COOLna

Odborníci upozorňují, že čím víc nestabilních zdrojů bude v distribuční soustavě, tím větší nároky na ni budou a tím dražší bude elektřina. Souhlasíte?
Zmiňovaní odborníci si neuvědomují, že s lokální akumulací může dodávat fotovoltaika do sítě i v noci. Problém spočívá také v tom, že distributoři dnes fungují na zvláštním obchodním modelu. Velmi zjednodušeně řečeno, vezmete cenu všech kabelů distributora a pár procent z jejich hodnoty je jeho garantovaný zisk bez jakékoliv konkurence. Distributor chce mít co nejvíce kabelů a nemá potřebu šetřit, nedostane nic extra za to, že síť zlepší. Chybí motivace pro inovace a legislativa, která teď nicméně vzniká.

Jak je to s těmi nestabilními zdroji, zvýší účet za elektřinu?
Pokud budete připojovat občasné zdroje, tak ano, distribuce se zdraží. Pokud budete aplikovat moderní metody řízení a decentralizaci, tak se účet za elektřinu naopak sníží, protože omezíte špičky. Dnes je distribuční síť postavená na nějakou amplitudu, extrémní stavy jsou dosahovány jen pár hodin do roka, ale platíme je celý rok.

Ale jak to změnit? Vypínat lidem elektřinu v době špičky?
Představte si to jako dopravu v pátek odpoledne, kdy někteří mohou nebo chtějí odložit cestu, nebo ji naopak uskutečnit dříve. Zákazníkům nemůžete elektřinu prostě nedodat, ale můžeme flexibilní spotřeby odložit. Když tam přidáme faktor řízení, dostaneme do stávajících sítí elektromobily, obnovitelné zdroje, akumulaci, tak do země vůbec nebudeme muset kopnout, protože kabelů máme opravdu dost. Jenom potřebujeme udělat takzvaný peakshaving, tedy vyhlazování špiček, které dělají v systému problémy a nechtěné náklady. Cílem je přejít z vysoké amplitudy na nízkou.

Distributoři uvádějí, že na některých místech Česka došla kapacita pro připojování nových solárů. Proč se to podle vás děje?
Domácí fotovoltaické elektrárně o výkonu deseti kilowattů (kW) distributor rezervuje kapacitu deset kW. Moc nezohledňuje, že elektrárna to prakticky nikdy do sítě nedodává, protože třeba lednička elektřinu spotřebovává, i když jste na dovolené.

Současně je v síti mnoho spotřebičů, které lze řídit a zajistit, aby se elektřina spotřebovala v rámci stejné trafostanice a omezily se ztráty na vedení. Jenže distributor to počítá tak, že máte 10 kW fotovoltaiky, takže 10 kW rezervovaného příkonu, i když tohle množství nikdy prakticky nedodáváte a kvůli tomu je zbytečně zablokovaná celá síť.

Jak to víte?
Měřili jsme to klešťovým měřičem například ve Střelicích u Brna, kde jsou zakázané přetoky. Tam, kde jsou smyčky v rámci rozvodných sítí, kabely nebyly zatížené ani na 40 procent. A to byl slunečný den, červenec, evidentně všichni někde u vody, žádná spotřeba. Distributoři si zkrátka nechávají strašně velké rezervy.

Asi to dělají taky kvůli bezpečnosti soustavy.
Nebo je to o tom řízení, které dnes nedělají. Ale rozhodně se kvůli novým fotovoltaikám na střechách rodinných domů nemusí překopávat kabely. To má smysl jen v těch místech, kde je kabel dlouhý a vy jste na jeho konci, ale to je naprostá minorita případů. Částečně je taky problém v tom, že kapacitu pro malé zdroje, které mohou stát ještě letos, v síti často blokují rezervované výkony velkých projektů, které nemusí stát ani za tři roky. Jde o spekulativní rezervace a trpí na to hlavně jižní Morava.

Co by distributoři mohli udělat?
Základem je povolit síťová bateriová úložiště. Kdykoliv bude elektřina přebývat nebo chybět, zapojí se baterie, která bude zároveň sloužit jako záložní zdroj. Bateriová úložiště mohou stavět komunity, obce i komerční subjekty.

Budoucnost energetiky je o decentralizaci a „prosumerech“, tedy o uživatelích, kteří jsou zároveň spotřebitelé i výrobci, byť jen třeba vracejí v noci do sítě elektřinu uloženou přes den. Dřív či později bude prosumerem každý, každý bude schopen dodávat do sítě elektřinu v okamžiku, kdy bude nedostatková. A teprve až všechny tyto decentralizované kapacity budou vyčerpané, teprve potom se budou zapínat fosilní elektrárny.

Jenže bateriová úložiště mohou posloužit jen jako krátkodobá akumulace. Na zimu si do nich elektřinu uložit nemohu.
To ano. Opravdová sezonní akumulace je zatím svatým grálem energetiky. Ta teprve přijde, nebo možná dříve bude hotový supergrid. To je idea pro rok 2050 a dál, kdy budou pospojované všechny světové distribuční sítě HVDC vedením (vysokonapěťový stejnosměrný přenosový systém). Myšlenka je taková, že vám neustále někde na planetě Zemi fungují občasné zdroje. Svítí slunce, fouká vítr, tečou řeky a je příboj, takže vy vlastně ani nepotřebujete akumulaci, protože vždycky můžete energii posílat z místa, kde je, do oblastí, kde naopak chybí.

To zní hodně ambiciózně.
A to se ještě nebavím o té nejvíc sci-fi variantě, kdy na oběžné dráze rozprostřete fotovoltaické plachty a energii budete posílat na zem bezdrátově. Ale to jsou opravdu věci uskutečnitelné až někdy po roce 2060. Je potřeba se na ně dívat jako na vizi, kam směřujeme.

Teď máme energetiku založenou na parních strojích. Sto padesát let jsme na tom moc nezměnili, princip je pořád stejný. Potřebujeme přestat pálit fosilní paliva, protože je to energie na dluh, který splácíme změnou klimatu. Slunce svítí každý den už nějakých 4,5 miliardy let a dalších sedm miliard bude. Za mě je to zkrátka nejspolehlivější zdroj a pokrok ve fotovoltaických technologiích a bateriích je podobný jako v počítačích nebo mobilech.

Ještě před supersítí má být hotová takzvaná chytrá síť (smart grid). Co to vlastně je?
Něco jako paní Colombová. Všichni vědí, že existuje, ale nikdo ji neviděl. V Česku se o tom mluví nejméně od roku 2015, pár projektů na nějaké řízení tu je, ale pořád naprostá většina odběrných míst poskytuje data operátorovi trhu jednou za rok a z toho se počítají velmi hrubé odhady o průběhu spotřeby.

Co by to tedy mělo být? Mám si představit elektroenergetické datové centrum, které každých patnáct minut posílá údaje o spotřebě a výrobě?
Patnáctiminutový blok je podle mě vlastně už přežitá věc. Já bych raději mluvil o AI gridu, který je řízen umělou inteligencí, jež si data bere z predikcí o spotřebě a o počasí. A dokáže spotřebu i nulovat. To třeba znamená, že se vám zapnutí myčky posune o dvacet minut, protože nejdřív musí domýt sousedova myčka. Jde o zmiňovaný peakshaving.

Taky je to o tom řídit svou spotřebu, nebo si připlatit. Dnes vždy, když chcete, dostanete ze zásuvky elektřinu, vždycky to funguje. Je to podobné, jako kdyby dálnice do Brna měla šest pruhů – pak by se tam všichni vždycky dostali. Jenže ona má jenom dva pruhy a občas se to prostě ucpe.

Kdy podle vás bude v Česku síť řízená umělou inteligencí?
Musí být do konce desetiletí. Domácnosti mají už dnes běžně bojlery, tepelná čerpadla, elektromobily a další spotřebiče, kde lze povolovat odběr, tedy plánovat ho podle priority a potřeby. Buď budou muset mít obrovské jističe a platit za to velké peníze, nebo se prostě bude určovat, v jakém pořadí se co sepne, zdali prioritu dostane tepelné čerpadlo, nebo elektromobil. Dneska ve většině domů, i když zapnete všechny spotřebiče, vám proud nevypadne, protože jsou jističe předimenzované. Do každé domácnosti vede dálnice, ale projede po ní pár aut za den. To není úplně dobře, protože kabely nejsou zadarmo a musí se platit, i když se nevyužívají.

Současně se více elektřiny vyrobí a spotřebuje na nízké napěťové hladině. Snižuje se objem distribuované elektřiny kvůli lokální výrobě. Jde o problém, který si distributoři moc neuvědomují – když nebudou dělat nic, tak se účet za distribuci stejně zvýší. Základní myšlenka je, že když to uděláme správně, sníží se náklady na údržbu a linky se vůbec nebudou muset posilovat, cena distribuce neporoste, protože se sníží rozsah amplitudy a nebude se muset vedle dávat další kabel.

Mluvíte o prosumerech, o vlastnících elektromobilů a střešní fotovoltaiky, ale spousta Čechů na to vůbec nemá peníze.
To mohou řešit energetické komunity. S Radkem Háblem z Institutu prevence a řešení předlužení teď pracujeme na programu, v jehož rámci by lidé ohrožení energetickou chudobou mohli mít elektřinu od energetických komunit v některých chvílích i zdarma. Třeba pokud má obec na škole fotovoltaiku a přes léto ji z logických důvodů nevyužívá, tak ji zadarmo může poskytnout místním nízkopříjmovým domácnostem. Dva měsíce prázdnin při placení účtů za elektřinu se hodí. Stejně tak se mohou zapojit komunitní elektromobily, které mají zhruba pětkrát nižší náklady na provoz než fosilní auta, a pro mnoho lidí je vstupní bariérou jen pořizovací cena.

Jakou roli mohou v energetice hrát elektromobily?
Zásadní. Každé auto v Česku najede průměrně 32 kilometrů za den. Pokud to vztáhnu na čas, určitě to zvládne za méně než hodinu, takže 23 hodin stojí. První místo, kam budou domácnosti přebytky ze střešních solárů cpát, jsou právě elektromobily. To, co si vyrobíte na střeše, si za pomoci desetimetrového kabelu „natankujete“ do auta. Pokud to srovnáte s dodavatelským řetězcem benzinu a nafty – potřebujete vrtnou plošinu, tankery, ropovody, rafinérie, cisterny, benzinky… Ropa se dá zkrátka používat na výrazně lepší věci než na to, že ji jen spálíte a více než 84 procent energie vyplýtváte.

Lukáš Hataš, jeden ze zakladatelů Unie komunitní energetiky a ředitel Asociace pro elektromobilitu

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.