COOLna

V roce 2011 Nejvyšší soud konstatoval, že není možné, aby byly děti odebírány z rodin ze sociálních důvodů, kvůli chudobě nebo nevyhovujícímu bydlení. Je-li rodina funkční, děti mají zůstat doma. Jenže praxe je jiná.

Odebrat dítě je v Česku možné až tehdy, pokud jiná opatření nevedla ke zlepšení podmínek. Potřeba je také vyslechnout názor dítěte, nařídil před dvanácti roky Nejvyšší soud.

V některé z forem náhradní péče je v České republice nyní zhruba 23 000 dětí do 18 let. Při celkovém počtu dětí v Česku kolem 1,99 milionu je to zhruba 1,2 procenta dětí umístěných mimo vlastní rodinu. Vyplývá to z analýzy Ministerstva školství ve spolupráci s Nadací J&T.

Podle dostupných údajů je Česká republika v míře umisťování dětí do institucionální péče mimo rodinu v evropském kontextu spíše nadprůměrná.

Není to však tím, že by čeští rodiče byli méně schopní než v jiných zemích, často se potýkají s podobnými problémy, ovšem nedostává se jim včasná pomoc. Český systém je totiž zaměřen více na řešení následků (odebrání dětí) než prevenci problémů, nedostatečně financuje prevenci, ale bohužel neefektivně platí vysoké výdaje za řešení následků.

Neplatí, že v některých místech jsou orgány sociálně-právní ochrany dětí (tzv. OSPODy) tvrdší a jinde zase mírnější. Mnohem blíž skutečnosti je, že v místech s většími problémy jsou úřady přetížené a kapacita sociálních služeb nedostatečná. A samozřejmě se nedostává pomoc s bydlením. „Zjednodušeně řečeno by stačilo soustředit energii na relativně malou část území,“ dodává jeden z autorů studie Jan Klusáček.

Následující graf shrnuje hlavní důvody, proč jsou děti odebírány z původních rodin. Zdaleka nejčastější důvody jsou sociální, v nichž se odráží nepříznivá ekonomická situace rodiny a s tím spojené sociální problémy. Exekuce, zadlužení, nezaměstnanost či jiné problémy ztěžují rodičům naplňování potřeb dětí, což se projeví jako zanedbávání péče. „Ukazuje se, že souvislost mezi podílem obyvatel v exekucích a mírou umísťování dětí do státní péče v ORP je velmi silná,“ říkají autoři studie.

Ohrožené děti a děti v různých typech nouze zachycuje hned následující graf. Počty jsou podle expertů velmi vysoké: jenom příjmovou chudobou trpí na 360 tisíc dětí, fakticky je tedy zasaženo více než každé páté dítě. Každé sedmé dítě pak čelí následkům exekuce ve své rodině. (Pozor, údaje v grafech nelze sčítat, neboť se u dětí mohou tyto jevy vyskytovat i souběžně.)

Souvislost finančních obtíží s další budoucností dětí je zřejmá: v oblastech s 12 % obyvatel v exekuci je podíl dětí v náhradní péči 3 %, zatímco tam, kde je 3,5 % obyvatel v exekuci, je dětí, které vyrůstají mimo původní rodiny, jen 0,6 %. Ekonomická situace rodin je tedy podle zprávy významným problémem přispívajícím k odebírání dětí v Česku.

Michal Ďorď je třicátník, který vystudoval mezinárodní vztahy na Anglo-americké vysoké škole v Praze. Pracuje jako expert v oblasti rozvoje sociálního bydlení, spolupracuje s vládními i nevládními organizacemi.
Do kojeneckého ústavu se dostal jako osmiměsíční a skončil v dětském domově až do svých dvaceti let. „V soudním rozhodnutí o mém umístění do ústavní péče jsem se po letech, když jsem se k němu dostal, dozvěděl, že jsem byl odebrán ze sociálních důvodů,“ říká Michal Ďorď, jehož životní příběh je veřejně známý. K tomu, aby mohl vyrůstat doma, stačilo jen to, aby rodina měla lepší byt. Ten, který tehdy obývali, neměl záchod ani sprchu – byly na chodbě.

Hlavní důvody jsou ale sociálně ekonomické, jak ukazujeme výše. V regionech s vyšším výskytem sociálních problémů, jako jsou exekuce, chudoba, nezaměstnanost, se situace rodin zhoršuje, což vede k častějšímu odebírání dětí.

Klíčovou roli v poklesu počtu dětí se zdravotním postižením ve státní péči pravděpodobně hraje to, že je jejich rodiče nechtějí umístit do ústavní péče ani za cenu vysokých osobních obětí.
Současně došlo v posledních 30 letech k rozvoji podpůrných služeb pro rodiny s dětmi se zdravotním postižením, jako jsou raná péče, denní stacionáře, odlehčovací služby a další služby.

Vyrůstání dětí mimo jejich původní rodiny, je totiž mnohdy nepříznivé – pokud vyjmeme případy zneužívaných či týraných dětí, u nichž je změna prostředí nutná.

V původní rodině mají děti příležitost vytvářet vazby a vztahy s biologickými rodiči, sourozenci a dalšími příbuznými. Tyto vazby jsou důležité pro emocionální a sociální rozvoj dítěte. Emoční podpora a péče je klíčová, aby se dítě cítilo bezpečně a milováno. V domácím prostředí se děti mimo jiné také učí budovat a udržovat mezilidské vztahy.
Podle statistik odcházejí české děti od svých rodičů v průměru ve 26 letech, zatímco většina dětí z dětských domovů opouští jejich brány už krátce po dosažení dospělosti. Děti vychovávané doma dostávají podle statistik větší šanci na lepší vzdělání, mívají lepší sociální oporu i celkové zázemí. Vyrůstání v původní rodině poskytuje dětem příležitost rozvíjet svou identitu a sebepojetí. Znalost jejich původu, kultury a rodinných tradic je důležitá pro jejich sebeuvědomění a sebeúctu.

Autoři a autorky studie poukazují na to, že posílení prevence a podpůrných služeb pro ohrožené rodiny, jako je sociální bydlení či služby typu SAS (sociálně aktivizační služby), by pomohlo snížit počet dětí odebíraných kvůli těmto důvodům.

„Nejdůležitějším úkolem pro Českou republiku, pokud jde o péči o ohrožené děti, je v tuto chvíli posílení podpůrných služeb pro rodiny – zejména v územích, kde se odebírá z rodin velká část z dětí -, které umožní, aby nebylo nezbytné umísťovat tolik dětí do státní péče,“ říkají autoři studie.

Už v roce 2009 ministerstvo vědělo, že je třeba systém transformovat a sjednotit, v předminulém volebním období plánovalo posílení prevence a přesun části peněz určené na ústavy do včasné pomoci a následné podpory rodin. Podle tehdejší ministryně Michaely Marksové (ČSSD) podmínkou provedení bylo sjednocení péče o ohrožené děti pod jeden resort, o kterou se dělí Ministerstva práce, školství a zdravotnictví. Tento záměr se ale nepodařilo prosadit.
„Mým cílem je, aby děti vyrůstaly v milujících rodinách a chci to podpořit, jak jen mohu, napsal v lednu 2022 ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. „V následujících měsících se chci intenzivně věnovat změnám legislativy, která se týká pěstounské péče a uvítám podněty z praxe,“ uvedl a letos představil novelu, která má zkrátit dobu čekání na pěstouny.

To je podle expertů krok dobrým směrem, ale zároveň upozorňují, že největší prioritou resortu by měla být prevence a podpora biologických rodin. „To je základní problém, který novela neřeší. Jde o to odstranit příčiny, které vedou k odebírání dětí z rodin, častokrát ze socioekonomických důvodů. Pomohl by například zákon o dostupném bydlení,“ říká Barbora Křižanová z iniciativy 8000 důvodů, jež pomáhá dětem bez domova.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.