COOLna

„Čína chce změnit současný světový řád,“ upozorňuje pro iROZHLAS.cz diplomat Marek Libřický. „Přišla s několika tzv. globálními iniciativami různého druhu, které jasně potvrzují tenhle její zájem. Z tohoto pohledu je to systémovou výzvou,“ objasňuje ředitel odboru Asie a Pacifiku na ministerstvu zahraničních věcí.

Proč je namístě opatrnost vůči Číně, si uvědomuje stále více zemí. Vliv, který se dostává do světa z Pekingu, reflektuje nejen nedávno přijatý strategický materiál Česka, ale také třeba Japonska.

„Česká bezpečnostní strategie zmiňuje sociálně-ekonomický nátlak Pekingu, dominanci Číny v klíčových dodavatelských řetězcích, čínské dezinformace a rizika akademické spolupráce s Čínou nebo hojně diskutované investice do kritické evropské infrastruktury,“ popisuje analytička Kara Němečková z Asociace pro mezinárodní otázky.

Obdobně to reflektují i již zaběhnuté strategické materiály EU nebo Severoatlantické aliance (NATO). Jednotný přístup k Číně ale z pohledu Unie neexistuje. Třeba Francie a Německo stále přistupuje k Pekingu jako k nutnému partnerovi, proto se ani jedna ze zemí nechce vůči Číně vymezovat, přestože si jsou vědomé možných rizik.

Asijský gigant je tak z Bruselu vnímán v rámci trojúhelníku partner – konkurent – systémový rival. „Čína musí být v některých oblastech nadále partnerem, nebo aspoň součástí řešení. Ať se jedná o klima, nebo jiné věci. Z toho důvodu teď není možné Čínu označit jako hrozbu,“ vysvětluje diplomat Libřický.

Naráží přitom na fakt, že v české bezpečností strategii došlo navzdory očekávání k odstínění přístupu vůči Číně a Rusku. Zatímco v prvním případě se tedy jedná o „systémovou výzvu“, druhý případ odráží nevyprovokovanou agresi vůči samostatnému státu a hovoří o „hrozbě“.

„Samozřejmě (Čína) představuje různá rizika a ohrožuje nás v určitých oblastech, ale obecně je to vnímáno jinak než jako Rusko v současné době,“ dodává Libřický

„Čínský vliv v Česku mohl být realizovaný jen díky pozitivně nakloněné politické reprezentaci, kterou představoval především prezident Miloš Zeman a vláda sociálních demokratů,“ popisoval stav odborník na zahraniční politiku Číny Filip Šebok. „Po jejich odchodu z politické scény a v případě některých politiků i ztrátě zájmu o ‚čínskou agendu‘ má dnes Čína v Česku jen málo efektivních nástrojů, aby prosazovala vliv přímo,“ hodnotí.

Ředitel odboru států Asie a Pacifiku nicméně upozorňuje na to, že zahraniční politiku v Česku neurčuje prezident, ale vláda. A tak vytvořený obrázek česko-čínských vztahů často neodpovídal realitě.

Exprezident Zeman si od utužování vztahů s Pekingem sliboval rozvoj spolupráce. „Ta očekávání byla svým způsobem nerealistická, jejich základ nebyl pevný,“ podotýká k tomu s odstupem času Libřický. Přesto podle něj nelze říct, že by byla zcela neúspěšná.

„Když se podíváme na statistiky, Čína v posledních letech dovážela zboží vyrobené v České republice za zhruba 5,5 až šest miliard dolarů. Což je výrazně více než jakýkoliv jiný partner v Asii, včetně Tchaj-wanu,“ vypočítává Libřický.

„Co je pro Tchaj-wan, nemusí být proti Číně,“ glosuje diplomat. Naráží tím na tzv. dvojkolejnost vztahů, které Česko zastává už od 90. let. Přestože česká diplomacie uznává politiku jedné Číny, nebrání jí to budovat pragmatické a obchodní vztahy s Tchaj-wanem. A to aniž by ho uznala jako státní jednotku.

V posledních letech však byla patrná jistá rozpolcenost. Zatímco exprezident Zeman na Hradě ohlašoval výborné vztahy s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, proti němu stál nejprve předseda Senátu Jaroslav Kubera a poté Miloš Vystrčil (oba ODS), kteří spolu s toho času pražským primátorem Zdeňkem Hřibem (Piráti) tužili vztahy s Tchaj-wanem.

Obě linie tak byly v průběhu let s různou intenzitou akcentovány. Diplomat Libřický je však toho názoru, že byly slučitelné a mohly stát vedle sebe.

„I v období, kdy se víc hovořilo o spolupráci s Čínou, vůbec to nebránilo tomu, abychom paralelně s tím Čínu kritizovali a upozorňovali na nedostatky týkající se lidských práv. Stejně tak to nebránilo spolupráci s Tchaj-wanem v oblastech, které nevedou k uznání státnosti nebo vůbec se nedotýkají otázky navázání diplomatických styků,“ komentuje.

Určitá forma narovnání a patrná změna nastala po parlamentních volbách v roce 2021, kdy se ujala vedení země vláda Petra Fialy. Významným gestem pak byla jarní výprava na Tchaj-wan pod taktovkou předsedkyně Sněmovny Markéty Pekarové Adamové (TOP 09).

Jednalo se o největší českou zahraniční delegaci za posledních pět let, ve které bylo několik poslanců, zástupců vysokých škol, bezpečnostních analytiků a českých podnikatelů.

Česko je nyní ve světě jedním z tahounů spolupráce s Tchaj-wanem. Pro ostrov funguje jako jakýsi referenční bod. „Obecně se dá říct, že Česká republika je mezi těmi státy, které posouvají hranici interpretace politiky jedné Číny a snaží se o aktivnější politiku vůči Tchaj-wanu,“ říká expert Šebok.

Čína kromě politické roviny „prosakuje“ do světa i skrze různé instituty, think-tanky nebo výzkumná centra. Kauzy týkající se konzervativního působení Číny nejen v akademickém prostředí, má za sebou také Česko.

Před několika lety totiž probublala kauza kolem Univerzity Karlovy. Čínská ambasáda měla skrytě platit konference, které na ní probíhaly pod záštitou bývalého rektora Tomáš Zimy.

Libřický za ministerstvo zahraničí nyní říká, že se o čínské vlivy odborníci zajímali už dříve, ale v rámci akademických svobod mají svázané ruce.

„V případě akademické sféry hrají velkou roli akademické svobody, tedy možnosti zásahu ze strany ministerstva jsou omezené. Celkově je to jedno z velkých témat, nejen z poslední doby, ale je čím dál hlasitější a viditelnější,“ říká diplomat.

Čínským vlivem v Česku se zabývala i nedávná studie Central European Digital Media Observatory, která označuje střední a východní Evropu jako „užitečnou laboratoř pro zkoumání etablování čínského vlivu“.

Nejen univerzity jsou ale cílem. O napojení na čínské investice se hovoří i v souvislosti s mediální skupinou Jaromíra Soukupa, konkrétně v případně Týdne a TV Barrandov. Investice plynuly také do Radia Hey a pořadu Barevný svět.

Autorka studie a odbornice na Čínu Ivana Karásková to komentovala: „Můžete argumentovat, že to není žádný problém, vždyť komerční rádio může vysílat, cokoliv chce, dokud tím neporušuje legislativu nebo to nezahrnuje nenávistné projevy. Ale problém byl, že po tři a půl roku nikdo nepřiznal přímé napojení na Čínské mezinárodní rádio, což je státní vysílací stanice Čínské lidové republiky. Čímž uvedli veřejnost v omyl, že jsou tyto každodenní programy produkovány oním komerčním rádiem.“

Ostražitost je v českém prostředí soustředěna ale také na technologie. Bezpečnostní informační služba (BIS) a Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) už od roku 2013 varují ve výročních zprávách před čínskou firmou Huawei.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.