COOLna

Naštvaná a pomstychtivá mrcha, která se pomstí muži jen proto, že se jí nelíbil sex nebo že se zlobí. Tak někteří rádi vykreslují obraz ženy.

Statistiky však mluví přesně opačně – falešných udání je pouze do deseti procent.

Falešné obvinění ze znásilnění je argument, který se často objevuje v diskusích o zpřísnění trestů, ale slouží také ke zlehčování situace nebo jako způsob, jak dát najevo nedůvěru obětem. Výrok policejního prezidenta, že se setkává s „velkým, velkým počtem vymyšlených znásilnění“, proto vyvolal vlnu kritiky.

Výzkumů o falešných oznámeních je přitom poměrně hodně a dokládají, že jich je minimum. Drtivá většina se shoduje na číslu pod deset procent, zpravidla však spíše nižším.

Například podle shrnutí české publikace Stop znásilnění tvoří falešná obvinění šest až deset procent případů nahlášených znásilnění a přesvědčení, že jich je většina, je stále přítomný mýtus.

Studie z roku 2009 ze třiatřiceti evropských zemí došla na základě analýzy rozsudků z let 2001 až 2007 k rozsahu od čtyř do devíti procent. K osmi procentům došla třeba v případě Velké Británie.

Rozsáhlá skotská studie z roku 2005 o falešných obviněních znásilnění dospěla k závěru, že číslo 8 procent z 2 264 případů studovaných během dvou let také není přesné. Do rozhodnutí rovněž vstupovaly také případy, kdy byla oběť označena za nedůvěryhodnou. Studie tak mluví o pouhých třech procentech.

K čtyřem a půl procentům došla výzkumnice Cassia Spohn a její tým v roce 2008. Tuto práci kritizovalo státní zastupitelství v Los Angeles, které na zprávě původně spolupracovalo. Ti Spohn obvinili, že má „ideologickou zaujatost vůči obviněným“ a „nedokáže pochopit systém trestního soudnictví v okrese Los Angeles“.

Australský výzkum kriminoložky Biancy Fileborn z Univerzity v Melbourne pak došel k číslu 5 procent. Fileborn upozorňuje, že toto číslo nutně nemusí ukazovat skutečné počty – mohou se tam totiž dostat i případy, kdy policie obvinění vyhodnotí jako falešné například kvůli nedostatku důkazů nebo proto, že nahlašovatelku vyhodnotí jako nedostatečně důvěryhodnou.

Také podle výzkumnice je ve společnosti rozšířená obrovská mylná představa, že falešná oznámení jsou běžná. „Mýtus má pravděpodobně kořeny v misogynii, sexismu a historických stereotypech o důvěryhodnosti žen v systému trestní justice,“ dodává.

V případě britských dat je zajímavá analýza serveru 4 News, ze které vyplývá, že muž má větší pravděpodobnost, že bude sám znásilněn, než že ho někdo falešně obviní. Data vycházejí z průzkumu kriminality v Anglii a Walesu, podle kterého se do března 2017 odehrálo zhruba osm tisíc znásilnění mužů. Tudíž průměrný dospělý muž v Anglii a Walesu ve věku mezi 16 až 59 let má 0,03procentní šanci, že bude znásilněn.

Proti tomu stavějí počet lidí stíhaných za křivá obvinění ze znásilnění, kterých bylo za rok 35. Podle nich je pak šance, že bude muž falešně obviněn, 0,00021281procentní. Je tedy 230krát vyšší pravděpodobnost, že muž sám zažije znásilnění, než že bude terčem falešného obvinění, píše server.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.