COOLna

Právě do Dětské psychiatrické nemocnice v Lounech (DPN Louny) se v roce 2020 dostal šestnáctiletý Lukáš s diagnózou autismu a obsesivní kompulzivní poruchou. Po propuštění z nemocnice přestal mluvit. Podle matky za to může trauma z hospitalizace.

Na alarmující stav upozornil ombudsman i zřizovatel zařízení, kterým je ministerstvo zdravotnictví.

„Těžko říct, co se mu odehrává v hlavě. Člověk to může přikládat poruše, ale z hospitalizace může mít trauma, které bude trvat roky, jestli se z toho někdy dostane,“ míní matka chlapce, který dva roky po hospitalizaci stále nemluví.

Další anonymizované případy dětí, kterým nebyla poskytnuta adekvátní péče, zmiňuje ombudsman ve zprávě z návštěvy zařízení z roku 2021.

Ředitelka lounské nemocnice Nikol Přibilová některé z vytýkaných nedostatků připouští. „Tady máme ty zašupovačky, které jsou teda blbé a víme to všichni… Není to ideální, ano,“ říká a ukazuje na zašupovací dveře u toalet, jeden z hlavních technických nedostatků budovy, který kritizoval ombudsman po návštěvě zařízení v roce 2021. „Podmínky zasahují do důstojnosti dětí a hraničí se špatným zacházením,“ uvádí v závěrečné zprávě z návštěvy.

Zpráva kritizuje také mříže na oknech. „Představují vězeňský prvek, který může mít vliv na pohodu dětí i na to, jakou roli si v nemocnici osvojí.“

Podle Přibilové jsou mříže v současné době jediným možným řešením. „Je to čistě z praktického hlediska, chtěli bychom speciální okna, nejlépe novou budovu a fungující vzduchotechniku,“ podotýká.

Ředitelka popisuje, že hlavní problém je to, že nemocnice sídlí v pronajaté budově. „Potřebovali bychom, aby nás daleko víc podporoval zřizovatel, nemáme vlastní budovu, jsme v nájmu a kvůli tomu se nedají dělat stavební úpravy. Nemůžeme investovat do cizího majetku,“ vysvětluje v kanceláři, kde vykonává ředitelské povinnosti, když se zrovna nestará o malé pacienty, protože v nemocnici chybí personál.

„Ministerstvo zdravotnictví si plně uvědomuje složitou situaci v oblasti dětské a dorostové psychiatrie, rovněž si uvědomujeme nevyhovující postavení DPN Louny, která sídlí v pronajatých prostorách, neboť tento fakt omezuje investice do zvyšování kvality poskytované péče. Zatím se ale nepodařilo najít alternativní řešení a DPN Louny představuje jediné psychiatrické lůžkové zařízení pro děti a dorost v Ústeckém kraji,“ sdělil mluvčí ministerstva Jakob.

Podle ministerstva je nedostatek dětských psychiatrů zapříčiněn nastaveným systémem vzdělávání. „Dětská psychiatrie byla až nadstavbou na obor psychiatrie pro dospělé formou atestace. Od roku 2015 je dětská psychiatrie samostatným oborem, čímž se usnadnilo vzdělávání lékařů v tomto oboru a vzrostl i počet lékařů, kteří vstoupili do samostatného oboru dětské psychiatrie. Uvědomujeme si, že i díky generační obměně je stále počet dětských psychiatrů nedostatečný,” uvedl mluvčí Jakob.

Zástupci z kanceláře veřejného ochránce práv zařízení navštívili v roce 2021 a v závěrečné zprávě upozorňují na případy „špatného zacházení“ v případě použití omezení jako je například kurtování nebo umístění do izolační místnosti. „Špatné zacházení shledávám i v případě dívky, která byla umístěna s přerušeními v místnosti určené k bezpečnému pohybu více než měsíc. Nemocnice byla přesvědčena o tom, že tuto dívku měla přijmout, nebyla však pro ni schopna vytvořit podmínky, které by jí umožňovaly bezpečný pobyt mimo omezení,“ stojí v dokumentu.

Zpráva veřejného ochránce také kritizuje nemocnici za délku některých omezení. „Ve zdůvodnění použití omezovacího prostředku není vždy jasně popsáno, jakému ohrožení má omezení předejít a některá omezení trvala i v situaci, kdy bylo dítě podle záznamů ve zdravotnické dokumentaci klidné,“ popisuje veřejný ochránce práv.

Umístění na izolaci je podle zákona o zdravotních službách jeden z omezovacích prostředků spolu s kurtováním a farmaky. Zuzana Durajová, lidskoprávní právnička, která se dlouhodobě zabývá právy lidí s duševní nemocí, upozorňuje, že česká legislativa neurčuje rámec pro používání omezovacích prostředků u dětí.

„U nás není jak používat omezovací prostředky u nezletilých. Platí pouze obecná právní úprava, ale žádný zákon je přesněji nedefinuje. Právní úprava chybí i přesto, že děti jsou v tomhle zranitelnější a důsledky i režimových opatření mohou mít psychický i fyzický dopad na dítě,“ upozorňuje Durajová.

Na používání omezovacích prostředků existují doporučení Evropského výboru pro zabránění mučení. Podle nich by omezení pacienta mělo trvat co nejkratší dobu, a to spíše v řádu minut než hodin. U dětí pod šestnáct let se použití mechanických omezovacích prostředků jako izolace a kurtování nedoporučuje vůbec.

Podle OSN „může jakékoliv použití omezovacích prostředků na lidech s duševním onemocněním potenciálně naplňovat definici mučení při špatném zacházení“. V minulosti byly popsány například případy 12 let kurtované pacienty z opavské nemocnice a pacienta Marka, který strávil týden v izolační místnosti.

V utajovaných dokumentech z návštěv psychiatrických zařízení v roce 2018, které se podařilo získat, stojí, že lounská nemocnice nedisponuje komfortním pokojem, který by nebyl zamykán a který by mohl uživatel využít ke zklidnění. Zaměstnanci nejsou podle dokumentů proškolování v deeskalačních technikách, ani se tomuto tématu zařízení nevěnuje.

Členka hodnoticího týmu ministerstva zdravotnictví, která v roce 2018 zařízení navštívila, potvrdila, že používání omezovacích prostředků v případě dětských pacientů je obzvlášť problematické, protože nezletilí pacienti nemají vůbec žádnou moc za sebe rozhodovat.

„Veškerou odpovědnost za děti mají zákonní zástupci a nemocnice. Pokud s hospitalizací nesouhlasí, tak už jen samotná hospitalizace je pro dítě silným omezením. Použití dalších omezovacích prostředků je v mnoha případech závažnou zátěží na psychiku,“ komentuje členka ministerské komise.

Podle členky hodnoticího týmu chybí zákon, který by striktně definoval používání omezovacích prostředků u dětí.

Celkový stav psychiatrické nemocnice v Lounech hodnotí jako „absolutně nevyhovující potřebám dětí“. „Vždy přemýšlím o tom, jak vypadají jiná dětská oddělení, například onkologie, to je ve srovnání s dětskou psychiatrií jak nebe a dudy. Nebyly tam ani základní věci, jako například dodržené standardy výšek umyvadel pro děti.“

Členka ministerské komise hodnotí pozitivně přístup personálu nemocnice. „Bylo vidět, že se personál opravdu snaží a na dětech jim záleží. Kvalitu péče však omezovala tvrdá režimová opatření, jako například bodový systém.“

Pravidla bodového systému jsou popsaná na nástěnce na chodbě v nemocnici. Děti mohou ztratit body například odmítnutím zapojit se do denních aktivit nebo použitím sprostých slov. Získat body mohou pomocí personálu nebo za dobré výsledky ve škole.

Podle ředitelky nemocnice je bodový systém jedno z režimových opatření. „Je to takové orientační, mají základní povinnosti, jako je vstát, ustlat si, jít na rozcvičku a udržovat si pořádek na pokoji, snažit se neprat, neposlat personál někam anebo alespoň ne mockrát,“ říká.

Na dotaz, zda režimová opatření fungují, odpovídá, že jak na koho. „Adolescenti vás s tím občas pošlou tam, kde slunce nesvítí anebo dál,“ přiznává. A dodává, že režimová léčba je důležitá.

Podle členky ministerské komise však bodový systém je pro dětské psychiatrické pacienty nevhodný. „Popíráte tím jakoukoliv individualizaci péče. Na táborech se děti také bodují, ale tohle není tábor a nemá tam platit stejný léčebný režim. Nemocnice argumentuje, že bodový systém je součást léčebného procesu, ale to by každé dítě mělo mít svůj vlastní bodový systém, protože každé dítě potřebuje individualizovanou léčbu.“

Na bodový systém poukazuje jak ministerstvo ve zprávě z roku 2018, tak veřejný ochránce v čerstvě publikované zprávě z návštěvy zařízení v roce 2021.

Ministerstvo ve zprávě kritizuje, že „bodový systém značně omezuje některé aspekty života uživatelů (komunikace s rodinou a přáteli apod.)“. Autoři zprávy dále kritizují, že bodový systém nezohledňuje věk a individuální potřeby dětských pacientů a že body jsou strhávány i například za absenci gumičky ve vlasech při jídle u dívek.

Ombudsman dále kritizuje způsob, kterým je používání mobilních telefonů navázáno na systém bodového hodnocení, že v případě, že dítě nedosáhne minimálního počtu bodů, může být používání mobilního telefonu omezeno na patnáct minut místo jedné hodiny.

„Nestane se tak, že by bylo dítě od mobilního telefonu a možnosti zavolat rodičům úplně odstřihnuto. I přesto nesouhlasím s tím, aby byla dětem možnost kontaktu s vnějším světem omezována hodnoticím systémem,“ píše ombudsman. „Apeluji na nemocnici, aby od této praxe upustila a dětem s nízkým počtem bodů umožňovala používání telefonu ve stejném rozsahu jako ostatním.“

Na rizika používání bodového systému v nemocnici upozorňuje také právnička Durajová. „Některé nemocnice mají tendence zavádět bodovací systémy nebo například to, že se dětem nedovoluje používání telefonu. Taková opatření by se měla používat jen v těch nejnutnější případech,“ míní Durajová.

Podotýká, že zákaz telefonů také není vhodný z pohledu mezinárodního práva. „Rozumím tomu, že v odůvodněných případech, například když by dítě kontaktovalo osoby, které mu v minulosti ubližovaly, tak je takové opatření vhodné. Plošně zakazovat telefony je však špatně.“

Jenže podle primáře dětské a dorostové psychiatrie Tomáše Havelky sahají problémy dětské psychiatrie dál než jen za dveře lounské nemocnice. „Dostupnost psychiatrické péče zkolabovala,“ říká Havelka. Míní, že to není jen o kvalitě péče, ale především o její dostupností. „Děti, které potřebují psychiatrickou péči, tak v mnoha případech, možná bych řekl ve většině případů, ji nedostanou včas. Oni ji nakonec dostanou, ale třeba za rok.“

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.