COOLna

Archiv vzniká až tříděním a doplňováním metadat dovolujících snadné vyhledávání a zasíťování jednotlivých informací, které tak nekončí jako siroty. Člověk se musí vrátit jednou (a zarchivovat v příslušném systému dle vlastní chuti), aby se mohl vrátit vždy. To ale často nedělá, protože naráží na svou chamtivost. Zdrojů má nepřeberné množství a chce okusit všechny, trávit však nestíhá.

Mobilní fotografie úryvků z papírových knih i popisků výstav, podtržené pasáže v elektronické čtečce i aplikace pro četbu článků, screenshoty newsletterů i instagramových stories, poznámky v papírovém sešitu i aplikaci telefonu, lajky na Twitteru i Redditu. Všude se povalují kusy světa, které si tak hlasitě říkaly o zaznamenání, od té doby ale osaměle mlčí. Člověk totiž raději potkává nové, než aby skutečně archivoval. To je mentálně náročnější než pouhé podtržení, kterým se naopak v čase nevyčerpatelné digitální paměti nechá nádherně plýtvat – a tak podvědomě odkládat skutečné čtení či přemýšlení na později. Teď stačí vyfotit obrazovku!

Nastane však chvíle, kdy člověk náhle potřebuje informaci, s kterou se kdysi někde střetl a náhodou si setkání zapamatoval (většinu pokusů o záznam už dávno zapomněl, dokazuje mi teď třeba má sbírka screenshotů, které často vidím vlastně poprvé). Tehdy přichází nešťastné šmejdění po různých pseudoarchivech a nadávání na jejich rozhraní, které je vskutku bídné, hlavní podíl viny ale leží na absenci skutečného, jednotného, opečovávaného archivu, pro jehož správu se člověk nenachází vytouženou informaci znovu odhodlává. Co zbývá, když levná vnější paměť selhává a o té vlastní raději nemluvit. Člověk se proto pomodlí k velkému archiváři Niklasu Luhmannovia pustí se do přestavby svého informačního doupěte. Protože ale není německým sociologem, končí jako to zvíře, co „ani teď na samém vrcholu svého života není jediné úplně klidné hodiny“. Stále něco protéká.

Nejlépe celou záležitost shrnul francouzský básník a esejista Paul Valéry . „Chybí mi Němec, co bych dokončil mé ideje,“ píše ve svých Sešitech . Nejsem tak daleko. Mně v první řadě chybí Němec, co by archivoval mé lajky.

Jakub Jetmar