COOLna

Latinské přísloví „Quod licet Iovi non licet bovi“ – v této podobě uváděné ale údajně až od 19. století – česky zní „Co jest dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi“.

Tím se míní, že tomu, kdo je v rámci společenské (většinou, nikoliv však nutně: oficiální) hierarchie důležitá osoba či je prostě „cool“, projde leccos, za co by jiný, bez takového postavení, sklidil přinejlepším kritiku.

Lingvistickoteologicky k tomu podotýkám, že římská hierarchie božstev do značné míry odpovídá té řecké, což se odráží i v tom, že českému nepravidelnému skloňování „Zeus – Dia – Diovi…“ převzatému z řečtiny odpovídá u jména nejvyššího pána římského panteonu tradiční „Jupiter – Jova – Jovovi …“ odrážející latinu. (V běžném úzu, a také u názvu planety, se ovšem postupně prosadilo „Jupiter – Jupitera“.)

Takové chování, nedovolené či nedostupné běžným smrtelníkům, označuje čeština slovem „papalášství“ odvozeným od podstatného jména „papaláš“. To však není původně české, v době společného státu a tedy i společných papalášů jsme je převzali z bratrské slovenštiny, kde je však jeho vznik poněkud nejasný.
Zakončení na „-áš“ zní dosti neslovansky, neboť připomíná slova převzatá z maďarštiny jako „guláš“, „paprikáš“ či (slovenské, zřídka užívané) „honfoglaláš“ (“dobytí vlasti“, tj. porážka a zotročení slovanských kmenů sídlících v panonské nížině starými Maďary). Maďarština však výraz „papalás“ nezná (ač i v Maďarsku papaláše a jim příslušné slovo jistě měli a mají).

Je ovšem pravda, že od dob nelehkého soužití s maďarštinou užívá slovenština zakončení „-áš“ u řady slov, často nespisovných: příslušník zlaté mládeže je občas označována jako „dizeláš“ (podle oděvu značky Diesel), i v češtině známe „kontráše“ čili příslušníka komunistické kontrašpionáže (též ovšem hudebníka hrajícího kontramelodii na housle či basu), „fasoláš“ ve slovenském vojenském slangu znamená „příděl“, tj. to, co se fasovalo, „singláš“ je gramofonová deska s jedinou skladbou atd.

A v dobách první republiky byl ve slovenštině pro pejorativní označení příslušníků agrární strany užíván výraz „argaláš“ (takto, s „-rg-“, tedy s přesmyčkou, k čemuž je třeba doplnit, že „argalás“ maďarsky znamená „úplatkářství“).

Je proto pravděpodobné, že v padesátých letech se ve slovenštině s „argalášem“ zkombinovalo sloveso „papuľovať“, česky „žvanit“, a vytvořilo se tak označení osob, jež se touto činností dobře živí. (K čemuž ještě dodávám, že za hláskové srovnání se slovem „papaláš“ stojí i jméno postavy „Papulus“ ze hry V+W Pěst na oko.)

Mrzí mne, že i když nyní již máme papaláše ryze české, nezměnilo se jejich přesvědčení, že jim projde vše současné i minulé, neboť oni jsou cool a my jsme jen ti volové. Přece jen by se snad v demokratickém světě lépe hodila přísloví jiná, například o tom, že „špatné příklady kazí dobré mravy“. Ale… je to věc svědomí těch papalášů, takže jsem skeptik.

Karel Oliva

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.