Nenarozené děti slyší a zvuk ve svém mozku zpracovávají už od osmadvacátého týdne těhotenství, aby se jim sluch ještě před narozením dobře vyvinul. Kromě pochodů uvnitř těla matky nejvíce vnímají řeč, a nejvýrazněji právě řeč matčinu, jelikož kromě toho, že ji slyší přes břicho zvenku, také rezonuje celým tělem matky. Může tak nastat paradoxní situace, kdy matka Češka pobývá poslední trimestr třeba ve Francii, kde většinu času mluví francouzsky, takže nenarozené dítě bude jako svoji mateřštinu vnímat právě francouzštinu. V břiše si naposlouchá i melodii jazyka, takže když se narodí, už rovnou pláče v této melodii. Například německé děti pláčou klesavě a francouzské stoupavě. Tyto základy však nejsou vůbec pevné a po narození se dítě přirozeně adaptuje.
Kateřina Chládková, psycholingvistka
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář