COOLna

Jen mám pocit, že by se řada problémů vyřešila, kdyby spolu lidé víc mluvili. A především víc poslouchali toho druhého, aniž by jen čekali, až domluví, aby na něj mohli spustit vlastní výčitky. Občas je nutné si vyslechnout i bolavý a nepříjemný obsah. Interakce ve smyslu, jak to chceš ty a jak to chci já, je základ.

V jednom úvodníku jste psala, že času je dost, ale na to, abychom byli šťastní, je ho málo. Čím to, že si mnoho z nás šlape po štěstí?
Stále čekáme na něco, co nás šťastnými udělá. Když náhodou jsme, neumíme si to užít. Pokud nejsme, patláme se v problémech. A přitom bychom si v dané chvíli měli říci, jak situaci změnit. Někdy to nejde ze dne na den, je třeba to promyslet, ale podstatné je, dostat se do pozice a vztahů, které nejsou toxické. Pak ta radost přijde. Cestou ke spokojenosti je vidět ve věcech okolo více dobrého než zlého, zároveň to nepřehánět s optimismem. Přijde mi falešné to pozitivní myšlení, že každý den má být krásný. Není. A je to tak v pořádku. Nebo milujte sebe, milujte své tělo. Nemusím ho přece milovat, stačí, když ho přijmu a naučím se s ním žít. A budu se starat o to, abych se v něm dobře cítila. Nemusím ho považovat za dokonalé. Platí to i o štěstí. Jsem spokojená a vděčná a nepotřebuji se porovnávat s někým jiným. A když spokojená nejsem, tak s tím něco dělám.

Častou překážkou bývají očekávání. Především ta související s plněním tradiční ženské role, tedy být dobrá hospodyňka, manželka i matka, přitom nezanedbávat ani pracovní kariéru. Muži zase přísluší zaopatření rodiny a do výchovy se nemá moc plést. Máte tedy pocit, že tradiční rozdělení rolí stále dává smysl, nebo je třeba ho posunout?
Každý vztah má individuální pravidla, kdy partneři jdou vlastní cestou. Proto by si měli už na začátku vztahu nastínit, jaká bude. Je především na ženě, aby si před založením rodiny ujasnila, jaké má ambice a jestli jí budoucí manžel dokáže v těch ambicích podpořit, jestli muž považuje za přirozené podílet se na chodu domácnosti. Schválně neříkám pomáhat. Není třeba vůbec řešit všemožné teorie, kdo má nebo nemá být s dětmi, kdo má vařit a uklízet. Pokud jsou oba šťastní, tak je to úplně jedno.

Patříte mezi nejpopulárnější a nejplodnější slovenské autorky. Řadu situací, které jsou popsány v knihách a znázorněny ve filmech, jste zažila, další motivy nacházíte u rodiny a přátel. Kde ještě berete náměty?
Baví mě sledovat lidi kolem. Poslouchám, co si povídají v kavárnách, sleduji je na nádražích nebo v obchodě. Myslím si, že je to cesta k tomu, aby scény a dialogy byly přirozené v knize i ve filmu, aby tam byla ta člověčina. Co panelákové okno, to jiný příběh. Nechci zobrazovat stará klišé, že si muž ve středním věku najde mladou milenku. Leckdy odpozoruji úplně jiné věci. Svět přece není černobílý, ani vztahy nejsou. Nikdo není jen zlý, ani pouze dobrý. Vše je pestré a je třeba to ukázat. Poslouchám, ukládám si do hlavy a pak si jen sednu a píši a píši.

Eva Twardzik Urbaníková, spisovatelka

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.