COOLna

V 70., 80. letech se hodně vyráběl sektorový nábytek. Byly tři nebo čtyři typy obývacích stěn. Ty nám sem dárci hodně vozí, a musím říct, že klienti si je moc neberou.
Dřív měl nábytek sloužit třeba třem generacím. Dnes už se z něho stala taková houska na krámě. Dnešní šatní skříně vydrží třeba dva roky.
Lidé ale chtějí moderní nábytek, jen si neuvědomují, že jim vydrží pár let. Kdežto nábytek z 60., 70., 80. let byla ještě poctivá truhlářská práce. A my ho tady máme hodně a v dobré kvalitě. Což ostatně dokládá, že vydrží.
A s kolegou skladníkem, který je truhlář, lidem radíme, jak si tenhle nábytek upravit, obrousit a natřít na barvu, jakou si kdo přeje.

Mně připadá, že se zatím nevymyslelo nic lepšího než nábytek z 80. let. Tehdy se nábytek profesionálně klížil velkými ztužidly, na spoje se používaly kolíky. Takový nábytek je pevný, ještě nás všechny přežije.
Dnešní nábytek je udělaný tak, že si ho přivezete domů v krabicích a pak si ho složíte pomocí spojovacích zámečků. A spojovací materiály jsou přizpůsobené tomu, aby to zvládl dát dohromady každý a nepotřeboval na to moc síly a vědomostí. A taky to podle toho vypadá. Takové skříňky se při prvním nebo druhém převozu začnou viklat.

K 31. 12. 2021 jsme přijali 5009 kusů bytového vybavení. A kdyby nábytková banka v Praze nefungovala, tak by těch 5009 kusů bylo nejspíš spálených. Úplně zbytečně.
Ve střední Evropě se za rok 2018 spálilo 35 000 tun použitelného nábytku. Když se to přeorientuje na lidi, kterým by ten nábytek mohl pomoct, tak je to win-win.

Najednou můžeme darovat maximálně 15 kusů bytového vybavení. Je to kvůli placení darovací daně. Každý člověk, který dostane dar v hodnotě vyšší než 15 000 Kč za zdaňovací období, musí zaplatit daň. My se snažíme, aby se naši klienti placení darovací daně vyhnuli. Proto máme jenom 15 položek. Dokážeme si obhájit, že jedna položka se vejde do 1000 Kč.

Specializujeme se jenom na Prahu. A denně mám několik telefonátu od lidí z celé České republiky, kteří by potřebovali pomoct. Ale my nemůžeme – už jenom samotná Praha je obrovské sousto. A ještě se vrhat do Středočeského kraje a do celé České republiky, na tom bychom si vylámali zuby. A ani na to nemáme rozpočet.
Ale na druhou stranu na to nejsme sami, existuje skvělá nábytková banka v Libereckém kraji, v Brně a v Českých Budějovicích.
Navíc teď roste i trend práce s použitými věcmi, ať už se bavíme o re-use centrech nebo swapech. A puntíků na té mapě je víc a víc, a já z toho mám velkou radost. Protože dřív nebo později budeme muset s použitým materiálem pracovat. Jestli nebudeme dávat věcem druhý dech a nezužitkujeme je úplně do posledního kousíčku, tak se za chvíli budeme brodit v odpadcích.

Jakou nejkurióznější věc jste přijali?
Jednou nám dárce přivezl pravou kopii obrazu Renoira. Teď ho má v bytě jedna seniorka, asi úplně neví, o jaký klenot se jedná.
A úplně na samém začátku nábytkové banky nám přijelo velké auto se starožitným nábytkem. Nábytek z první republiky, u obchodníků se starožitnostmi by to mohlo mít cenu třeba sto tisíc. Pánovi to bylo jedno, prý s tím nechce mít žádnou práci. ‚Tady to máte a já jedu‛. Klienti netušili, jak jsou ty kousky, které si odváží domů, cenné. Ale my jako nábytková banka na cenu nehrajeme.
Pak v důsledku pandemie covidu rušila jedna dárkyně úplně celé hodinářství. Přijelo velké auto se 70 hodinami. Mrzí mě, že dárkyně musela hodinářství zavřít. Zároveň mohla hodiny rozprodat někde na e-shopu. Ale rozhodla se nám je přivézt. A klienti byli úplně šťastní.
A měli jsme i nábytek z organizace Lumos Foundation, kterou založila spisovatelka Joanne Rowlingová. Přivezli hromadu stolů. A já pak klientům říkám, že tenhle stůl je od Rowlingové, říkáme ji stoly od Harryho Pottera. A klienty těší, že má jejich nový nábytek příběh.
Nebo jsme tu měli noční stolky od Daniela Hůlky. Byly designové, ale funkčností naprosto zbytečné. Ale díky tomu, že to byla designovka s příběhem, tak si to klienti vzali.

Tomáš Valenta, vedoucí nábytkové banky pro Centrum sociálních služeb Praha

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.