami, zejména kovy, které se užívají pro výrobu elektroniky a baterií. Má největší množství těch ložisek, s nimiž se aktuálně pracuje. V Africe jsou ložiska těchto vzácných kovů hojná, ale většinou se ještě netěží, takže Západ, pokud bude chtít být nezávislý na Pekingu, si bude muset pro ty suroviny do Afriky jít. A když si tam půjdou státy, bude to ještě ta lepší varianta. Horší varianta bude, když si pro suroviny půjdou samotné korporace. Proslulý šéf wagnerovců Jevgenij Prigožin (ruský miliardář, který financuje soukromou armádu známou jako Wagnerova skupina, pozn. red.) má už teď podíl na vývozu zlata ze Súdánu, takže si můžeme realisticky představit, jak se západní korporace začnou chovat podobně. Postaví soukromé armády a my – jak říkal nedávno jeden kolega – se dočkáme zpráv o ozbrojených střetech mezi jednotkami Sony a Volkswagenu. Neříkal tyhle konkrétní společnosti náhodou, ale jako příklad firem, jež vzácné kovy potřebují do elektroniky i elektrobaterií. A když ty suroviny nemají, pak si je musí nějak sehnat. Nejdřív se pokusí od místního diktátora suroviny koupit, a když nebude chtít, pokusí se ho vyměnit, jak už to popsal Frederick Forsyth v knize Žoldáci.

To se však netýká pouze literatury, vždyť převrat jako přes kopírák chystal v Rovníkové Guineji i syn britské premiérky Margaret Thatcherové.
Samozřejmě, ale teď už nepůjde jen o akce několika dobrodruhů. Tentokrát za převratem můžou stát miliardové korporace, které chtějí být tahounem elektromobility.

A případný konflikt mezi NATO a Ruskem podle vás potenciál světového konfliktu nemá?
Když si vezmu, že Rusové dokázali na Ukrajině za devět měsíců dobýt pouze město, které je ekvivalentem českého krajského města, tak už ne. Ruská armáda teď není schopná vést regulérní boj s NATO. Jiná věc jsou konflikty na území bývalé Ruské federace, ty jsou možná aktuálnější. Nedávno unikla zpráva britské zpravodajské služby předpovídající kolaps a občanskou válku v Rusku do 12 měsíců..

Co podle vás znamenalo, když se ruské a čínské stíhačky účastnily společného cvičení právě ve východní Asii?
Téměř nic, Rusko a Čínu nepovažuji za skutečné spojence, je to spíš partnerství z donucení. Už před Ukrajinou někdo trefně poznamenal, že obě země vedou svou válku proti Západu a náhodou se teď ocitají ve stejném zákopu. Rusko potřebuje čínské peníze a Čína ruské suroviny, jenom není tak hloupá jako Evropa, která se na Rusku stala závislou, a dokázala si dovoz surovin diverzifikovat. V tomhle byl Peking určitě prozíravější než my. Na druhou stranu jeden z důvodů, proč je čínská podpora ruskému válečnému úsilí na Ukrajině velmi malá, spočívá v tom, že Čína je jako vývozce závislá na USA. Oni prodají střelný prach do Ruska, aby si z něj mohlo udělat náboje, drony prodávají Rusku i Ukrajině, ale na druhou stranu si Číňané uvědomují, že kdyby začali Rusku dodávat zbraně, okamžitě se stanou terčem sekundárních sankcí Západu a to si kvůli svému stavu ekonomiky nemůžou dovolit.

Takže Moskva s Pekingem se ani jen tak účelově nespojí?
Pro Čínu by bylo nejvýhodnější, kdyby konflikt na Ukrajině dlouhodobě zamrzl, protože by na ní Rusko bylo čím dál závislejší. Ale to se zase nelíbí ruským oligarchům. Mezi čínským prezidentem Si Ťin-pchingem a Vladimirem Putinem asi opravdu existuje jakási přátelská chemie, ale mezi jejich elitami panuje dlouhodobá nedůvěra. Stačí se podívat na východ, kde je z jedné strany přelidněná a po surovinách toužící Čína a na druhé surovinově bohatá a vylidněná Sibiř, to je situace z geopolitického hlediska velmi nebezpečná. Ve chvíli, kdy se naplní ta prognóza britských tajných služeb a Rusko se rozpadne, nebude pro Si Ťin-pchinga problém poslat na Sibiř nějaké mírové či humanitární síly, jež už tam zůstanou.

Na čem záleží, zdali budou ve 3. světové válce použity jaderné zbraně?
Tohle je dost těžké říct. Každý stát má svou doktrínu, kde vlastně deklaruje, za jakých situací jaderné zbraně použije. Čína například tvrdí, že by je nikdy nepoužila jako první. Beru to však tak, že to deklaruje v době míru. Kdyby stála na pokraji porážky v konvenční válce, možná by přemýšlela jinak. Rusko i USA připouštějí, že použijí jaderné zbraně jako první. USA definují svoje použití spíše podle toho, proti komu – a mluví kvůli Íránu i o zemích, které k držení jaderné zbraně směřují. Zajímavé v téhle souvislosti je, že Severní Korea trpí nějakou představou, že USA nepůjdou do války proti jaderným mocnostem, přestože Američané naopak jasně deklarují, že by to udělali.

Rusko funguje jinak a jeho doktrína mluví nejen o použití odvetném, ale také o případu použití v konvenční válce, jež by ohrožovala existenci Ruska jako státu. A to je právě moment, který se aktuálně tolik diskutuje v souvislosti s Ukrajinou. To, že je to vyjádřeno takhle mlhavě, je ovšem součástí strategického odstrašování. Země si jednak chtějí podržet určitý manévrovací prostor a jednak také chtějí své protivníky znejistit v tom, kde se asi nachází jejich pomyslná červená čára. V téhle „nukleární neprůhlednosti“ dosahuje mistrovství Izrael, o němž všichni vědí, že jadernými zbraněmi disponuje, ale on přitom ani nepřipouští, že je vlastní.

Kdo je na konvenční válku podle vás nejlépe připravený?
Momentálně se kritizuje nepřipravenost Západu, o jehož objektivních nedostatcích víme: jsou to např. nedostatečné kapacity na výrobu munice. V případě Číny zase všichni vychvalují, co všechno umí, a opravdu za uplynulých třicet let udělala velký pokrok v modernizaci všeho, včetně ozbrojených sil. Ale zkuste uhádnout, co Číně naprosto schází, čeho má Rusko málo, ale naopak USA na rozdávání.

Myslíte zkušenosti s válkami v zahraničí?
Přesně tak, zkušenosti s válkami. Protože Američané někde válčí v podstatě pořád. Rusové sice mají zkušenosti z různých lokálních operací – Čečensko, Krym, Donbas, Sýrie –, ale když se pustili do rozsáhlejší války na Ukrajině, ukázalo se, že spoustu věcí neumějí, protože se je neměli kde naučit. Rusové například nejsou schopni koordinovat velké letecké operace a řídit několik desítek letadel najednou, zatímco Američané tohle zvládají levou zadní, protože to dělají desítky let. A Číňané? Posílají v podstatě vojáky do mírových misí OSN a naposledy bojovali s Vietnamem roku 1979, a to dost neúspěšně, takže to nejsou asi nejlepší doporučení pro úspěšný boj proti USA v Pacifiku. My prostě doopravdy nevíme, jak na tom Čína je. Pokud ovšem budeme zohledňovat lidský faktor a zkušenosti, pak prognóza pro Čínu není zase tak pozitivní.

Jaká by asi byla v příštím konfliktu role české armády, která je součástí Severoatlantické aliance?
Především se NATO nevztahuje na Asii, a pokud by tam k nějakému konfliktu USA versus Čína došlo, pak předpokládám, že by Američané čekali relevantní vojenskou podporu od svých spojenců v regionu, tedy od zemí, jako jsou Austrálie, Japonsko nebo Jižní Korea. Mimochodem, faktická samostatnost Tchaj-wanu je pro Japonsko životní zájem, protože kolem něj procházejí všechny hlavní námořní obchodní trasy, na nichž je Japonsko závislé. Z evropských zemí by USA očekávaly pomoc od Britů, kteří mají relevantní válečné námořnictvo. Od ostatních evropských zemí by se očekávalo, že na Čínu uvalí sankce, možná by dodávaly munici. A co se týče případného konfliktu v Evropě, Česká republika má roli bezpečného týlu, což vyplývá z toho, že jsme obklopeni státy NATO a EU, přímý vojenský útok nám nyní nehrozí a na svém území máme obranný průmysl, který prodělává obrovský vzestup. Máme vývojové a výrobní kapacity, jaké spousta zemí nemá, takže kdyby došlo k hypotetickému konfliktu s Ruskem, my bychom představovali týl toho konfliktu. Vojáky do Pobaltí bychom zřejmě poslali, ale očekávala by se od nás především logistická podpora.

Ještě nedávno se říkalo, že Armáda ČR hraje v NATO prim v rámci chemického vojska. Ti by v Asii nebo na Baltu také pomáhali?
V případě, že by tam hrozilo nasazení takových zbraní, pak určitě ano, pořád v tomhle odvětví patříme na špičku. Ale přispěli bychom i v kybernetické válce – naši armádní hackeři se při soutěžních cvičeních standardně umísťují na medailových pozicích, takže si dovedu představit, že v případě války s Čínou by si Američané také mohli vyžádat jejich pomoc.

Setkávám se s názorem, že role záloh byla za minulého režimu jasnější. Věděly, kam se mají v případě vyhlášení války dostavit. Co si o tom myslíte?
Role aktivních záloh je dnes naprosto jasná. Aby tedy šli záložáci do boje, to by situace musela být hodně zlá. Aktivní zálohy slouží zejména k tomu, aby v případě války převzaly některé role, na něž je profesionálního vojáka škoda. V momentě, kdy mám tisíc vycvičených záložníků, můžu je vyslat hlídat vojenské objekty v České republice, a tím získám tisíc profesionálních vojáků, které pošlu na frontovou linii, jelikož na hlídání muničního skladu nebo řízení náklaďáku ze základny A na základnu B v Česku profesionálního vojáka nepotřebuji. Tohle je funkce záloh, převzít pomocné, podpůrné a týlové funkce.

Určitě by ovšem bylo záhodno do obrany státu zapojit více dobrovolníků, kteří o to mají zájem. Už se ostatně pracuje na spolupráci s držiteli zbrojních průkazů a určitě bych se snažil spolupracovat např.s modeláři a lidmi, kteří se pohybují kolem dronů. Tyhle lidi za komunismu podchytil Svazarm a byla to jedna z věcí, jež podle mě nebyly špatně. Takže by stálo za to vytvořit i organizaci, která by se tomu částečně podobala a zastřešila zájmové kategorie jako sportovní střelce, radioamatéry, kynology a podobně. Nabídlo by se jim zázemí výměnou za to, že v případě krize nebo živelní pohromy by státu pomohli, ovšem na rozdíl od komunistického Svazarmu by to mělo být zásadně dobrovolné, rozhodně nikdy ne povinné.

Myslíte, že armáda je pro mladé lidi dneska v něčem atraktivní?
Armáda má lákat, ne nutit, což je i základ nové náborové politiky Armády ČR. Když potřebujete do armády přilákat mileniály, tedy děcka, co vyrostla s mobilem a ovladačem PlayStationu v ruce, musíte jim nabídnout takříkajíc hračky jako právě drony, kybernetické válčení a družice. Pak tam mileniál půjde proto, že tohle v civilu nikdy mít nebude. Vždyť ajťák nemusí dohlížet na bezpečnostní kamery v supermarketu, může přes špionážní družici sledovat, co se děje na Sibiři. Samozřejmě to trochu zjednodušuji, ale tahle rekrutační strategie už se začíná implementovat a naše armáda určitě omladit potřebuje.

Abychom shrnuli vyhlídky 3. světové války – konflikt na Ukrajině její vypuknutí podle vás tedy nijak nepřiblížil?
Žijeme dekádu turbulencí a není vyloučené, že se ukrajinský konflikt stane spíš jakousi předehrou, stejně jako byla občanská válka ve Španělsku před druhou světovou válkou. Pokud třeba bude docházet k dalším nedostatkům v dodávkách obilnin, může to vést ke konfliktům v Africe. Také asi uvidíme, jaký to bude mít dopad na Čínu. Pokud Rusko utrpí zničující vojenskou porážku, mohlo by to soudruhy v Pekingu odradit od napadení Tchaj-wanu. Pokud by Rusové dosáhli něčeho, co by mohlo vypadat jako vítězství, naopak by to Číňany mohlo pobídnout. A pokud dojde ke zhroucení Ruska, může na jeho území vzniknout tucet konfliktů dalších. Až se totiž Rusko rozpadne na dvacet států, nebude to žádná legrace, jelikož deset z nich bude mít jaderné zbraně a my nebudeme vědět, kterých deset to je.

Myslíte, že by tu 3. světovou válku mohl rozpoutat někdo jiný než armády?
Obávám se, že mohl. A wagnerovci, kteří se koncem června obrátili směrem na Moskvu, nám trochu poskytují odpověď. Vždyť na území, jež Prigožinovi lidé ovládli, se nacházely sklady jaderných zbraní. Jedna věc je se jich zmocnit a druhá je být schopen je použít, což komplikují jakési technické pojistky. Ty ovšem není nemožné překonat. Začínají se tedy vracet noční můry 90. let, kdy nebylo jasné, kdo vlastně sovětský jaderný arzenál ovládá. Teď už zpětně víme, že informace o ztracených atomových hlavicích za Borise Jelcina byly jenom nepravdivé zkazky, jenže kdo ví, jak by to bylo teď. Tady ještě připomenu výrok Toma Clancyho: „Já se nebojím někoho, kdo má deset tisíc jaderných zbraní. Já se bojím toho, kdo má jednu.“

Lukáš Visingr, vojenský a bezpečnostní analytik

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.