COOLna

Spekulanti přišli na způsob, jak z majitelů domů, které mají s někým napůl, dostat velké peníze. Odkoupí od jednoho ze spolumajitelů nemovitosti levně jeho polovinu a druhého pak vydírají, že si buď draze jejich podíl koupí, anebo mu do domu nastěhují problémové nájemníky, nebo jej prodají dál a bude mít komplikace, pokud bude chtít na domě cokoliv dělat. Případů jsou stovky.

Miroslav Hubený vlastnil se svou sestrou Alenou Rybákovou polovinu domu v malé vesnici nedaleko Písku na jihu Čech. Roky se spolu ale hádali a Hubený se v podstatě natruc rozhodl, že polovinu domu prodá. Od spekulanta, který ji od něj koupil, pak za půlku statku po rodičích dostal milion dvě stě tisíc. Odhadní cena celé nemovitosti byla šest milionů.

Spekulant se pak obrátil na sestru s tím, že jí nabízí původně bratrovu polovinu za 2,7 milionů korun.

„Jednou přivezl čtyři cikány a šel jim dům ukázat, jestli by si jej chtěli pronajmout. Strašně jsme se báli, že nám opravdu nastěhuje nějaké nepřizpůsobivé do domu a raději jsme nakonec polovinu koupili za 2,5 milionu korun,“ vypráví Rybáková. Hubený se dnes kaje, že nedomyslel, co se pak může stát. „Byl to šprajc, prostě mě nenapadalo, že to může takto skončit. Chtěl jsem mít klid od dohadů,“ popisuje.

To, že se objevují na trhu spekulanti s nemovitostmi, popisuje i dlouholetý realitní makléř Jan Václavek. „Všechny nabídky, které lidem chodí do poštovních schránek a kde se píše „vykoupíme vaši nemovitost, máme zájem o vaše pole, louky a pozemky“, jsou založeny právě na tom, že tyto firmy potřebují levně nakoupit a následně dráže prodat. A když někdo kupuje jen část nemovitosti s rizikem, že s druhým spolumajitelem může být problém, tak samozřejmě cena musí být více než lákavá, anebo musí mít jiný úmysl,“ říká Václavek.

Lidé, kteří se kolem tohoto byznysu s nemovitostmi točí, se velmi často v minulosti účastnili podobných obchodů založených na tom, že budou tlačit někoho k tomu, aby si jejich nemovitost koupil. Jenže místo spolumajitelů domů měli tehdy na mušce radnice a obecní úřady měst a obcí. Ve městě skoupili byty nebo chátrající nemovitosti a nabídli je městům. Se vzkazem: pokud ty domy nechcete, pronajmeme je problematickým či nepřizpůsobivým nájemníkům. Sázeli na to, že žádná radnice nestojí o to, aby se jí do katastru stěhovali lidé, se kterými budou problémy. Atak třeba Obrnice na Mostecku tehdy raději začaly byty skupovat dříve než překupníci.

A tak zastupitelé vyslali starostku a jejího zástupce, aby se účastnili dražeb, ve kterých jsou na prodej byty a koupili je dříve, než někdo jiný, kdo by na nich chtěl jen vydělat.

Existovaly však obce, které dostaly nabídku od spekulantů přímo. Třeba Strážný nebo Volary v českobavorském příhraničí dostaly od soukromých majitelů jasnou nabídku – jestli nechcete další problematické lidi, můžete si koupit bývalou bytovku nebo faru.

Zkušenosti s překupníkem poloviny domu má i sedmačtyřicetiletý liberecký podnikatel.

S jeho sestrou zdědili každý ideální polovinu bytu v Jičíně v Ruské ulici po jejich matce. Po šesti měsících se sestra rozhodla, že svou část nemovitosti prodá, kvůli rodinným neshodám bratra obešla a uzavřela smlouvu se společností Skayo Capital. Podle bratra, aniž by on cokoliv tušil.

„Šest měsíců po zahájení dědického řízení jsem měl přednostní právo odkupu poloviny bytu. Po půl roce už mě sestra oslovit nemusela, a tak bez jakékoliv informace prodala svou polovinu bytu firmě Skayo Capital. Udělala to natruc, asi to moc nepromyslela. Zaplatili jí jen 850 tisíc korun, částku dost pod tržní cenou,“ říká podnikatel. Firma ho obratem kontaktovala a polovinu domu nabídla k prodeji. Za 1,5 milionu. „Dostali mě pod tlak. Hrozili mi, že nechají o kupní ceně rozhodnout soud. Když jsem pak na soudní řízení kývnul, začali couvat,“ dodává. Polovinu matčina bytu nakonec získal za 1,3 milionu.

Skayo Capital odmítá, že by se dopustila čehokoliv neetického. „Řešíme situace, když například dům zdědí sourozenci, jeden obývá celou nemovitost a druhého tam nechce pustit, neplatí mu nájem. Ten druhý, který nemá šanci to používat, jde za někým jako my a nemovitost nám prodá za sumu, na které se dohodneme. Kupujeme to vždycky od lidí, kteří se s druhou stranou snaží dohodnout. A máme morální zásady. Nejdeme do obchodů, kdy v domě žijí staří lidé,“ říká Jakub Střeštík ze Skayo Capital.

Uznává, že po jejich vstupu do nemovitosti může být některý ze zbylých spoluvlastníků nešťastný.

„Ale nesnažíme se nikoho okrádat, nikoho netlačíme do ceny. Naše marže se nepohybují na dvojnásobku, to by byl byznys, který by dělal každý. Musíme platit právníky, nemovitost potřebujeme prodat s nějakou marží, ale určitě nedosahujeme dvojnásobku. Snažíme se vydělávat peníze, ale nikoho neokrádáme,“ doplňuje.

Před podobnými případy, kdy jeden spolumajitel bez vědomí druhého prodá část nemovitosti, v minulosti vlastníky chránilo předkupní právo. Pokud chtěl jeden ze spolumajitelů nemovitost prodat, jako prvnímu ji musel nabídnout spoluvlastníkovi, až pak zájemcům „zvenčí“. Toto právo bylo v roce 2014 zrušeno, aby následně od roku 2018 znovu platilo, ale tuto novelu občanského zákoníku odborníci kritizovali. V roce 2020 došlo znovu ke zrušení předkupního práva, až na případy, jako je třeba spoluvlastnictví, které vzniklo kvůli případné smrti, kdy mají v případě úmrtí spolumajitelé předkupní právo. Ale jen šest měsíců, poté zaniká. Spolumajitelům stačí v případě dědictví s prodejem půl roku počkat a pak mohou prodat svůj podíl komukoliv.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.