COOLna

Peter Clothier potřeboval litr vodky. To nebylo tou dobou nic divného; potřeboval litr vodky každý den. Psal se rok 2020 a pětapadesátiletý (tehdy již bývalý) zaměstnanec americké finančnické firmy Computershare se už šest let vyrovnával s následky nejčestnějšího a zároveň nejdestruktivnějšího kroku své kariéry. Tehdy, v roce 2014, začal upozorňovat na korporátní nešvar; stal se tím, pro co má moderní čeština jen neohrabané slovo oznamovatel (v minulosti jsme naopak měli možnost poznat takových výrazů habaděj) a pro co se mezinárodně vžil anglický termín whistleblower.

Tito lidé někdy získají slávu a peníze. Tak se stalo například zaměstnankyni obří americké energetické firmy Enron, jíž svědectví proti zaměstnavateli před bratru dvaceti lety vyneslo portrét na titulní straně časopisu Time. Jindy vás v hollywoodském velkofilmu hraje Russell Crowe, jako se to povedlo Jeffreymu Wigandovi, biochemikovi ve službách tabákové firmy Brown & Williamson, který rozhlásil, že vedení tají návykovost kouření. Někdy dokonce dostanete pohádkové bohatství – jako člověk, jemuž letos v květnu přiřkla americká Komise pro dohled nad obchodem s cennými papíry (SEC) rekordní odměnu ve výši 279 milionů dolarů.

Ale daleko častěji se stane, že potřebujete litr vodky, protože Time, Russell Crowe – a překvapivě i SEC – mají jiné starosti. Většinu whistleblowerů bohatství ani věhlas nečekají. Mnozí z nich si zničí osobní vztahy, přijdou o práci, jsou rozčarováni, když jejich velká odhalení nedojdou sluchu. Od doby, kdy zmíněná komise před více než deseti lety zahájila svůj whistleblowerský program, obdržela více než 64 tisíc tipů a stížností. Do konce loňského roku dostalo peníze jen 328 jejich autorů. Je to lepší než loterie – ale také to nese daleko větší rizika.

Daniel Deyl

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.