COOLna

Odejít – a nepoznat, že to možná ještě mohlo fungovat?

Anebo zůstat – a možná ztratit další čas?

Odejít – a pak zdálky sledovat, jak se náš protějšek změnil a dělá šťastným někoho jiného, zatímco my si vyčítavě hryžeme nehty, “proč jsme mu ještě jednou nevěřili”?

Anebo zůstat – a pak si vyčítavě hryzat nehty proto, že protějšek opětovně sjel do starých kolejí a my se na sebe zlobíme za to, že jsme mu ještě jednou věřili?

Zkušenost je to, co získáváme až poté, co jsme to potřebovali. Vědět tak dříve, zda má smysl ještě jednou vztahu věřit. Ale copak jsme schopni vidět do budoucnosti?

Jistěže jsme! Není nutné VĚŘIT. Úplně stačí VĚDĚT. Co tím chci říct?

VÍRA se skládá z nedostatku informací. Musíme věřit, pokud nevíme. Naopak VĚDĚNÍ znamená dostatek informací, potřebných pro rozhodnutí. Sice nemůžeme všechno ovlivnit, zejména druhého člověka, ale můžeme poznat, kdy má ještě další šance smysl – kdy nám má potenciál poskytnout ještě nějaké nové poznání nebo zkušenost.

Václav Havel řekl: “Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale ta jistota, že něco má smysl bez ohledu na to, jak to dopadne.” A přesně o to nám půjde: Kdy si vztah zaslouží ještě naději.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.