COOLna

Kvůli navržení Roberta Fremra do Ústavního soudu a jeho následné rezignaci kvůli minulosti v komunistické justici nabídl Petru Pavlovi hned dvakrát rezignaci. Nejprve tak poradce prezidenta pro právní a ústavní otázky Jan Kysela učinil osobně. Podruhé za celý konzultační panel, který se na výběru ústavních soudců podílí. Ani v jednom případě Kysela nepochodil, Pavel obě jeho nabídky smetl ze stolu.

Šéf katedry politologie a sociologie Právnické fakulty Univerzity Karlovy tak i po faux pas s Fremrem v prezidentových službách zůstává. Stejně jako bude i nadále tajemníkem Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, která se v minulosti často stavěla proti Pavlovým předchůdcům Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi. Brzy devětačtyřicetiletého Kyselu do ní svého času přivedl Petr Pithart, působí v ní už 26 let.

Sám by prý nyní ústavním soudcem být nechtěl. Ale do budoucna? „Není to nic, k čemu bych se upínal. Ale současně nechci říct ‚nikdy‘ se třemi vykřičníky,“ řekl Kysela.

Navzdory nynějšímu trapasu okolo v pondělí stažené nominace Roberta Fremra do Ústavního soudu zůstává Jan Kysela nejen šéfem prezidentova právnického panelu pro výběr ústavních soudců a tajemníkem senátní komise pro ústavu, ale také respektovaným oblíbencem velké části médií.

V roce 1998 Jan Kysela ve Sněmovně skončil a své působení plně přesunul do horní komory parlamentu. Pithart ho tehdy prosadil za tajemníka Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky, v níž Jan Kysela působí dodnes. „Sice je jen tajemníkem, ale dá se říct, že komisi po většinu času šéfuje,“ říká jeden z dlouholetých senátorů za vládní strany. „Samozřejmě to hodně závisí na tom, kdo je zrovna předsedou komise. Za Pitharta si dělal svoji agendu coby nesporný odborník, který je podle mě spíše liberálně levicového zaměření. Měl velké slovo za Jiřího Dienstbiera mladšího, nyní pod předsedou Senátu Milošem Vystrčilem také,“ dodává senátor, který si nepřál být jmenován

V Senátu si Jan Kysela nalezl také manželku, která dlouhá léta vede tamní organizační odbor. Horní komora svého času třeba také skoupila třetinu šestistovkového nákladu Kyselovy knihy Dvoukomorové systémy – teorie, historie a srovnání dvoukomorových parlamentů s vysvětlením, že ji – v češtině – budou rozdávat jako dary zahraničním delegacím.

Mezitím Jan Kysela sbíral tituly. Po Pithartovi se stal na právech šéfem politologické a sociologické katedry a v roce 2017 ho prezident Miloš Zeman jmenoval na návrh vědecké rady profesorem. „Miloš Zeman byl tehdy v dobrém rozpoložení. Říkal, že bojujeme na příliš mnoha frontách a že když Kyselu – na rozdíl od některých jiných, ke kterým měl větší výhrady – jmenuje, třeba to Jan Kysela ocení,“ vzpomíná jeden ze spolupracovníků bývalé hlavy státu.

Vůči bývalým prezidentům Klausovi se Zemanem totiž Jan Kysela v minulosti často vystupoval kriticky. Podle některých byl jedním z hnacích motorů nejrůznějších právních iniciativ mířících proti nim ze Senátu. Kysela však odmítá, že by se podílel například na senátních žalobách na Zemana. „Jednu jsem četl, druhou také, možná jsem k ní měl nějaké připomínky, ale rozhodně jsem nebyl jejím tvůrcem. Že jsem kritizoval Václava Klause a Miloše Zemana, bylo vždy vztaženo k nějakému konkrétnímu konání či nekonání prezidentů,“ líčí Kysela.

Kvůli své údajné dvojí roli v případě pokusu o aktivaci článku 66 zbavujícího prezidenta pravomocí po jeho hospitalizaci na podzim 2021 se však měl podle Zemanových právníků podílet na „sabotáži“ či „pokusu o puč“, jak to Zeman nazval.

Když totiž šéf Senátu Miloš Vystrčil neuspěl u tehdejšího kancléře Vratislava Mynáře se žádostí ohledně prezidentova zdravotního stavu, obrátil se s žádostí o lékařské stanovisko přímo na Ústřední vojenskou nemocnici.

K překvapení mnohých Vystrčil zakrátko obdržel krátké stanovisko, že Zeman „není v současné době schopen vykonávat žádné pracovní povinnosti“. Prezidentova prognóza je údajně hodnocena jako „krajně nejistá, a tím i možnost návratu k výkonu pracovních povinností v následujících týdnech je hodnocena jako málo pravděpodobná“.

Kyselu později Zemanovi lidé vinili, že byl jedním z hlavních architektů jak požadavku ze Senátu, tak následné odpovědi z nemocnice, která samozřejmě krátce poté „unikla“ na veřejnost. Sám Kysela totiž v té době přiznal, že s ředitelem ÚVN Miroslavem Zavoralem o věci telefonicky mluvil. Popsal, že šlo o „jeden jediný telefonát, který zabral dvě až tři minuty“.

Sám dnes jakékoli spekulace o svojí tehdejší „dvojroli“ odmítá. Byť v té době s oběma stranami hovořil. „Nic z toho není pravda. Jako zaměstnanec Senátu jsem se podílel na přípravě senátních usnesení, respektive usnesení ústavní komise. Pokud jde o Ústřední vojenskou nemocnici, byl jsem pouze adresátem telefonátu pracovníka ÚVN, který se mě ptal, zda si myslím, že má Senát na tu odpověď nárok,“ líčí Jan Kysela.

A dodal. „Upozornil jsem ho, že jako senátní zaměstnanec asi nebudu úplně nestranný, ale že má-li mít celá ústavní procedura smysl – tedy role Poslanecké sněmovny a Senátu při kontrole výkonnosti či nevýkonnosti prezidenta republiky, tak nemůže být ponecháno na úvaze prezidenta republiky, jestli nějaké informace poskytne, či neposkytne. Protože jinak by se tento institut úplně obsahově vyprázdnil. Že asi není nutné, aby ÚVN dopodrobna informovala o diagnózách, ale že je v souladu s ústavou, když informuje, jaký je zdravotní stav prezidenta republiky,“ pokračuje.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.